Za suchého počasí však rostliny, především ty užitkové a hojně plodící, potřebují zavlažit. A měli bychom jim dopřát i výživu. Nejlépe takovou, která pečuje o rostliny i zdraví půdy, neboť ta je základem kvetoucí a plodné, živé zahrady.

Jahody

Jahodníky, které chceme ponechat na záhoně i v dalším roce, potřebují po odplození zálivku a přihnojení. Odstřihneme přebytečné výhony (pokud se nejedná o dvakrát plodící či stáleplodící odrůdy). Pokud jsou listy napadené skvrnitostí, je vhodné je odstřihnout a ponechat pouze srdíčka sazenic.

Červenec je vhodný k výsadbě nových sazenic jahodníku. Do zimy stihnou zesílit, neohrozí je mrazy a v příštím roce již budou bohatě plodit. Záhony obnovujeme po 3-4 letech, staré sazenice plodí méně. Jahody se velmi snadno množí zakořeňujícími plazivými výhony – „šlahouny“. Toto vegetativní množení zachovává všechny vlastnosti matečné rostliny, tedy dané odrůdy.

  • Dobře vyvinuté sazenice odebíráme od zdravých a dobře plodících, jednoletých matečných rostlin s celým kořenovým balem a přesazujeme na nový záhon. Vhodná doba k přesazování je ráno či večer, nebo za podmračeného počasí.
  • Sázení si usnadníme, pokud pod odnože, které ještě nezakořenily, vložíme širší kelímek se substrátem a zatížíme kamenem či uchytíme očkem. Sazenice počátkem měsíce takto připravené budou na jeho konci, nebo v srpnu připravené k přesazení. Stačí je odstřihnout od matečné rostliny.

↑Zpět na začátek

Rajčata

Rajčata zaléváme pravidelně, aby plody nepraskaly. Ale pouze ke kořenům, aby vlhkost na listech zbytečně nepodpořila rozvoj houbových chorob. Při prvních projevech onemocnění – žloutnoucích a hnědnoucích listech - poslouží postřiky ekologickými přípravky na bázi kaseinu nebo nepasterovaným mlékem smíchaným s vodou v poměru 1:1. Využít můžeme i na křemík bohatý, posilující nálev z přesličky. Napadené listy nejprve odstraníme, poté celé rostliny důkladně ošetříme – díky zdravotní nezávadnosti přípravků můžeme plody i nadále bez obav sklízet.

↑Zpět na začátek

Okurky

Okurky mohou trpět plísní okurkovou a především skleníkové pak i padlím a sviluškami. Prevencí proti plísni je pěstování na síti, první zdravotně nezávadnou pomocí pak opět ekologické postřiky na bázi olejů. Účinné (při pečlivé a opakované aplikaci) jsou především při napadení sviluškami, kterým zalepí dýchací otvory. Proti padlí je vhodné je aplikovat především preventivně a při prvních náznacích.

↑Zpět na začátek

Cukety a dýně

Plody cuket sklízíme mladé - budou chutnější a podpoříme tak násadu dalších květů a plodů. Při rozvoji padlí pomáhá ranní kropení listů a postřik přípravky na bázi olejů, kaseinu a lecitinu. Pro cukety a dýně je, podobně jako pro ostatní plodovou zeleninu,ideálním hnojivem zkvašený drůbeží trus. Kromě toho, že dodává rostlinám komplex výživných látek, prospívá půdě, pečuje o její zdraví a dlouhodobou úrodnost. Hnojení organickými hnojivy je ideální kombinovat s mulčováním, které uchovává půdu kyprou a chrání pracující půdní mikroorganismy. Ovšem ani u hladové zeleniny není vhodné přehnojení dusíkem, na který je, kromě dalších živin, trus bohatý – zákvas proto ředíme tak, že téměř nezapáchá a má barvu slabšího čaje, kupovaný koncentrát pak podle návodu. Přemíra dusíku sice podpoří růst rostlin, ale plody mohou být méně chutné a rostliny náchylnější k chorobám a lákavější pro škůdce.

↑Zpět na začátek

↑Zpět na začátek

Košťáloviny

Květák i brokolici zaléváme a hnojíme (vhodný je například na dusík bohatý kopřivový výluh), prospěšné je i mulčování. Rostoucí kedlubny zaléváme pravidelně, aby bulvy nepraskaly a nedřevnatěly. Kedlubna je náročná na živiny a uvítá půdu obohacenou kompostem, mulčování a na dusík bohaté hnojení. Rovněž rostoucí hlávky zelí a kapusty zaléváme a hnojíme, půdu mezi sazenicemi mulčujeme, čímž ušetříme zálivku, omezíme růst plevelů a podpoříme tvorbu humusu v půdě. Pekingské a čínské zelí můžeme stále ještě vysévat. Všechny košťáloviny lze před nezvanými hosty, dřepčíkem a plodomorkou, ochránit pomocí netkané bílé textilie, kterou na okrajích záhonu dobře utěsníme. Zalévat můžeme i přes ni.

↑Zpět na začátek

Cibulová zelenina

Postupně sklízíme cibuli pro okamžitou spotřebu. U cibulí, které budeme déle skladovat, nejprve ukončíme zálivku a se sklizní počkáme, až nebude prše a půda vyschne. Česnek sklízíme, když přibližně třetina natě uschne. Stejně jako cibuli ho, zavěšený za natě, dosušíme na slunném, vzdušném místě, kam neprší ani nepadá rosa. Rovněž letní pór postupně sklízíme. Pokud si přejeme dlouhé vybělené póry, přikopčíme rostoucí stonky zeminou.

↑Zpět na začátek

Květiny a bylinky

Květiny často trápí mšice a další savý hmyz – sice je většinou nezahubí, ale oslabí je a přenášejí virová onemocnění. Vhodnou ochranou jsou postřiky na bázi řepkového či pongamového oleje a lecitinu. Škůdce zahubí, aniž by byly zdravotně závadné pro nás či likvidovaly jiné živočichy. Hýčkejme si také slunéčka a jejich larvy, která mšic spořádají neuvěřitelné množství – podobně jako zlatoočky, larvy pestřenek či škvoři. Pokud nepoužíváme chemické insekticidy, budeme mít pestřejší a zdravější zahradu a navíc si můžeme květinami bez obav zpestřit jídelníček. Květy lichořeřišnice, brutnáku, měsíčku, růží, slézu, denivky, sedmikrásky, dobromysli, levandule, rozmarýny a dalších rostlin jsou jedlé, lahodné a pro naše zdraví blahodárné.

Sklízíme květenství levandule, nekvetoucí nať šalvěje, máty a meduňky. Tymián a rozmarýn sklízíme průběžně zaštipováním výhonů. Levanduli, šalvěji, rozmarýnu a tymiánu prospěje přihnojení dřevěným popelem a dolomitickým vápencem. Ideálním mulčem pro bylinky je štěrk nebo kačírek, který akumuluje teplo a kořenové krčky suchomilných rostlin chrání před zahníváním při deštivém počasí (zvláště pak v zimě).

Přihnnojíme jiřiny, astry a chryzantémy a vyšší odrůdy opatříme oporou. Postačí lehké proutky. Hnojivo bohaté na draslík a fosfor (například zkvašený drůbeží trus) dopřejeme i mečíkům, které již můžeme postupně řezat do vázy. Je poslední vhodný čas na výsev dlouletek, například zvonků – již vzešlé semenáčky přepichujeme, zaléváme a hnojíme.

Pokud si přejeme namnožit či přemístit drobnokvěté narcisy, tulipány, šafrány, ladoňky a další cibuloviny, je poslední vhodný čas vyjmout je ze země a do podzimu chovávat v mírně vlhké rašelině či písku. Pak oddělíme dceřiné cibulky od větší, původní. Význam má i samotné rozsazení původních cibulí do větších vzdáleností, pokud se v trsech již tísnily. Půdu mezi liliemi, rostlinami náročnými na kyprou, vlhkou půdu bohatou na humus, hojně mulčujeme a za sucha zaléváme. Výjimkou je suchomilná a časněji kvetoucí lillie bělostná.

Pravidelnou péči vyžadují i přenosné rostliny v nádobách, jako jsou pelargonie, fuchsie a begónie. Zvláště posledně jmenovanou dvojici stínomilných rostlin nesmíme nechat o žízni. Osvědčeným hnojivem rpo balkónovky je také droždí, které necháme pár dní množit v lehce oslazené vodě na teplém místě.

↑Zpět na začátek

Ovocné dřeviny

Ovocné stromy, které nesou množství nezralých plodů, se za suchého počasí vyplatí důkladně zalít. Spíše než častá a povrchní zálivka je prospěšné jednou za týden okolí stromu vydatně prolít – ráno či večer, odstátou, nejlépe dešťovou vodou. Pokud je půda pod stromy odkrytá, je vhodné ji mulčovat (například posečenou trávou, které v červenci bývá nadbytek). Zálivku potřebují i mladé, na jaře zasazené stromky.

Takzvané vlky je nejlepší odstraňovat, dokud jsou měkké a poddajné. Po sklizni je vhodná doba k prořezání korun především u třešní a višní.

Proti červivosti jablek pomohou feromonové lapače, které umístíme do korun jabloní, kde chytají dospělce kladoucí vajíčka. Nyní je však čas spíš pro prevenci v příštím roce - kolem kmenů stromů upevňujeme lapače z vlnité lepenky, ve kterých se housenky obaleče uvelebí na zimu – na konci podzimu je odebereme a spálíme. Stejně můžeme před škůdci chránit i hrušně a slívy. Všem na jaře vysazeným ovocným stromům prospěje za sucha zálivka – raději větší množství vody najednou a méně často, aby se dostala až ke kořenům.

Rovněž rybíz, angrešt, maliny, ostružiny a další ovocné keře za sucha zalijeme, pět spíše vydatnou dávkou vody jednou za několik dní. Výhony jednou plodících odrůd maliníku, ze kterých jsme již sklidili všechno ovoce, můžeme nízko nad zemí ustřihnout.

↑Zpět na začátek

Okrasné dřeviny

Kvetoucí okrasné keře, jako je komule, ibišek syrský a další, za sucha zavlažíme – zvláště pokud jsou na jaře či na podzim vysazené - a přihnojíme hnojivem s vyšším podílem fosforu a draslíku. Prospěšné je i mulčování půdy pod keři (štěpkou, borkou, štěrkem, slámou, trávou). Růže chráníme proti padlí a skvrnitosti, existují i ekologické prostředky, které posilují odolnost rostlin a účinkují při prvních známkách napadení (silný nálev z přesličky, heřmánku, postřiky na bázi olejů a kaseinu). Také popínavým plaménkům prospěje zálivka a přihnojení, především pak stíníme jejich paty, aby kořenům nebylo horko. Mladé sazenice vřesu a vřesovce zaléváme zásadně dešťovkou a mulčujeme je borkou nebo jehličím. Můžeme je množit hřížením, stejně jako ostatní okrasné dřeviny.

↑Zpět na začátek