Pokud jde o cestu k domu, na chalupě vystačíme třeba s tzv. náznakovou: Do země usadíme nášlapné prvky z přírodního kamene, dlaždic či dřeva. Pro „šlapákovou“ pěšinu se dlaždice či kámen pokládají asi 60 až 70 cm od středů obou „šlapáků“, tato vzdálenost totiž odpovídá délce kroku. Odstraníme trávu a plochu vysypeme pískem. Vše tak, aby plocha kamene byla asi 2 cm pod úrovní trávníku.
„šlapáková“ pěšina
U klasického městského rodinného domu už dává většina uživatelů přednost kompaktní cestě. Její pevný povrch bývá nejčastěji
- z litého betonu (kvůli ceně),
- z kamene,
- z keramiky,
- ze dřeva,
- z mrazuvzdorných cihel s nízkou nasákavostí (tzv. klinkerů neboli zvonivek).
Někdo si vystačí jen s měkkým povrchem, např. štěrkem nebo kamennou drtí. Na cesty ke garážím se mohou použít i zatravňovací dlaždice z betonu či plastu.
Přírodní kámen
Pro toho, kdo si zakládá na krásné zahradě a nemusí brát na prvním místě ohled na cenu, představuje určitě lákavé řešení cesta či zpevněná plocha z přírodního kamene — nejčastěji břidlice, pískovce či vápence. Kamenné desky či dlaždice by měly být silné asi 50—70 mm, většinou se pokládají volně ložené.
Ani u větších formátů a při snaze zachovat „přírodní“ styl cesty však nelze položit kámen jen tak do trávy. Nejdříve použijeme přibližně 10 cm vysokou vrstvu štěrku a tu zasypeme pískem, spáry mezi kameny vyplníme suchou směsí písku a cementu v poměru 1:1 a „upravíme“ kartáčem. Kvůli snadnému sekání trávníku má být povrch cesty asi 2 cm pod úrovní trávníku kolem ní.
kostky nebo kameny v betonu
Další možností je žula — žulové kostky pokládáme těsně vedle sebe do písku a spojujeme je stejně jako kamenné desky. S ohledem na životnost je i cena docela přijatelná.
Beton
Pro své užitné vlastnosti (nevadí mu kaluže, horko, bývá mrazuvzdorný) i dostupnou cenu patří beton k nejčastěji používaným materiálům, a to především v podobě tzv. vibrolisované dlažby, jež se vyrábí působením tlaku na betonovou směs. Nejčastěji se prodává jako dvojvrstvá, spodní vrstvu tvoří prostý beton, druhou, nášlapnou, už výrobce upravuje.
Povrch může být hladký, barevný, s reliéfním povrchem či tryskaný, kdy jsou vidět jednotlivé částečky směsi. Betonové dlaždice dokážou díky probarvení napodobit i dlažbu z cihlářské hlíny, nazývanou také terracota.
betonová dlažba - široká barevná i povrchová paleta provedení
Betonové dlaždice nebo desky mohou mít formáty až 80x80 cm či 80x40 cm. U těchto rozměrů je velice důležitý správný podklad. Musí být pevný a rovný, aby desky nepraskly. Proto se také spíš než na zahradě používají na terasy s pevným podkladem nebo k letním kuchyním. Desky mají speciální povrchovou úpravu, aby se uzavřely póry betonu, úprava brání i tvorbě mechů nebo nasáknutí omastkem.
Dalším typickým zástupcem betonu je zámková dlažba, kde do sebe zapadají jednotlivé tvarovky. Jejich nevýhoda? Nejsou právě levné a rozhodně by neměly přijít na svažující se cesty. V zimě to na nich pěkně klouže!
Keramické dlaždice
Dlažba pro exteriér musí být především mrazuvzdorná a nenasákavá (nasákavost pouze do 0,1 %), což spolu samozřejmě souvisí. Musí být pevná v tlaku a ohybu, odolná vůči povětrnostním vlivům i otěru (otěruvzdornost v kategorii označené PEI musí mít minimálně stupeň 4, lépe 5).
venkovní keramická dlažba
Venkovní dlažba má být také protiskluzná, a to v kategorii R 9 nebo R 10 (poznáte podle piktogramu boty na šikmé ploše s označením příslušné kategorie). Rozměry by neměly přesáhnout formát 40x40 cm, aby nedošlo k poškození. Vysoký výkyv teplot v exteriéru totiž velkoformátové dlažbě (60x60 cm, 30x90 cm apod.) neprospívá.
Štěrk
Štěrkové plochy vypadají přirozeně, nabízejí řadu možností. Na lehce vyhloubený a urovnaný povrch je však nutné nejdříve použít netkanou textilii, aby plevel příliš neprorůstal nahoru a přitom voda protékala dolů, teprve pak nasypeme štěrk do výšky 4 až 5 cm. Nižší vrstva by hrozila odkrytím textilie, v hlubší se může uchytit plevel.
štěrková cesta
Výběr štěrku je velký: od šedé drcené žuly přes šedomodrý říční propíraný štěrk či bílý drcený vápenec až po skalní drť. Pro cesty, které budeme využívat výrazně často, lze do vyhloubeného lože položit perforovanou polyetylenovou fólii, na ni asi 8 cm vysokou vrstvu utuženého hrubého štěrku. Ten překryjeme asi pěti centimetry jemného štěrku. Vše je nutné pečlivě zhutnit nebo uválcovat.
Cihelná dlažba
Vzniká vypalováním cihlářské hlíny za vysokých teplot — hmota se roztaví a uzavřou se její póry, nasákavost je pak maximálně 6 %. Podkladovou vrstvu by mělo tvořit asi 10 cm štěrku a 3—5 cm písku. Klinkery (zvonivky) jsou vhodné na chodníčky, terasy i příjezdové cesty. Dlažby z pálené hlíny nejsou uměle dobarvovány, jejich barevnost je proto stálá.
dlážděná cesta
Plastové zatravňovací dlaždice
Betonové zatravňovací dlaždice, jež se s oblibou používají na příjezdové cesty ke garážím, začaly nahrazovat typy z recyklovaného plastu. A důvod, proč začíná beton upadat do nemilosti? Má tendenci „upíjet“ vodu, která má sloužit trávě, ta pak v suchu často zajde.
zatravňovací dlaždice
Plastové dlaždice existují ve dvou provedeních: tenkostěnné a silnostěnné. Silnější dlaždice vydrží i zátěž velkého automobilu, jsou ovšem dražší než betonové — metr čtvereční vyjde asi na 400 Kč, s pokládkou na klíč počítejme přibližně tisícovku. Pokládka je obdobná jako u betonových zatravňovacích dlaždic. Je nutné vykopat zeminu přibližně 20 cm do hloubky a „bazén“ vysypat jemným štěrkem (frakce 5—30 mm), na který přijdou asi 2 cm další vrstvy pro vyrovnání. Pak se již velmi rychle pokládají dlaždice, směs humusu a písku postačí nasypat 1 cm pod horní okraj dlaždice.
Všechno začíná u podkladu
Dlažbu, ale také přírodní kámen či dřevo, je nutné v každém případě pokládat jen na dobře upravenou plochu. Doporučuje se připravit si jednoduchou projektovou dokumentaci s výškovým a směrovým zaměřením. V projektu zohledníme geologické podmínky, tvarování a předpokládané zatížení budoucí plochy, zejména zda se na cestě budou pohybovat nejen lidé, ale i automobily.
Standardně se provádí pokládka do štěrkového lože. Na zhutněnou plochu, zbavenou ornice a organických materiálů, položíme vrstvu hrubšího štěrku. Tu zhutníme, pak přijde vrstva (nebo vrstvy) jemného štěrku. Aby se vrstvy časem neprolínaly, můžeme mezi ně rozprostřít geotextilii. Do poslední vrstvy po dalším zhutnění položíme dlažbu.
- Pokud při tom počítáme s auty, mezi poslední vrstvu a dlažbu přidáme ještě podkladový beton a filtrační vrstvu. Zapomenout nesmíme na jemný spád (2—3 %), případně také na odvodňovací žlaby.
Cesta ke garáži
Na rozdíl od cest v zahradě má být příjezdová cesta ke garáži co nejkratší a nejrovnější. Povrch musí odpovídat hmotnosti vozidla a být soudržný. Jednopruhový příjezd by měl být široký nejméně 2,5 m, sklon nemá být větší než 17 %.
Hloubka základu by měla být 50 cm, spodní vrstva zhutnělého podkladu začíná asi 10 cm zhutnělého štěrkopísku, na který se přidávají vrstvy štěrku od nejhrubšího po jemnější. Pak přijde beton s finální povrchovou impregnací, případně venkovní dlažba vhodná pro pojezd vozů.
Foto Rako, Wienerberger a Shutterstock
