Doba pokročila a novinky usnadňující péči o dům a zahradu se objevují v obchodech téměř denně. Žijeme v době, kdy si svá “know how” sdílíme s přáteli a čtenáři po celém světě. Někdy by se mohlo zdát, že naše generace má odpověď skoro na všechno, ale není to pravda. Naopak. Často využíváme moudrosti našich předků a jejich zlepšováky pouze produkujeme ve velkém a za použití nových materiálů.
Zdroj: Andrea Kern: "Rady našich babiček"
Už máte osázené truhlíky a květináče? Vaše okna a balkony se pyšní bujarou zelení? To jste asi používáte samozavlažovací květináče. A co ve skleníku? Používáte kapénkovou závlahu? Tyhle metody a pomocníci v zajištění zálivky na zahradě jsou tu s námi už pár let.
A když říkám let, myslím staletí. Samozřejmě ne z plastů. Tento lehký, ale jinak naprosto nevyhovující materiál jsme si vymysleli až v posledních několika desítkách let. Naše babičky si vystačily s gravitací, vzlínavostí a porézní terakotou.
Samozavlažovací truhlíky existují – v jednodušší formě – už dávno
Samozavlažovací nádoby
Předchůdcem samozavlažovacích květináčů byly jakékoli jiné nádoby naplněné vodou a postavené na kámen nebo nízkou zídku. Hospodyně potom namočily a natáhly pruhy hadrů z vody v nádobě až k rostlinám.
Původní látky bez použití dnes běžných syntetických materiálů zaručovaly dobrou vzlínavost. Tak jak vaše bavlněné riflové nohavice nasáknou od spodu v dešti, stejně tak vedly pruhy látky nebo provázku vodu ven z nádob. Gravitace jí poté pomohla stékat téměř neviditelným proudem až k rostlině.
Zásobníky vody v záhonu
Jiným zlepšovákem, který pozvolna zavlažoval na vláhu náročné rostliny, byl do země zapuštěný hliněný květináč. Květináče nebo jiné jednoduché nádoby z terakoty nebo keramické hlíny krásně propouští vláhu celým svým povrchem, ale jen za předpokladu, že nejsou glazované. Během deště nebo zalévání zahradníkem byly nádoby naplněny vodou a rostliny pak kořínky odčerpávaly vláhu z jejich okolí. Tímto způsobem zajistil pěstitel kontinuální pozvolnou závlahu do hloubky.
Tento zlepšovák je nyní také běžně praktikován s pomocí PET lahví. Ty sice plastem nepropustí ani kapku, ale voda pomalu odtéká otevřeným hrdlem. Na stejném principu také fungují zapichovátka do květináčů pro pokojové rostliny.
Co ještě naši předci vymysleli?
Například, že voda se bude lépe držet u stromů, pokud kolem něj udělají nízký val. Hranice valu z navršené hlíny nemusí být nijak vysoká, jde jen o to, aby voda neodtekla do okolí, mimo kořenový systém stromu. Druhý val v blízkosti kmene naopak sloužil k tomu, aby strom ochránit od přílišné vlhkosti.
Vodu ještě navíc naši předci vylepšovali. Místo hnojiv přidávali většinou vše organické, co sami nespotřebovali. Typicky šlo podestýlku z chléva, která byla směsicí močoviny a hnoje chovaných koz, ovcí anebo skotu. Často se do vody přimíchávala také neupotřebená syrovátka, mléko nebo krev z poraženého dobytka.
