Skalku tvoří především jemné drobné rostlinky, většinou vysokohorského původu, jež jsou adaptované na úplně jiné podmínky a naše zimy nesnášejí nejlépe.
Listí na skalku nepatří
Octne-li se jemný keřík pod pokličkou z listí, často odumírá. Ve velkém nebezpečí jsou zejména stálezelené skalničky, kterým se předčasně ukončí vegetace. Pod napadaným listím obecně vznikají ideální podmínky pro rozvoj houbových chorob a škůdců. Udržuje se tam také vyšší teplota a vlhkost a schází vzduch. Listí se později rozkládá a hnije, a to už je pro skalničky úplná katastrofa, často shnijí. Listí ze skalky proto pečlivě shrabujeme či sbíráme, a to samé platí pro štěrkové záhony se suchomilnými trvalkami a bylinkami
Lewisie (Lewisia cotyledon) je výjimečně krásná skalnička, zimní vlhkost ji však může zahubit
Ochrana před sněhem a vlhkem
Některé druhy, například lewisie, kaktusy, hořce a jiné, je třeba důsledně chránit po celou zimu i před sněhem. Velmi vhodné jsou tabulky skla podložené kameny. Hrozí-li holomrazy, lze jako ochranu pro použít větévky smrku šikmo zapíchané nebo položené v jedné vrstvě. Druhům, jako jsou okrasné traviny, některé rozchodníky, dryádky a další, je vhodné vytvořit kryty z polystyrenových bedýnek, které jsou ideální ochranou proti vlhkosti, případně vodě z tajícího sněhu.
Nejdůkladněji je třeba zakrýt skalku na jižní straně, protože z tohoto směru může skalničky ohrozit silné slunce.
