Ochrana kořenů

Trvalky je poměrně snadné chránit, zimu přečkávají jen jejich živoucí kořeny, zatímco nadzemní části usychají. Poctivá vrstva kompostu a mulče podzemní části ochrání, i když nastýlka, která snadno navlhne, je vhodná jen pro trvalky mající v oblibě dostatek vláhy, nikoli pro druhy suchomilné. Mokrý mulč rozhodně nevadí ibišku bahennímu (Hibiscus moscheutos), který ho za holomrazů vyžaduje silnou vrstvu. Na zahradě je tato trvalka s vizáží keře pokladem. Když na sklonku léta rozkvetou až 20 cm velké květy, které vypadají jako z hedvábného papíru, dopřejí nám nevšední zážitek. Zahradní kultivary, vyšlechtěné z původní, až 2 m vysoké rostliny, jsou obvykle nižší, zato bohatěji větvené a kompaktní. Mohou mít nejen květy různých barev, ale dokonce i vínově zbarvené listy.

Ibišek bahenní pochází z bažinatých oblastí na jihovýchodě USA a dařit se mu bude jen v kypré, humózní půdě s dostatkem vláhy. Novější zahradní kultivary jsou poměrně odolné, silné holomrazy přesto přežít nemusí. S postupujícím podzimem začnou nadzemní části ibišku schnout a odumírat. U trvalek obvykle nadzemní výhony nestříháme, v tomto případě však bývá výhodnější je 10 cm nad zemí zastřihnout. Pak na ně můžeme snáze nastlat zimní ochranu, která ochrání kořeny před mrazem. Poslouží plné kolečko kompostu, na které ještě navršíme kupu listí nebo slámy a zatížíme ji větvemi, nebo překryjeme starým kobercem. Zimní ochranu postupně odstraníme v průběhu dubna.

Rovněž choulostivější typy růží ocení ochranu až do výšky 20 cm, přičemž opět poslouží kupka kompostu, listí, slámy, štěpky, pilin. Před mrazem ochrání kořenový krček a svrchní kořeny růží. Izolační materiál můžeme zajistit chvojím, které ochrání před mrazivým větrem a změnami teplot, do jisté míry ochrání i nadzemní části keřů. Před mrazivými větry je můžeme ochránit i pomocí netkané bílé textilie (viz dále).

Jinak je třeba postupovat u suchomilných trvalek a travin. Jejich kořenům rovněž prospěje izolační vrstva, ideálně však taková, ve které se vlhkost tolik nedrží – například štěpka nebo dřevěné uhlí. I této nastýlky pokládáme pouze tolik, aby nezahrnula kořenové krčky rostlin. Výsadby ve štěrku pak nenastýláme vůbec. Ovšem můžeme na ně poklást chvojí, které vlhkost nedrží – ve vzdušné vrstvě prospěje nadzemním částem stálezelených bylinek.

Mrazuvzdorné trvalky a bylinky zimu obvykle přečkají i bez speciální ochrany, pokud rostou na vhodném stanovišti. To znamená, že suchomilným druhům nehrozí hnití kořenů v nepropustné, těžké půdě. Jak však ochránit rostliny, které jsou choulostivé, a přitom nesnesou zimní vlhkost? Příkladem je mimořádně atraktivní kortaderie dvoudomá (Cortaderia selloana) zvaná pampová tráva, nebo rovněž zajímavá, červeně zbarvená travina lalang válcovitý (Imperata cylindrica). S chvojím si u nich nevystačíme, kořeny i bázi rostliny je třeba chránit důkladněji. Můžeme proto využít izolačního potenciálu listí či slámy, ale přitom zabránit jejich promočení. Suché nadzemní části trav nestříháme, ale svážeme do kužele. Poté přes ně natáhneme fóliový rukávec a u země zajistíme pomocí kolíků, kamenů, nahrnuté zeminy. Rukávec poté vyplníme materiálem, který by měl být dokonale suchý, a nahoře zavážeme.

Ochrana nadzemních částí

Mrazivými větry často utrpí hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla). Obvykle znovu obrazí, ovšem v témže roce pokvete méně nebo vůbec. Pokud si přejeme bohatě rozkvetlé keře, je třeba chránit nejen kořeny, ale i nadzemní výhony. Kořeny ochráníme snadno – hortenzie miluje kyprou, na humus bohatou, vlhkou půdu, a proto jí nastýlka z listí nevadí. Nadzemní části pak nejlépe ochráníme bílou netkanou textilií, která je prodyšná a před namrznutím výhony spolehlivě ochrání, pokud ji dobře upevníme a uvážeme tak, aby na rostlinu nikudy netáhlo. Pokud hrozí silné mrazy, můžeme snadno namotat další vrstvy. A navíc přidat i vrstvu chvojí – vhodné jsou zvláště větší větve, které můžeme zapíchat kolem dokola rostliny. Pokud je nenavršíme příliš silně, budou stále propouštět dostatek světla, zmírní však nežádoucí teplotní výkyvy. Kabátek z netkané textilie může za mrazivých větrů → ochránit i stálezelené mrazuvzdorné bambusy. Podobně můžeme postupovat i u fíkovníku (Ficus carica), který i v našem klimatu dovede růst ve volné půdě a plodit. Tužší zimy jsou však pro něj zatěžkávací zkouškou, zvláště pokud je ještě mladý. Zkombinovat můžeme obal z netkané textilie i izolaci listím, kterým vnitřek vyplníme. Snáze se nám bude postupovat, pokud textilii natáhneme na lehkou konstrukci. Jestliže listí navlhne, fíkovníku to neublíží, ovšem příliš mokré za oblevy vyměníme. Fóliový rukávec jako u pampové trávy však vhodný není, způsobuje příliš silné zapaření, a u fíkovníku nám nejde pouze o ochranu kořenů a báze rostliny, kterým střídání teplot tolik neublíží, ale celé nadzemní části.

Přesun do sklepa či garáže

Pokud rostliny pěstujeme ve vysoké nadmořské výšce nebo v mrazové kotlině, můžeme zvážit i alternativní postup – přestěhovat je na chráněné místo. Například hortenzii, zvláště pokud se jedná o mladší rostlinu, můžeme vyrýt a s co největším kořenovým balem ji přesadit do dostatečně velké nádoby. Potom ji uschováme na místě s teplotou v rozmezí 0–5 °C a s alespoň lehkým osvětlením. Na rozdíl od stálezelených rostlin, které neshazují listy, hortenzie příliš světla nevyžaduje, ovšem zcela po tmě bychom ji však ponechat neměli. Substrát udržujeme jen mírně vlhký a vyvarujeme se přelévání, rostlina v tomto stavu spotřebuje velmi málo vláhy. Při přesunu ven, po pominutí mrazů, postupujeme opatrně a slunce rostlině dávkujeme postupně.

Rovněž bahenní ibišek může být, zvláště na horách, výhodné pěstovat v nádobě, nebo ho do ní na zimu přesunout. Ochránit kořeny lze snadno i ve vyšších polohách, ovšem jaro sem přichází později. Vegetační období pro něj může být tudíž příliš krátké, nestihne poté včas vykvést. Výhodou je, že nádobu se spícími kořeny lze umístit i do temného sklepa. Na jaře ji pak přesuneme na teplejší, světlé místo v domě nebo ve skleníku, kde získá potřebný náskok. A až bude jaro v plném proudu, můžeme ji umístit ven.

Skalka a trávník

Některé rostliny a dřeviny je třeba před zimou pečlivě chránit, u jiných druhů by zase přespříliš péče způsobilo škody. Také ne všechny materiály používané k zimní ochraně rostlin se k tomu opravdu hodí.

Zvláštní přípravu na zimu vyžaduje skalka a skalničky pěstované v nádobách. Naprostou katastrofou je skalka zasypaná listím! Pokud pak na jaře se smutkem zjistíme vysoký úhyn rostlin, je to důsledkem právě pečlivé, ale zbytečné zimní ochrany. Skalničky jsou totiž na zimní vlhkost a nedostatek vzduchu velmi choulostivé a pod mokrým nepropustným krytem snadno uhnijí. Většina z nich je naopak adaptována i na silnější mrazy a přikrývku nepotřebuje vůbec. Výjimku tvoří stálezelené druhy skalniček, u nichž použijeme lehký kryt z chvojí. Jeho úkolem však není ochrana před mrazem, ale před prudkými slunečními paprsky, které by mohly oslabené rostlinky popálit. Některé druhy skalniček jsou navíc na zimní vlhkost tak choulostivé, že uhnijí i bez vrstvy listí. Takové rostlinky před vodou chráníme například tabulkami skla, které nad ně umístíme jako stříšku. Podobně jako skalka je na tom se zimní ochranou okrasný trávník. Nikdy by na něm nemělo zůstat ležet listí a jiné nečistoty a před příchodem mrazů a sněhu by měl být krátce posečen nabroušenou sekačkou se sběrným košem.

Na co dát pozor

PODZIMNÍ ŘEZ

Na podzim prořezáváme jen stromy a keře, které to vyžadují, v jiných případech to může být naopak na škodu. V tomto období také nikdy neřežeme do finálního tvaru růže, protože nevíme, jak krutá bude zima a kolik větví pomrzne. Keř pouze asi o polovinu zkrátíme, a to spíše proto, abychom se lépe dostali do jeho středu a snáze ho nakopčili zeminou nebo zasypali kůrou.

NENÍ LISTÍ JAKO LISTÍ

Nejrozšířenější materiálem používaným k ochraně rostlin je určitě listí. Ne každé je k tomu však vhodné. Listí z ovocných stromů, především starých a okrasných keřů, bude totiž s téměř stoprocentní jistotou plné zárodků houbových chorob a škůdců. Některé tyto patogeny v listí výborně přezimují a na jaře infikují stromy v ještě větší intenzitě. Toto listí je navíc většinou velmi měkké, rychle se rozkládá a hnije. Zejména za vlhké zimy s četnými oblevami se mokré listí snadno slepí dohromady a vytvoří nad rostlinami pro vzduch nepropustnou přikrývku, v níž škodlivé patogeny doslova bují. Takové listí se musí zkompostovat na listovku. Pro zakrytí choulostivých rostlin se ale výborně hodí listí bukové, které je tvrdé a vytváří velmi dobrou izolační vrstvu.

Zdroj: Časopis Receptář