Druhy uvedené v následujícím přehledu se řadí ponejvíce do čeledi nazývané dříve jako rostliny liliovité, nově česnekovité. Čeleď rostlin miříkovitých, se dříve pro změnu jmenovala mrkvovité neboli okoličnaté.

Černobýl

pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), hvězdnicovité, Evropa

Bylina je asi 80 cm vysoká, listy jsou dělené a květy nenápadné. Typická je ovšem hořká vůně. U nás je černobýl hojně rozšířen, na zahradě ho tedy pěstovat nemusíte.
V čistém prostředí si můžete natrhat listy, které lze i sušit. Použití v kuchyni je stejné jako u pelyňku pravého, tedy opatrně přidávat k masu, což se děje nejvíce v jižní Evropě.

Česnek medvědí

(Allium ursinum), česnekovité, Evropa

Bylina má široké jasně zelené listy a bílé květy v květenstvích na vrcholu stvolu. Příjemně voní po česneku a stala se v poslední době velmi oblíbenou. Roste v zastíněných, vlhkých listnatých lesích často v celých porostech. Pozor na možnost záměny s jedovatou konvalinkou, nebo ještě hůře s ocúnem! Při pěstování česnek medvědí nesnáší slunce a sucho, nelze ho tedy vysadit do běžného zahradního záhonu. Množení semenem je sice možné, ale rychlejší je dělení trsů.

Česnek medvědí stříháme ještě před květem a část listů rostlině vždy ponecháme. Jemně nakrájené listy mají své místo ve studené kuchyni, tedy do pomazánek, na vejce či ryby, výborné jsou také rozmixované jako pesto. Lze je přidávat do polévek i zamrazit do zásoby.

Fenykl lékařský

(Foeniculum vulgare), miříkovité, Středozemí, Balkán

Až 2 m vysoká rostlina má listy jako kopr, od něhož se nejsnáze rozliší podle typické vůně. Je to bylina dvouletá, ale na teplém, slunečném stanovišti často vydrží déle, zvláště když ji na podzim po odstranění usychajících lodyh přihrneme.

Sklízíme od srpna celé postupně dozrávající okolíky se semeny, nebo rostlinu podložíme velkým papírem či fólií a zaklepeme s ní. Obvykle část semen unikne a příští rok jsou v okolí semenáčky. Z listů lze připravit zdravotní sirup. Fenykl je rovněž známá léčivá rostlina. Mleté plody se přidávají do sladkého pečiva, k červené řepě, uvaříme z nich voňavý čaj. Patří do kuchyně francouzské, italské či marocké.

Jalovec obecný

(Juniperus communis), cypřišovité, Evropa

Pichlavý jehličnan má plody velikosti hrachu, které se v druhém roce zbarvují do modročerna. Tehdy se i sklízejí a suší. Používá se v malém množství, protože dráždí ledviny. Hodí se k zvěřině, skopovému, zelí, do marinád, k nakládání zeleniny, uzení masa a na likéry. Na Slovensku připravovaná borovička nemá nic společného s borovicí. Slovenský název jalovce je totiž borievka.

Křen selský

(Armoratia rusticana), brukvovité, Evropa

Roste u nás dosti hojně i planě. Rostlina má velké podlouhlé listy a nápadné bílé květy. Ušlechtilé odrůdy vytvářejí dlouhé a rovné kořeny. Při pěstování se mladé kořeny síly tužky zbaví postranního větvení, šikmo na podzim vysazují a již příští rok dobývají. Staré mnohaleté kořeny jsou však v kuchyni upotřebitelné obtížně. Křen se hodí na hořčice, k uzeninám, do omáček, na pomazánky nebo k zavařování okurek. Známý je křen strouhaný s jablkem. Patří zejména do kuchyně francouzské, ale i české, kde se snoubí s chutí zabijačky.

Pažitka pobřežní, „šnytlík“

(Allium schoenoprasum), česnekovité, Evropa

Pěstitelsky je to zelenina, v kuchyni ovšem zelené koření. Přirůstáním tvoří rychle trsy, listy jsou trubičkovité, květy krásně fialové. Sklízejí se listy, a to dříve, než jde rostlina do květu. Opakovaný řez je možný, ale pažitka postupně přece jen slábne. Nať využíváme čerstvou nebo mraženou, sušení vhodné není. Hodí se na pomazánky, vejce, sýry, brambory, omelety i polévky. Výborná je smetanová omáčka s pažitkou nebo jen čerstvý chleba s máslem s ní posypaný. Znají ji kuchyně celého světa.

Pelyněk pravý

(Artemisia absinthium), hvězdnicovité, Evropa

Vyskytuje se i u nás, ovšem jen ve vysloveně teplých oblastech. Dorůstá výšky až 140 cm, rostlina má šedé jemně dělené listy a poměrně nenápadné žlutavé květy. Doma ji množíme především šetrným dělením. Na našich zahrádkách se setkáte také s nižším, velmi vonným pelyňkem brotanem neboli božím dřevcem (A. abrotanum), používaným do likérů. Z pelyňků je tento snad nejdekorativnější a dobře se vyjímá na okraji záhonu se středně vysokými trvalkami.

U pelyňku pravého se sklízejí se ještě měkké lodyhy a snadno se suší. Hodí se k tučným masům, na zdravotní čaj i likér (absint).
Patří zejména do francouzské kuchyně.

Některá méně známá koření

Ve světě je veliké množství rostlin využívaných jako koření. Některá jsou pro naši chuť nezvyklá, některá ve větším množství i jedovatá, na což je v poznámce následující tabulky upozorněno písmenem J.

Pokud lze rostlinu u nás pěstovat venku, je v poznámce P.

Není bez zajímavosti, že chmel dávaný do piva je vlastně také kořením. Ba i sušené a rozdrcené pravé houby jsou v kuchyni kořením. U nás se můžete setkat s následujícími.

Koření, druh, čeleďpůvodforma kořeníupotřebeníkuchyně, poznámka
dřín obecný, Cornus mas, dřínovitéjižní a střední Evropasušené mleté plody bez semenokyselení masových jídelkavkazská, balkánská, P
černucha setá,černý kmín, Nigella sativa, praskyřníkovitéStředozemísemenado směsi kari, luštěniny, pečivoarabská, indická, balkánská, J, P
dřišťál obecný, Berberis vulgaris, dřišťálovitéEvropa, západní Asiesušené mleté plodymaso, zvěřina, sirupy, likérykavkazská, P
kapary, kapara trnitá, Capparis spinosa, kaparovitéStředozemípoupata nakládaná v oleji a soliryby, chlebíčky, studené, omáčky, majonézyfrancouzská, italská, španělská
lékořice lysá, sladký kořen, Glycyrrhiza glabra, bobovitévýchodní Středozemíloupané, sušené a mleté kořeny„pendreky“, žvýkačky, sladidloitalská, španělská, čínská, P
myrta obecná, Myrtus communis, myrtovitéStředozemíplodyzvěřina, vepřové masoitalská
pískavice řecké seno, Trigonella foenum-graecum, bobovitéStředozemí, západní Asiemletá semenado směsí čubrica a kari, luštěniny, pražená je náhražkou kávybulharská, řecká, turecká arménská, indická, marocká, P
sumah, škumpa koželužná, Rhus coriaria, ledvinovníkovitéStředozemí, Přední Asiemleté plodysměs adžika, ryby, čočka, jogurt, šašlikkavkazská, turecká, arabská, J
svatolina cypřiškovitá, Santolina chamaecyparissus, hvězdnicovitéStředozemíčerstvé i sušené lodyhymasoJ, P

O autorovi

Autor Jiří Žlebčík je botanik. Již celá desetiletí se věnuje výzkumu a pěstování rostlin ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, jehož součástí je i mimořádně inspirativní, veřejnosti přístupná Dendrologická zahrada. Více na dendrologickazahrada.cz

Související články

Zdroj: časopis Receptář, dendrologickazahrada.cz