Na zelené hnojení můžeme vysévat např. hořčici.
Zdroj: Sunny_Smile / Shutterstock.com

Přichází čas na výsev zeleného hnojiva. Obohatí půdu a brání v růstu plevelům

Nedostatek kvalitního hnoje či kompostu tíží asi většinu drobných pěstitelů. Přitom existuje jejich velmi kvalitní náhrada - zelené hnojení. Právě teď je ideální čas na jeho výsevy.

Zelené hnojení je vlastně druh organického hnojení, při němž se do půdy zarývá či zaorává biomasa z rostlin vypěstovaných pro tento účel (často se pro ni používá také označení zelený hnůj). Cílem tohoto způsobu hnojení je obohatit půdu o organickou hmotu i rostlinné živiny, a tím zvýšit půdní úrodnost. Pro zelené hnojení se používají rostliny s krátkou vegetační dobou, bohatým kořenovým systémem a schopností produkovat velké množství biomasy. Vysévané plodiny jsou monokultury nebo směsky. Které plodiny je tedy nejlepší používat?

Kdy a kam se co hodí?

Svazenka vratičolistá patří mezi oblíbené zelené hnojení.

  • Stále více se do popředí zájmu dostává svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia). Je to jednoletá pícnina s rychlým růstem a vývojem, velice dobře olistěná vícenásobně zpeřenými listy. Je schopná poskytnout dostatečné množství zelené hmoty již po 30 dnech od výsevu. Přitom není na půdní ani klimatické podmínky nikterak náročná. Vzhledem k drobnému osivu postačí na plochu 100 m2 200 gramů semene. Pro snadnější výsev je ideální promísení s prosátým říčním pískem v poměru 1:1.
  • Dalšími oblíbenými plodinami jsou řepka a hořčice. Tyto olejniny se sejí jednotlivě nebo i ve směsce. Mají pouze jedno omezení - není vhodné je používat tam, kde v příští sezóně uvažujeme o pěstování brukvovité zeleniny. Samozřejmě ani nepatří na pozemky s výskytem nádorovitosti košťálovin. Na taková místa nesmí po dobu minimálně pěti let přijít žádná brukvovitá rostlina - a tím pádem ani řepka s hořčicí. Výsevek je 80–100 g semene na 100 m2. I v tomto případě se jedná o drobné osivo, a proto je kvůli snazšímu rozhozu vhodné přidat třetinu prosátého říčního písku.
  • Peluška jarní dává vyšší množství zelené hmoty především na lehčích humózních půdách s dostatkem vláhy, je citlivá na nedostatek vody. Vysévá se 120–180 gramů na 100 m2. Výsev je nutné kvalitně zapravit do půdy a případně utužit povrch.
  • Bob obecný je vhodný do všech oblastí. Není náchylný k botrytidě a poskytuje velice brzy značné množství kvalitní biomasy. Výsev je 180–250 g/100 m2.
  • Vikev setá má velice rychlý počáteční růst. Lodyhy jsou vysoké až 140 cm, což je záruka dostatečného množství zelené hmoty. Vysévá se 80 g/100 m2.

Použít můžeme celou řada dalších, jako např. lupinu setou, slunečnici, krmnou kapustu, sóju.

Směsi a bílá lupina

  • Mnoho pěstitelů si vyrábí vlastní směsi z několika plodin podle svých podmínek. Za zmínku určitě stojí prodávaná luskoobilní směs, která se skládá z hrachu, pelušky a ovsu. Oves má ve směsi význam především jako podpůrná rostlina pro obě luskoviny – předejdeme tím polehávání a zahnívání porostu. Vysévá se 200–300 g na 100 m2.

Lupina bílá (Lupinus albus) je jednoletá bylina.

  • Lupinu zahradní, respektive vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus), zná asi každý zahrádkář, okrasnou část zahrady dokáže rozzářit širokou škálou barev. Mnohem méně známá je lupina bílá (Lupinus albus), která dorůstá bez problémů do výšky až 150 cm. V zemi vytváří silný, hluboko pronikající rozvětvený kulový kořen, na kterém jsou hlízky nitrogenních bakterií. Lodyhu má silnou, vzpřímenou, listy dlouze řapíkaté, dlanitě složené, nenápadné květy sestavené do hroznů. Dobře se jí daří v lehkých, písčitých, na vápno chudých půdách, které významně zlepšuje, neboť je obohacuje dusíkem a organickými látkami. Svými hlubokými kořeny navíc prohlubuje půdu. Vysokou produkcí nadzemních částí zásobuje půdu organickou hmotou a dokáže prakticky nahradit statková hnojiva.

Zarývání zeleného hnojení.

Ve chvíli, kdy narostlo dostatečné množství zelené hmoty a nastala doba podzimního rytí, je nutné plodiny pro zelené hnojení posekat a rozdrtit. Neposekaná či nerozdrcená hmota se velice špatně zarývá či zaorává, takže část zarývané hmoty zůstává nad povrchem obrácené země. K tomuto účelu je ideální použit mulčovací stroje, které v jedné operaci zelenou hmotu posečou a rozdrtí. Na malých plochách můžeme pohodlně použít strunovou sekačku nebo křovinořez.

TIP: Každému, kdo se rozhodne pro zelené hnojení, lze doporučit, aby příliš neotálel s jeho výsevem a začal s ním ihned po sklizni zeleniny či brambor. Platí totiž zásada, že čím dříve se zaseje, tím více do podzimního rytí naroste hmoty - a tím lépe se pohnojí.

Praktické rady

Luskoobilní směs na zelené hnojení.

  • Velikost osiva významně ovlivňuje dávky, které se vyplatí dodržovat. Nadměrný výsevek má za následek přehoustlé porosty, které snadno podehnívají. Hořčice a řepky vyséváme 100 g/m2, svazenky 2 g/m2, lupiny 300 g/m2.
  • Jemné osivo, jako má svazenka, můžeme před výsevem smíchat s jemným pískem v poměru 1:1. Pro docílení rovnoměrného, nepřehoustlého rozptýlení osiva je ideálním pomocníkem ruční rozmetadlo.
  • Používáme-li jako zelené hnojivo hrách nebo pelušku, sejeme je raději ve směsce s ovsem nebo pšenicí. Tyto obiloviny zajistí oporu, po které se mohou pnout a nezůstávají ležet na zemi, kde zahnívají.
  • Před zarytím se vyplatí nadzemní části rozdrtit pomocí strunové nebo klasické rotační sekačky. Pozor ale při pěstování lupiny, která vytváří silné lodyhy, jež můžeme dokonale rozdrtit jedině výkonným mulčovačem. Bez drcení je možné zarývat pouze malé množství organické hmoty.
  • Po rozdrcení necháme organickou hmotu nejprve zavadnout a teprve poté mělce zarýváme. Vyvarujeme se tak nežádoucího procesu hnití a docílíme žádoucího tlení.

Akční letáky