obrázek z archivu ireceptar.cz

Zerav, oblíbená thuje, je při požití jedovatý a může způsobit alergii

Zerav je pro rychlost svého růstu oblíbeným okrasným jehličnanem. Má však i svoje rizika, která nespočívají jen v tom, že přespříliš thují učiní zahradu fádní.

Zerav západní, Thuja occidentalis, byl první dřevinou, prvním stromem, jehož diaspora (není jisto zda semena nebo sazenice) byla po objevení Ameriky dovezena do Evropy. Psal se tehdy rok 1536. První záznamy o pěstování zeravu západního na našem území jsou z roku 1809; zerav byl uváděn v soupisu dřevin v zámeckém parku (jakési tehdejší botanické zahradě) v Hluboši nedaleko Příbrami. Ve 20. století se zerav stal běžným inventářem parků a zahrad a zejména hřbitovů.

Pro tvar větviček je zerav, vyšlechtěný do mnoha odstínů, nazýván stromem životaPro tvar větviček je zerav, vyšlechtěný do mnoha odstínů, nazýván stromem životaAutor: Archiv ireceptar.cz

Strom života

Vedle jiných označení nese rod Thuja v angličtině označení arbor vitae, strom života. S takovým označením je spojena řada výkladů. Ten první vychází z podoby ploché větévky, která jakoby připomínala malý strom s korunou. Takový výklad není ojedinělý, jako arbor vitae se označuje třeba také vzhled mozečku v našem mozku, který na průřezu připomíná také korunu stromu; tento výklad mi připadá věrohodný. Navíc se výrazem strom života označuje sliznice hrdla dělohy, řasovitě složená a připomínající palmový list se žebry. O jiném výkladu jsem se dočetl snad ještě za studií studií; námořníci na pomalu se vlekoucích plachetnicích začasté trpěli kurdějemi, skorbutem, nedostatkem vitaminu C. Kterýsi kapitán na avitaminózu vyzrál tak, že vzal s sebou na cestu zpět přes Atlantik větve zeravu západního a dal je při nastupujících kurdějích námořníkům žvýkat. Tím řadu z nich opravdu zachránil před zhoubnou avitaminózou. Jenže větévky, šištice ba i dřevo zeravu západního obsahují silice, jejichž složkou je i jedovatý thujon (též psáváno tujon), a jsou tedy také jedovaté.

Jedovaté tužky

Thujon je bicyklický monoterpen, který je stejně jako jeho deriváty (ty více) jedovatý a nebezpečný, hlavně velmi toxický sabinol, obsažený zejména v jalovcích ze sekce Sabinae. Trpěli jím například američtí dělníci vyrábějící obyčejné tužky. Zatímco u nás byla převládající surovinou pro tužky olše, v Severní Americe jalovec virginský. Dělníci, rozřezávající jalovcové dřevo, se nadýchali tolik sabinolu, že někteří i umírali v mladém věku kolem 35 let.

jalovec virginský (Juniperus virginiana)jalovec virginský (Juniperus virginiana)Autor: Archiv ireceptar.cz

Otravy a alergie

Obsah thujonu a jeho derivátů v zeravu může u citlivých lidí při styku silice s kůží vyvolat silné podráždění, manifestované zrudnutím, svěděním a vyrážkami. Při požití může dojít k otravám, doprovázeným zvracením, průjmy, zvýšením krevního tlaku, zrychlením tepu, případně ke krvácení do žaludeční sliznice, plicním komplikacím, ba dokonce i k degenerativním změnám na játrech a ledvinách.
Všechny tyto příznaky jsou nápadnější při požití čisté silice, což se při běžné manipulaci s okrasnými zeravy a jejich příbuznými prakticky nestává. Hrozí tedy nejvýš u alergiků ono poškození pokožky. Ochutnávat větévky či plody rozhodně nedoporučuju a varuju před tím!