Zimolezy: Ovíjivé a stálezelené nenáročné popínavé dřeviny, které dorůstají až do 4 metrů

Některé zimolezy odpovídají svému jménu tím, že lezou výše, jiné zase dokonce tak vzdorují zimě, že na zimu zapomenou opadnout. Jistě však obojí zkrášlí každou zahradu, a některé i provoní.

Popínavé dřeviny můžeme také nazvat liánami, i když se tento odborný termín užívá spíše pro tropickou vegetaci. V našem klimatu není lián tolik jako v teplejších krajích. O to jsou nám vzácnější.

Ovíjivé zimolezy dorůstají do výšky dva až čtyři metry. Vejčité listy mají uspořádané nejčastěji vstřícně. Květy se objevují v květnu až červenci především v horní části výhonů. Jsou souměrné jen podle jedné roviny a trubkovité. Květy jsou sice nevelké, ale v značném množství. Plodem je dužnatá bobule. Zajímavé je, že květy i později plody bývají po dvou na společné stopce, což u jiných dřevin není.

Zimolez kozí list (Lonicera caprifolium)

Původní je v jihovýchodní Evropě. U nás se vyskytuje v přírodě roztroušeně zplanělý v teplých oblastech, nejvíce na jižní Moravě, a to zejména na okrajích listnatých lesů. Důležitým rozpoznávacím znakem je, že listy jsou pod květenstvím navzájem srostlé. Květ je až 5 cm velký, růžový až načervenalý, bobule oranžově červené. U nás se tomuto zimolezu někdy stále říká „růže z Jericha“, což je asi kvůli vůni, která je výraznější než u jiných zimolezů. Jinak ovšem nemá tato dřevina s růží pranic společného.

Zimolez ovíjivý (L. periclymenum)

Liána je původní v západní a severní Evropě, k nám nejblíže se vyskytuje v severním Německu a Polsku. U nás občas zplaňuje, když plody roznášejí ptáci, ale neřadí se mezi invazivní druhy, které by mohly ohrožovat naše rostlinná společenstva. Dřevina je podobná předešlému druhu, ale listy pod květenstvím navzájem nesrůstají. Žlutavě bílé, vně načervenalé, vonící květy jsou ve stopkatých hlávkách. Bobule má tento druh karmínově červené.

Zimolez japonský (L. japonica)

Jak jméno napovídá, roste v Japonsku; ale i v Číně a Koreji. Je poloopadavý, intenzitu opadu listů určuje průběh zimy. Celkově se ovšem dá říct, že je to zimolez přezimující většinou spolehlivě. Mladé tenké větve jsou chlupaté a hustě se navzájem proplétají. Má úhledné bílé vonné květy. Dřevina se využívá nejen k popnutí konstrukcí, ale i hustě vysazována jako půdní kryt, a to i na značně příkré svahy. Zde se často uplatňuje odrůda ´Aureoreticulata´ s výraznou žlutobílou žilnatinou listů.

Zimolez Henryův (L. acuminata, syn. L. henryi)

Také tato dřevina pochází z Číny. Na rozdíl od předcházejících druhů je stálezelená. Po břečťanu je to vlastně jediná u nás pěstovaná stálezelená liána. Ve vhodných podmínkách jde o druh mohutně rostoucí. Listy jsou úzké, kopinaté, kožovité a temně zelené. Květy má zimolez Henryův bíle růžové drobné, nepříliš dekorativní.

Také jeho plody jsou bobule, tentokrát tmavě modročerné.

Zimolez lesklý, (L. nitida)

Stálezelená dřevina je domácí v Číně. Výšku má asi 1,2 m, ale roste spíše do šířky než do výšky. Listy jsou opravdu leskle zelené, připomínají myrtu. Nevonící květy mají barvu smetanově bílou, purpurové bobule se objevují zřídka a brzo zasychají. Keř se často vysazuje do živých plotů, kde dobře snáší zastřihování a hustě větví. V tomto případě se ovšem květů nedočkáte.

Zimolez kloboukatý, (L. pileata)

Druh je velmi podobný zimolezu lesklému, od nějž se liší nižším, spíše plazivým růstem a vonícími světle žlutými květy. Divoce roste v západní a střední Číně.

Ovíjivé zimolezy se vždy těšily velkému zájmu zahradníků a časem byla vyšlechtěna též řada pěkných odrůd. Mezi nejkrásnější z nich určitě patří:

zimolez Brownův (L. x brownii) ´Dropmore Scarlet Trumpet´, oranžově světle červené květy, nevoní, horní páry listů jsou srostlé
zimolez Heckrottův (L. x heckrottii), purpurově načervenalé květy, voní, méně vzrůstný
zimolez Tellmannův (L. x tellmanniana), výrazně oranžově žluté květy, nevoní, vzrůstný

Co potřebují?

Celkově jsou zimolezy při pěstování nenáročné. Většina uvedených druhů roste stejně dobře na výsluní i v polostínu, kde se ovšem nejlépe daří těm stálezeleným. Na kvalitu půdy jsou sice nevybíravé, spíše však vápnomilné. Pokud mají brzo popnout konstrukci, prospěje jim do hloubky zpracovaná humózní půda a při déletrvajícím suchu i vydatná zálivka. U stálezelených druhů je ovšem pravidelná zálivka nutná. Vyberte pro ně místo chráněné před větry, prospívají v nížinách nebo teplých pahorkatinách.

Umístění a výsadba

Již před výsadbou si přichystejte vhodnou konstrukci. Stačí lehká a vzdušná do výše asi 2,5 metru. Mohou to být laťkové treláže, mříže, oblouky, besídky, sloupy či vyšší ploty. Sousedství jiných popínavých dřevin není příliš vhodné, protože by je rozrůstající se zimolezy utiskovaly. Zvláště vonící druhy a odrůdy jsou velmi vhodné do okolí cest, schodišť, besídek a laviček. Nízké stálezelené druhy se pak uplatní jako lemy, stříhané živé plůtky i pro zakrytí větší plochy.

Zimolezy je možno vysazovat na podzim i v předjaří, kdy ovšem vydatně zalévejte. Stálezelené druhy chraňte chvojím či netkanou textilii před holomrazy. V předjaří výhony radikálně zkraťte. Někdy se jistě stane, že namrznou, regenerují však dobře.

Další pěstování

Postupně narůstající výhony pnoucích zimolezů volně přivazujte ke konstrukci. Časem bývají zejména v horní části přehoustlé. Méně pak kvetou, a navíc zejména při sněhu hrozí, že rozlámou i konstrukci. Proto je v předjaří prořezávejte a občas se nebojte zmladit je radikálně, když nejstarší, proschlé nebo polámané výhony vyřežete až u země. Pokud musíte přesazovat, také odstraňte vše až na pupeny u země. Po celkovém jarním úklidu je vhodná doba pro přídavek plného minerálního nebo organo-minerálního hnojiva. Z hlediska výskytu škůdců jsou nejdůležitější mšice, kterými zimolezy dost často trpí. Pak je nutný opakovaný postřik.

Domácí namnožení

Nejjednodušší je množení odrytím kořenových výběžků a hřížením. Pokud potřebujete větší množství sazenic, je možno se pokusit o množení z bylinných letních řízků, které zakoření ve směsi rašeliny s pískem či perlitem za vysoké vzdušné vlhkosti v uzavřeném prostoru. Pak je jistě nutné přihnojení, přesazení do výživné půdy a chráněné zazimovaní. Zimolez kozí list i zimolez ovíjivý je možno množit i ze semen zbavených dužniny. Vysévejte již na podzim, nebo stratifikujte ve vlhkém písku či perlitu při teplotě těsně nad nulou. Dopěstování mladých rostlin je ovšem zdlouhavější než u řízkování.

O autorovi

Jiří Žlebčík je botanik. Již celá desetiletí se věnuje výzkumu a pěstování rostlin ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, jehož součástí je i mimořádně inspirativní, veřejnosti přístupná Dendrologická zahrada.