Tisy lze výtečně tvarovat
Zdroj: Shutterstock.com

Živé ploty mohou mít mnoho podob. Jaké keře vysadit a jak je tvarovat?

Vytvoří závětří, soukromí, příjemné mikroklima, neprostupnou bariéru. Může mít bezpočet podob a barev. A přispěje k pestrosti a kráse zahrady.

Příjemné závětří prospěje rostlinám i nám. Vítr zahradu vysušuje, zesiluje i neblahé účinky mrazu, živé ploty ho rozbíjejí, ale stále umožňují proudění čerstvého vzduchu, který rostlinám prospívá. Jsou proto ideálním větrolamem. Filtrují i prach a škodlivé zplodiny. Rovněž hluk o něco mírní.

Šeříkový plot se netvaruje, pouze sestřihává, aby nepřerůstal Šeříkový plot se netvaruje, pouze sestřihává, aby nepřerůstal Zdroj: Shutterstock.com

Túje neboli zeravy se spolu s dokonalým trávníkem staly symbolem zahrad, které jsou vytvořeny podle stejné a poněkud fádní šablony. Samotné túje však není třeba zavrhovat, mohou prokázat skvělé služby – záleží na tom, jak je využijeme. Rychle rostou, snadno se tvarují, vytvoří hustý porost, hnízdí v nich ptáci. Na rozdíl od jalovců čínských, prostředních a chvojky rez hrušňovou nepřenášejí, i když je jim to někdy mylně přičítáno.

Na druhou stranu máme desítky dalších vhodných druhů pro živé ploty různých velikostí. Zelená bariéra může mít rozmanité podoby – proč si tedy nevybrat takovou, která bude pro nás tou pravou?

Hlohyně Hlohyně Zdroj: Shutterstock.com

Stříhaný, nebo volně rostoucí?

Pokud máme dostatek místa, plot z volně rostoucích keřů může být velmi výhodný – je přirozený, nenáročný na údržbu a jako zelená bariéra proti hluku či prachu velmi účinný. Vyniknou v něm kvetoucí dřeviny, odpadne každoroční stříhání celého porostu. Je ovšem třeba vybrat druhy a kultivary, které nepřesáhnou požadovanou výšku, a které nevyžadují každoroční řez, ale postačí jim občasné odstranění suchých větví.

Trnka Trnka Zdroj: Shutterstock.com

Vysazovat ho můžeme ze stejných druhů, jaké jsou vhodné i pro tvarované ploty, a přidat pár dalších. Vděčný je například hloh, pustoryl, trnka, šeřík, kaliny, komule, svída, zákula, vajgélie, kdoulovec, aronie, skalník Watererův a další. Hodí se i rozmanité druhy a odrůdy takzvaných sadových růží, které vytvářejí velké a vysoké keře. Mnohé přinášejí nejen krásné květy, ale i užitek v podobě šípků.

Hloh vělkokvětý, kalina svraskalá, bobkovišeň lékařská Hloh vělkokvětý, kalina svraskalá, bobkovišeň lékařská Zdroj: Shutterstock.com

Výsadba

PRO TVAROVANÉ živé ploty je třeba sazenice vysazovat hustěji než při sázení solitérů, ale s mírou. Pokud budou příliš natěsnané, zapojí se sice dříve, ale časem si budou příliš konkurovat a mohou prosychat. Jámy či rýhy přichystáme prostorné, aby měly kořeny dostatek místa. Půda by měla odpovídat nárokům dřevin, přilepšení kompostem nepohrdnou žádné keře. Pro nízké ploty sázíme přibližně čtyři rostliny na metr, pro vyšší ploty tři sazenice na metr. U plotů přesahujících tři metry postačí jedna až dvě sazenice na metr. Pokud máme dostatek prostoru, sázíme ve více řadách, nejlépe v zákrytu – plot bude hustší a jako větrolam účinnější.

U VOLNĚ ROSTOUCÍCH živých plotů při výsadbě dodržujeme rozestupy podle budoucí šíře keřů tak, aby se lehce dotýkaly, ale netísnily.

Jak je tvarovat?

Hustý plot z dobře rozvětvených dřevin získáme zkrácením až na třetinu délky, ovšem až poté, co sazenice dokonale zakoření – minimálně po půl roce. Střih je třeba každoročně opakovat, v dalších letech však stačí krátit na polovinu a později ještě méně. Když plot doroste žádané velikosti, je třeba ho řezem udržovat jednou nebo dvakrát v roce, podle rychlosti růstu. Pokud si rychle rostoucí ploty přejeme dokonale tvarované, drobné výhonky bude třeba stříhat i častěji, stálezelené dřeviny nejlépe koncem srpna a září, listnaté časně na jaře. Ploty nikdy nestříháme v době, kdy v nich mohou hnízdit ptáci – pro mnohé jsou vítaným útočištěm. Případné odstřihávání vnějších výhonků, které vyčnívají z těla plotu, však ptáky neohrozí. Při stříhání bočních stěn dbáme na to, aby se keře směrem vzhůru alespoň mírně zužovaly (základna by měla být alespoň o 10 % širší než vršek). Plot pak bude odolnější vůči větru i sněhu a spodní partie nebudou strádat nedostatkem světla.

Plotostřih benzinový Plotostřih benzinový Zdroj: Shutterstock.com

Zdatným zahradníkům a na malé ploty pro údržbu postačí ostré ruční plotové nůžky. Ideální jsou také pro dřeviny s většími listy. Na pomoc si můžeme vzít i elektrické a velmi praktické akumulátorové plotostřihy. Nejvýkonnější jsou plotostřihy benzinové, ovšem práce s nimi je nejméně příjemná.

Než se sazenice ujmou, potřebují závlahu. Zaléváme je méně často řádnou dávkou vody, aby se kořeny rozvíjely do hloubky. Stálezelené listnáče mohou žíznit i v zimě, pokud je nenapájí déšť a sníh. Také hnojení může být prospěšné, pozor však na přehnojení dusíkem. Zvláště na sklonku léta a na podzim uškodí. Odolnost vůči zimě naopak podpoří dostatek draslíku. Mulčování půdy pod sazenicemi jim také prospěje – chrání kořeny, zadržuje vláhu a podporuje tvorbu humusu.

Teleskopický plotostřih usnadní údržbu vysokých plotů Teleskopický plotostřih usnadní údržbu vysokých plotů Zdroj: Shutterstock.com

Živý plot jako účinný větrolam

Pokud nás má před větrem chránit co nejúčinněji, měl by živý větrolam zahradu střežit ze strany převládajících větrů, což je u nás obvykle sever a západ. I poměrně řídký živý plot výrazně ztlumí rychlost větru, a to do vzdálenosti odpovídající až patnáctinásobku jeho výšky. Pokud bude plot hustý, může vítr zmírnit až na dvojnásobnou vzdálenost než plot řídký. Ideální větrolam tvoří dva nízké pásy dřevin a jeden vyšší uprostřed. Nejsnáze ho vytvoříme jako volně rostoucí živý plot, musíme však zvolit dřeviny, které nepřerostou požadovanou výšku. Podle potřeby lze kombinovat druhy opadavé i stálezelené.

CO SI ROZMYSLET PŘED VÝSADBOU

Opadavý, či stálezelený?

Stálezelené dřeviny chrání soukromí celoročně. Opadavé naopak propustí více světla v zimě, což může být žádoucí, pokud by bránily přístupu nízkého zimního slunce do oken. Jsou ideální tam, kde neprůhlednou zástěnu potřebujeme například kvůli letnímu posezení.

Opadavé dřeviny na podzim doplní barevnou krásu zahrady, a pokud jsou správně vybrány, vysazeny a stříhány, i po opadu listů tvoří velmi slušnou bariéru, která zmírní vítr a zahradu chrání. Opadává naprostá většina listnatých dřevin, stálezelené jsou hlavně jehličnany. Vzácnější jsou stálezelené listnáče, které však patří k těm nejpohlednějším a nejzajímavějším dřevinám pro tvorbu živých plotů. Jsou to například hlohyně, kalina svraskalá, bobkovišeň lékařská, hustě olistěný skalník drobnolistý a dřišťál bělolistý, velmi otužilý dřišťál Hookerův, rychle rostoucí dřišťál Juliin, cesmína ostrolistá, hustě olistěná, avšak pomalu rostoucí cesmína vroubkovaná a velmi otužilá cesmína Meserveové. Téměř všechny uvedené druhy navíc pěkně kvetou a na podzim je zdobí plody, avšak nejedlé a u některých i jedovaté. Velmi oblíbený, pohledný a tvárný je buxus – zimostráz. Vzhledem k šíření zavíječe zimostrázového může však být jeho pěstování v budoucnu obtížné. Stálezelené dřišťály, skalníky, brsleny či cesmíny ho nahradí a podobné riziko jim nehrozí.

Titulka Receptar 4 Zdroj: VLM Media

Zdroj: Časopis Receptář

Akční letáky