Ovocný strom v lese napovídá, že tu kdysi žili lidé.

Zkuste číst krajinu vlastníma očima

K nahlédnutí do historie kraje, ve kterém žijete, často nepotřebujete tlusté kroniky ani žádné mapy. Stačí se stát pozorným divákem a všímat si neobvyklých stromů a dalších zdánlivých maličkostí.

Minule jsme vás seznámili s tím, co všechno o historii krajiny prozrazují staré mapy či místní názvy. Dnes vás upozorníme na „značky“, kterými vymezili místa svého žití v krajině její dávní obyvatelé. Mohou to být staré či jinak neobvyklé stromy, hraniční kameny či zarostlé cesty.

Stromy se často vysazovaly na kraji pozemků, sloužily i jako stín pro dobytek.Stromy se často vysazovaly na kraji pozemků, sloužily i jako stín pro dobytek.Autor: Ivana Ostřanská / Foto

Pasenčák - strom jako z jiného světa?


Kdo je tady vetřelec?Kdo je tady vetřelec?Autor: Ivana Ostřanská / Foto

Nejen v pohraničních horách, respektive jejich zalesněných hřebenech, můžete narazit na zajímavý úkaz. Uprostřed stejnověkých lesů se roste dávnověký strom, často to jsou lípy, duby nebo buky, které se svými rozložitými korunami do uniformně vysázeného lesa na první pohled nepatří. Ale ono je to spíše naopak, patří sem. Patří na své místo. Nepatří sem okolní les!

Pokud na podobný strom narazíte, vězte, že máte co do činění s tzv. pasenčákem nebo hraničákem, čili dříve solitérním stromem na louce či pastvině, který mohl vymezovat hranice pozemků, ale především dával pasoucímu se dobytku stín. S cíleným zalesňováním v uplynulých desetiletích, kdy se lesy objevily i tam, kde se po staletí pásl dobytek, se ze stromů tvořících původně výraznou pohledovou dominantu uprostřed luk a pastvin stali opuštění a skomírající jedinci uprostřed „plantáží“ stejnověké kulatiny. Bohužel ve stejné době umřel výhled do krajiny. Takto je možné na mnoha hřebenových trasách dnes k výhledu využít jen čerstvé paseky.

Na prastaré stromy, většinou opět lípy či jasany rostoucí ve sponu, můžete narazit i v blízkosti lidských sídel. Zde naopak připomínají, že v jejich bezprostřední blízkosti dříve stávala usedlost, kterou tyto stromy měly za úkol chránit před ničivou silou blesku. V lesích zase můžete narazit na hraniční kameny či tzv. záryje. Jsou to v pravidelném sponu vykopané dlouhé řady jam přibližně metr hluboké, které také ohraničovaly lesní majetky (jámy proto, aby nebylo lehké hranici změnit a neuškodila jim ani lesní těžba; hraniční kameny se umisťovaly spíše na místa jasná a přehledná).

Ovocný strom v lese napovídá, že tu kdysi žili lidé.Ovocný strom v lese napovídá, že tu kdysi žili lidé.Autor: Ivana Ostřanská / Foto

Na ovoce do lesa?

Uprostřed lesů na vás čeká nejedno překvapení. Hlavně v pohraničí není problém narazit třeba na zarůstající a opuštěné ovocné sady. Pokud budete přemýšlet, proč někdo sázel ovocné stromy uprostřed lesa, tak věřte, že jste opět narazili na nový příběh. Příběh místa, které ještě před pár desetiletími bylo domovem zdejším starousedlíkům, ale třeba kvůli budování železné opony nebo pro krajně nepříznivé podmínky k hospodaření jej lidé opustili a zbyly po nich jen ty stromy... A meze a hromady drobného kamení, které za desetiletí nanosili z těžko oratelných polí. Rozhlédněte se kolem, najít zbytky základů staveb nebude dlouho trvat.

Cestu někdy v krajině spíše tušíme...I když trochu zarostlá, stále patrná cesta.Autor: Ivana Ostřanská / Foto

Cestou necestou

Z hlubin lesů se nyní vydejme blíže k civilizaci. Může se tu totiž snadno stát, že k takovému putování si vyberete zarostlou cestu, která cestou původně ve skutečnosti vůbec není, protože záhy zjistíte, že nikam nevede. Není divu, ono to nemusí být cesta, ale třeba opuštěný mlýnský náhon, kterým už dlouho voda netekla a příroda si tak bere dílo lidských rukou pomalu zpět. Staré cesty a chodníky v místech, kde není příliš silný pohyb těžké techniky, fungují bez potíží celá desetiletí.

Chůze po takové zanikající cestě je pohodlnější a objevnější než po té moderní lesní. Dříve musely cesty splňovat jiné parametry. Už jen to, že vznikaly pomalu a takříkajíc se na svých místech vychodily (bagry nebyly…) desítkami povozů se senem taženými kravami či koňmi, vedly vždy přirozeně terénem a navíc se dotýkaly všech důležitých zastavení – studánky, sedel, či louček k odpočinku dobytka. V zimě se po nich na saních sváželo seno, což by na špatně vybrané trase mohlo skončit pro sáňkaře i tragicky. Tyto cesty jsou dosud často lemovány obrovskými stromy, protože tyto stromy patří k cestě a ne okolnímu lesu.

Paseky postupně zarůstají a výhledy do kraje nenávratně mizí.Paseky postupně zarůstají a výhledy do kraje nenávratně mizí.Autor: Ivana Ostřanská / Foto

Kouzlo nostalgie ve starých fotografiích

Pokud vás toulání krajinou a rozkrývání jejího tajemství zaujalo natolik, že se toužíte dovědět o ní a její historii více, máte nepřeberné možnosti. K těm nejdostupnějším a nejlíbivějším pro začátek určitě patří výtvarná díla regionálních autorů, kteří do svých obrazů vtiskli neopakovatelnou krásu starých časů. V každé regionální knihovně či muzeu také najdete spoustu tématických obrazových publikací či samotných historických fotografií, nad nimiž můžete zapřemýšlet o starých časech. Třeba právě v obrázcích zalučněných odlesněných svahů s pasoucím se dobytkem objevíte skrytou krásu a už vám ten dokonale rovný a přece tak krásný vánoční stromeček, který vyrostl na plantáži vysazené na některé z oněch starých luk, najednou tak krásný připadat nebude.

Akční letáky