Žluťásci patří s bělásky do stejné čeledi běláskovitých motýlů. Jsou to zkrátka o trochu sytěji vybarvení blízcí příbuzní. Na zahradách je potkáme vzácněji nežli bělásky, kterých u nás kromě nejznámějšího běláska zelného poletuje ještě mnohem více druhů. O tom, kteří bělásci na zahradě škodí a kteří nikoli, co na ně platí, jak je rozeznat a jak vlastně žijí, se dočtete v aktuálním čísle časopisu Receptář.

A jak je to se žluťásky? Vzhledem k tomu, že se jejich housenky živí buď planými rostlinami, nebo zemědělskými plodinami jako je vojtěška, na zahradě se jich obávat nemusíme.

Které žluťásky můžeme u nás potkat?

Žluťásek čičorečkový (Colias hyale)

Jak druhové jméno motýla napovídá, housenky tohoto motýla se živí na „čičorečce“ tedy čičorce pestré. Nejsou ale vázány pouze na ni, hodují na řadě pěstovaných i volně rostoucích druhů z čeledi vikvovitých, zvláště si pochutnávají na vojtěšce, nepohrdnou ani jetelem, vikví, štírovníkem růžkatým. Samička klade vajíčka přímo na listy těchto rostlin. Larvy na bujných porostech nestihnou ta 20ti denní vývin napáchat žádní výrazné škody. Po přezimování se z kukel připevněných ke stonkům nebo listům rostlin se poté vylíhne nový motýl.

Žluťásek čičorečkový vyhledává obhospodařované louky i opuštěná pole, potkat jej můžeme i v zahradě, zvláště pokud sousedí se zemědělskou krajinou či sama nabízí housenkám potravu. Nevyhýbá se ani vysokým nadmořským výškám. Díky tomu, že se tento druh dovedl přizpůsobit krajině obhospodařované intenzivním zemědělstvím, není nijak ohrožený.

Žluťásek čilimníkový – (Colias crocea)

Tento žlutásek je u nás v podstatě hostem ze Středozemí . Proto jej potkáme nejčastěji při slunění na prohřátých náspech, kamenitých stráních či opuštěných lomech. Housenky se živí podobnými druhy rostlin, jako housenky žluťáska čičorečkového. Na rozdíl o nich ale neumí v našem drsnějším podnebí přezimovat – žluťásek čilimníkový je tedy u nás jen jakýmsi hostem na letní byt. Motýli stihnou vytvořit za jednu sezónu až tři generace. Jarní žluťásci tohoto druhu táhnou k severu, podzimní generace se vrací k jihu

S bělásekm čilimníkovým se setkám e spíše v nižších polohách. Jeho početnost závisí na i na klimatických podmínkách – v teplých létech jsou u nás hojnější.

Žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni)

Na okrajích listnatých, smíšených i jehličnatých lesů, na lesních pasekách či podél potoků, a při příhodných podmínkách i na zahradě, můžeme potkat žluťáska pozoruhodného vzhledu. Jeho jemná křídla tvarem i žilnatinou napodobují světlé listy. Je známý také svými akrobatickými zásnubními lety.

Housenky jsou vázány na dvě plané rostliny - řešetlák počistivý a krušinu olšovou. Samička klade vajíčka na mladé listy, pupeny a větvičky.

Žluťáska řešetlákového potkáme často zvláště v lesnatých oblastech nížin a pahorkatin.

I když je většina našich žluťásků hojná, i mezi nimi najdeme druhy ohrožené – například žluťásek borůvkový (Colias palaeno).

I žluťásci, zrovna tak jako všichni další motýli, potřebují pestrou kvetoucí krajinu. Ohroženým motýlům můžeme pomoci i na vlastní zahradě, pokud ji necháme pestře a voňavě kvést od jara do podzimu.

Pro iReceptář.cz Jana Martinková, foto Shutterstock