zmije

Co dělat, aby zmije neuštkla?

Při letních procházkách přírodou můžeme zahlédnout zmiji obecnou. Pokud o tomto hadu s přehnaně špatnou pověstí něco víme, nemusíme se zbytečn bát. Strach a panika nejsou na místě ani v případě, že se jednoho slunného dne zmije připlazí do naší zahrady. Jak se tedy chovat a co podniknout?

zmijezmijeAutor: Archiv ireceptar.cz

Zmije obecná (Vipera berus), jediný jedovatý had české fauny, obývá okraje lesů a polí, rašeliniště a vlhké louky. Na suchých kamenitých místech se nezdržuje trvale, ale často ji právě zde spatříme, jak se vyhřívá. Loví především hraboše a jiné drobné savce. Zimu přečkává pod zemí, páří se na jaře, ale neklade vejce, nýbrž na svět přivádí mláďata. I když má jedové zuby, její pověst je zpravidla hrozivjší, než odpovédá skutečnosti. Především zmije není nikdy bezdůvodně agresivní a pokud jí dáme šanci, raděi uteče. Jak se nejlépe chovat v terénu, kde zmije potkáváme, a co když zavítá na zahradu?

Jak odllišit zmiji od užovky?

Často zmiňovaná trojúhelníkovitá hlava není nejlepším poznávacím znakem. Tak totiž vypadá zmijí hlava až ve chvíli, kde je plaz podrážděný.

  • Spolehlivějším rozlišením je svislá čárkovitá zornička. Užovky ji mají na rozdíl od zmijí kulatou.
  • Nejznámějším poznávacím znakem je pověstná klikatá čára na hřbetě hada. Samci jsou šedaví až šedočerní s výraznou klikaticí na hřbetě, samice hnědavé s kresbou méně nápadnou.
  • Vyskytují se však i zcela černé zmije – především v horách a v severských oblastech. U nich černou čáru pravda odlišíme velmi obtížně.  Zbývá tedy pohled z oka do oka, který odliší tvar zornice. Při troše pozornosti jej rozpoznáme i z větší vzdálenosti.

Zmije neútočí zbytečně

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

Zmije patří do skupiny hadů s takzvanými solenoglyfními jedovými zuby, které při útoku vztyčí a kanálky uvnitř zubů dopraví jed do rány. Zuby ale nejsou delší než půl centimetru.

Pravdou je, že zmije dá zpravidla přednost útěku před obranou. Je velmi hbitá a jedem nemíní plýtvat, pokud to není nezbytně nutné. Z toho vychází i známá poučka, že v terénu příhodném pro zmije je dobré hlučně dupat a koukat pod nohy. Zmije uteče mnohem dříve, než se k ní přiblížíme. Pokud bychom jí však stoupli na ocas, uštknout by mohla - co jiného by jí zbývalo? Ale i když se zmije cítí natolik ohrožená, že zvolí obranný útok, stále ještě nemusí do zubů vpustit jed, pokiud budeme mít štěstí. Může pouze výhružně kousnout. Kromě neopatrné chůze můžeme zmiji k uštknutí vyprovokovat i sáhnutím do porostu při sběru hub či lesních plodů, aniž bychom viděli kam ruku dáváme - můžeme se odpočívající zmije téměř dotknout a poleka ji tak.

Jak je uštknutí nebezpečné?

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

Dospělý zdravý člověk může po uštknutí zmijí zemřít leknutím. Není to žert, byly zaznamenány případy, kdy člověk zemřel na uštknutí zcela nejedovatým hadem! Kousnutí zmije je navíc obvykle velmi bolestivé.

Smrtelná dávka zmijího jedu pro dospělého člověka je 15 mg, přičemž za běžných okolností má zmije v zásobě nanejvýš 10 mg. Zmije však v obvykle nedovede vpravit do rány všechen svůj jed – na jedno kousnutí vypustí průměrně 3,5 mg.

Dospělí, které zmije kousla do končetiny, se tedy o svůj život bát nemusí, pokud netrpí závažnými oběhovými chorobami, nemocemi nervového systému nebo alergií na hadí jed. Stačí končetinu mírně zaškrtit, nepodléhat panice a samozřejmě okamžitě vyhledat lékaře. Velký pozor však musíme dávat na děti, především malé. Dítě o váze deseti kilogramů může zmijí uštknutí zabít.

Zmije na zahradě

Co si počít, když zmije zavítá na naši zahradu? Pokud ji obývají pouze dospělí, mohou se zmijí s trochou opatrnosti bez problémů spolužít, jako s ostatními živočichy. Brzy vypozorují, na kterých místech se najedená zmije ráda sluní, kde se nejčastěji pohybuje a kde je tudíž třeba dávat pozor.

Jestliže však po zahradě běhají děti či zde pobývá někdo, komu by mohlo uštknutí vážněji ublížit, je třeba zmiji odchytit:

  • Využijeme toho, že hadi jsou závislí na teplotě vnějšího prostředí – proto se tak rádi sluní. Když je podchladíme, ztuhnou a skoro se nemohou hýbat, aniž by jim to trvale ublížilo.
  • Zmiji můžeme zpomalit proudem ledové vody nebo obkladem z ledu, pokud je k dispozici.
  • Zpomalenou zmiji pak snadno lapíme pod poklop.
  • Dostatečně ztuhlou zmiji lze celkem bezpečně přemístit například i do plátěného pytle a odnést na dostatečně vzdálené příhodné místo.
  • Můžeme zavolat odbornou pomoc, nejlépe záchrannou stanici pro hendikepované živočichy. (Jejich adresář je k dispozici na stránkách Českého svazu ochránců přírody, ČSOP.) Radu získáme také v zoo nebo na správě chráněné krajinné oblasti 

Akční letáky