Většinu rostlin je třeba udržovat pravidelným řezem. U některých je to především otázka vzhledu a hygieny. V takovém případě odstraňujeme odumřelé listy a odkvetlé květy, aby rostlina vypadala pěkně a svěže. Dalším důvodem řezu je povzbuzení rostliny ke kvetení, to platí třeba pro ibišky či citrusy.

Podle typu růstu a druhu rostliny se liší i způsob zmlazování. Dřevnatějící pokojovky je třeba ošetřovat jinak než ty plazivé nebo pnoucí a květiny rostoucí rychle vyžadují jiný přístup než druhy, které přirůstají pomalu.

Předjaří je ideální období

Spolehlivým vodítkem pro určení pravé chvíle pro zmlazení je vzhled rostliny. Pokud o rostlinu pravidelně pečujeme několik let, a přesto nevypadá dobře, nastává pravá chvíle pro zásah. Zaschlé stonky bez listů nebo holé kmeny moc krásy nenadělají. Jestliže je to možné, načasujeme zásah do předjarních a jarních měsíců, mnohé druhy pokojovek ale můžeme bez problémů zmlazovat celoročně (např. zelenec nebo tradescantii).

Zmlazování a množení lze spojit

V mnoha případech lze zmlazování spojit i s vegetativním množením. Při řezu získáme řadu pěkných řízků, které je jistě škoda vyhodit. Pokud je matečná rostlina již velmi stará a nevzhledná, vyplatí se ji řízky nebo dceřinými rostlinami nahradit. To platí zejména pro rychle rostoucí plazivé druhy nebo pokojovky, které tvoří trsy. Nejvhodnější dobou pro získání kvalitního množitelského materiálu je jaro a počátek léta.

Při řezu je vhodné rostlinu přesadit

Současně se zmlazováním je vhodné rostlinu přesadit do čerstvého substrátu a případně i do většího květináče.

  • Tento způsob zmlazování je vhodný pro keřovitě rostoucí, případně dřevnatějící druhy, jakými jsou například ibišek, pokojová lipka nebo mračňák.

    Nejprve rostlinu vyjmeme z původního obalu, vyklepeme část staré zeminy a prohlédneme kořeny.
  • Když jsou zdravé a vyplňují obsah květináče, zakrátíme je ostrým nožem o čtvrtinu. Suché nebo shnilé kořeny odstraníme úplně.
  • U trsovitě rostoucích pokojovek nejprve prohlédneme, zda špatné kořeny nepatří pouze nejstaršímu trsu, pokud ano, rovnou tento trs odstraníme a už jej dále nepřesazujeme.
  • Poté, co ošetříme kořeny, prohlédneme nadzemní část. Všechny staré a bezlisté výhony odstříhneme nůžkami nebo odřízneme ostrým nožem, a to buď úplně, nebo jen na několik centimetrů nad úrovní substrátu.
  • Jestliže najdeme nějaké nízko nasazené očko, odstříhneme výhon nad ním.
  • Slaboučké nebo zahušťující se výhony odstraníme zcela, silné a zdravé, které se rozhodneme ponechat, zakrátíme o třetinu.

Když rostlinu takto upravíme, můžeme ji pak přesadit do nového květináče. Přesazovat samozřejmě můžeme ještě před tím, než provedeme řez nadzemní části, opačný postup ale usnadňuje manipulaci s rostlinou a také usnadňuje práci s nůžkami, protože si rostlinu při řezu můžeme natočit tak, aby se nám dobře pracovalo.

Zmlazování trsnatých pokojovek

Trsovitě rostoucí pokojovky, například zelenec, tchýnin jazyk či šáchor, je nejvhodnější zmladit tak, že trs po vyjmutí
ze starého květináče rozebereme a nejstarší nevzhledné části odtrhneme a zcela odstraníme. Mladé a vitální dceřiné části můžeme sesadit dohromady nebo je rozsázet do několika menších květináčů.

Zmlazování popínavek

Plazivé nebo popínavé pokojovky rostou většinou velmi rychle, proto je zmlazujeme poměrně radikálně – výhony seřízneme asi 5–10 cm nad úrovní substrátu. Většinou velmi rychle obrazí novými čerstvými výhony. K těmto druhům patří například mučenka, šplhavník či břečťan.

Množení řízkováním

Jestliže se rozhodneme pro vegetativní způsob množení, můžeme odříznuté části rostlin vhodně upravit a ošetřit tak, aby snadno zakořenily. Řízek vždy upravujeme čistým a ostrým nožem či žiletkou, tupý nástroj pohmoždí pletiva řízku, který pak bude špatně nasávat vodu.

  • Většina řízků zakoření za několik týdnů, třeba dracéně to však trvá až tři měsíce. Platí, že čím je řízek dřevitější a mohutnější, tím pomaleji koření.

    Řízky řežeme ze střední části výhonu, nepoužíváme zdřevnatělý konec ani měkký vrcholek.
  • Řízek by měl mít mezi třemi až čtyřmi listy.
  • Vrcholovou část seřízneme kousek nad vrchním listem rovně, spodní pod posledním pupenem šikmo.
  • Řízky zpravidla zapichujeme mírně šikmo tak, aby část řízku, která je v substrátu, měřila 3–7 cm s ohledem na celkovou velikost řízku.
  • Listy ze spodní části řízku je třeba odstranit úplně, v substrátu či ve vodě by měl spočívat pouze holý stonek.

Substrát pro množení

Jako substrátmůžeme použít zeminu pro pokojovky napůl smíchanou s pískem nebo s perlitem. Použít lze i samotný perlit, jehož výhodou je chemická stálost a sterilita, nemusíme se tedy obávat toho, že by řízky uhnily. Obecně řízky nejlépe zakoření ve vzdušném a na živiny chudém substrátu – přebytek výživy v počátcích spíše škodí. K dostání jsou i speciální substráty pro výsev a množení.

Péče o řízky

  • Substrát je třeba udržovat stále mírně vlhký.
  • Rovněž vzdušná vlhkost by měla být vysoká – vhodné mikroklima zajistí perforovaná fólie či průsvitný plastový kelímek.
  • Až řízek zakoření a povyroste, občas „skleníček“ na chvíli odklopíme, aby se sazenička otužovala, a nakonec jej odstraníme zcela.
  • Řízky potřebují dostatek světla, ale před přímým sluncem je chráníme.
  • Jakmile se vyvinou kořeny a řízky začnou rychleji narůstat, je potřeba je rozsadit do samostatných květináčků.

Pokud se rozhodneme řízkovat pokojovky, je velmi vhodné použít i rostlinné stimulátory. Nejčastěji jsou tekuté nebo práškové. Konec řízku do nich stačí jen na chvilku vložit a celý efekt řízkování je pak mnohem vyšší.

U některých druhů lze zcela jednoduše části výhonů zakořenit ve vodě, a to i bez úpravy řezem. K druhům, které koření téměř samy, patří například voděnka, africká fialka, fitonie nebo šplhavník.