Všechny naše listnaté dřeviny se na zimu začínají připravovat již koncem léta. Zpomalují a ukončují růst, vyzrává jim dřevo. Pouze takové větve bez úhony přečkají zimu a případné silnější mrazy. Pokud tedy ještě v tuto dobu chceme přihnojovat, pak pouze draslíkem a případně fosforem - tyto živiny napomáhají vyzrávání.
Naopak v žádném případě již opadavé dřeviny (ani broskve, meruňky) nezaléváme příliš vydatně a nehnojíme dusíkem, který podporuje prodlužovací růst. Platí to zejména u dovážených druhů, které si na doporučení zahradníků zasadíme, ale jež i přes všechna ujišťování o jejich mrazuvzdornosti na jaře mnohdy nevyraší. Pokud jsou totiž označeny jako mrazuvzdorné (dokonce s uvedením výše mrazu, který ve své domovině běžně snášejí), ještě to neznamená, že přežijí i naši zimu.
Nebezpečná zimní vlhkost
Zimovzdornost nelze zjednodušit jen na odolnost rostliny vůči mrazu; zimovzdornost ovlivňují i podmínky stanoviště, vlastnosti samotné rostliny a také vlhkost a schopnost půdy zadržovat vodu v průběhu zimy. Nejdůležitější je, jak se dokáže daný druh přizpůsobit samotnému období vegetačního klidu – velkou roli přitom hraje, jaké klimatické podmínky mají země jejich původu.
Mnohé mrazuvzdorné rostliny většinou přežijí naši zimu jedině za předpokladu, že jsou v relativním suchu. Pro mrazuvzdorné kaktusy (sukulenty) dokonce platí, že musí být v naprostém suchu. Tyto (jenom) mrazuvzdorné druhy se totiž nedokážou zbavit nadbytečné vody obsažené v rostlinných pletivech a ta je po zmrznutí doslova roztrhá. Ty odolnější mohou mít kratší dormanci než naše druhy a hned při prvním oteplení začnou rašit - a naše předjaří s pozdními dubnovými či květnovými mrazíky je zlikviduje.
Proto mnohdy nemusí být viníkem mráz, jako spíše vysoká vlhkost, která je pro většinu našich zim typická. Dále to může být i pozdní výsadba, kdy rostlina již nestačí do zimy dobře zakořenit a připravit se na ni. Občas přicházejí i extrémní mrazy, které mohou poškodit i naše domácí, již adaptované druhy. Pokud nechceme být na jaře zklamaní, musíme s tím počítat.
Okrasné trávy před zimou nikdy nestříháme. Můžeme je však svázat
Preventivní ochrana
U choulostivějších druhů a podzimní výsadby se musíme postarat o vhodnou ochranu zakrytím nebo zabalením do prodyšného materiálu. Pro trvalky, okrasné traviny a zejména pro dřeviny platí, že je před zimou nikdy neřežeme. To uděláme na jaře až po vyrašení pupenů. Na podzim také nestříháme duté stonky trvalek a suchá stébla okrasných travin. Většina z nich pochází ze suchých oblastí a podobně jako mnohým skalničkám i jim vadí zimní vlhkost. Do dutých stonků a stébel se dostane voda a podpoří tam zahnívání, které může zachvátit část trsu nebo i celou rostlinu. Proto jim svážeme stébla s listy, aby se nepoškodil střed trávy a choulostivější druhy obložíme chvojím. Pod něj můžete dát také spadané listí (nejlépe z ořechu, to odpuzuje hlodavce) a zatěžkáme je.
