Dřevostavba truhláře: peřená fasáda a interiéry ze sibiřského modřínu

Na trám vchodové pergoly rodinného domu, který postavil vlastníma rukama, vepsal Petr Kiška: Summerbridge House. Jako připomínku dvou příjemných let, které s manželkou prožili v anglické obci Summer Bridge.

Tady, v hrabství North Yorkshire na severovýchodě Anglie, našli manželé Kiškovi v březnu 2007 práci u truhlářské firmy. Peníze, které v ní během dvou let vydělali, umožnily Petrovi postavit dům nedaleko jihomoravského Kyjova. Stavěl vlatníma rukama — od základu až po interiéry. Jen občas pomohla rodina, příbuzní či kamarádi.

Stavět začal na jaře roku 2011 a v květnu 2013 se přestěhovali do svého. Petr Kiška detailně popisoval průběh stavby na svém blogu. S jeho svolením internetový Receptář přepublikoval vybrané části, a to ve dvou článcích věnovaných základům a kostře domu a poté tepelné izolaci dřevostavby.

A pak jsme se za Kiškovými jeli podívat, jak se jim bydlí a hlavně jak dům vypadá. Povídali jsme si o tom, co jsme už v blogu profesionálního truhláře četli, ale také o tom, co tam uvedeno není. Rádi se ve třetím článku o jedné a téže dřevostavbě dělíme o další poznatky z postaveného domu.

Vzpomínky na Anglii

„V truhlářské firmě jsem měl výborný plat, vlastně jako místní mistr. Výhodou byla má tehdy asi dvanáctiletá truhlářská praxe, která začala už na učilišti. Když jsem v Anglii svému budoucímu zaměstnavateli ukazoval fotografie svých prací, skoro nechtěl věřit, že jsem ty věci opravdu dělal sám,“ vzpomíná s úsměvem Petr Kiška. Vyučil se oboru truhlář–nábytkář ve firemním tříletém učilišti známého výrobce kuchyní a potom vystudoval Střední průmyslovou školu dřevařskou v Bystřici pod Hostýnem.

Později, už během zaměstnání v zavedené anglické firmě, se pečlivě připravoval na svépomocnou výstavbu dřevěného domu. Studoval možnosti technických řešení, plánoval si práce, postupy, detaily stavby od základů přes konstrukci a zateplení, až po vytápění a rekuperaci. Vybíral projektanta, materiál, dodavatele. Věděl už, že se pustí do dřevostavby, jejíž konstrukce z hranolů a OSB desek bude důkladně zateplena, a to takzvaně difuzně otevřeným způsobem, takže tepelná izolace, tedy minerální vata, bude z vnější strany stále odvětrávána a z interiéru chráněna před průnikem vodních par. Věděl také, že dům zakryje prkenná fasáda a jeho energetická náročnost dosáhne pasivního standardu.

Proč dřevostavba?

Vybral si ji kvůli své profesi a ekologickým výhodám: od zdravého klimatu až po likvidaci s mizivou ekologickou stopou, materiál je totiž recyklovatelný ze 75 %. Dřevostavba umožňuje bezprašné přestavby, třeba změnit umístění dveří, lze stavět i přes zimu, což zdicí technologie tak úplně neumožňují, navíc stavby ze dřeva po dešti rychle vysychají. „Nemám rád mokré stavební procesy. Malty, omítky, lepidla, to mi nic neříká.“

V interiéru

Dřevo dominuje také v interiéru domu. Viditelné je na stropech stejně jako na podlaze. Nechybí ani na pracovní kuchyňské desce. Čím ji Petr Kiška napustil? „Balzámem, který si sám míchám. Smísím světlicový, pomerančový a lněný olej v poměru 10:2:1. Dvě vrstvy vytvoří hedvábný povrch. Nátěr po třech měsících pro jistotu zopakuji a pak vydrží léta. Pod mokrým talířkem se sice objeví kolečko, ale jak voda vyschne, zmizí.“

Pět vrstev tungového oleje, který se vyrábí z ořechů čínského stromu Aleurites fordii, je na dřevěné podlaze koupelny. Tungovým olejem ošetřil i osmdesát ocelových tyček uvnitř zábradlí na schodišti a na galerii. A také dřevěné podlahy v pokojích a v kuchyni.

Vytápění

Krbovou vložku izoloval důkladně; jednak kvůli bezpečnosti, ale také proto, aby maximum tepelné energie (6,4 kW z 8 kW výkonu) v domě s pasivním standardem směřovalo do radiátorů a hlavně do tisícilitrové akumulační nádrže v technické místnosti. Odtud je teplo rozváděno dál do rekuperačního systému výměny a ohřevu vody a vzduchu v celém domě.

Detaily

„Jsem detailista. Skoro je to nemoc, práce mi pak trvá delší dobu, ale já prostě nedokážu odejít od něčeho, co není podle mých představ. Nelíbí se mi například rohové a koutové plastové lišty v obkladech; je přece zbytečné cpát do keramiky plast. Není to hezké a navíc se tam drží špína. Proto jsem, kde bylo potřeba, řezal hrany obkladaček na pokos pod úhlem 45°. Díky tomu je pěkné i místo, kde se tenké bílé spáry sbíhají do rohu ze tří stran. Důležité je mít k tomu kvalitní řezačku s vodním chlazením. Stála mě sedmnáct set. Je dobrá, jedím kotoučem jsem udělal celou koupelnu a ještě další věci v domě,“ říká truhlář.

Drobný nápad se skrývá pod přesahem pergoly. Exteriérová zásuvka připravená pro vánoční osvětlení má v rozvodné skříni uvnitř domu svůj řídicí modul. Lze tak načasovat, kdy se řetězy rozsvítí, a jak dlouho budou svítit. Nebo další detail: Do zahradního kohoutku lze namíchat studenou a teplou vodu podle libosti, a to hned. Stačí k tomu dvě vodovodní páčky v technické místnosti.

Fasáda: peření

Fasádu tvoří prkna ze sibiřského modřínu silná 20 mm a široká 144 mm, z toho 120 mm zůstává po přeložení vidět.

„Udělal jsem si šablonu z překližky ve tvaru jakési malé hokejky; stačilo tedy přiložit prkno, dorazit je k šabloně a přišroubovat,“ vysvětluje Petr Kiška, jak s manželkou nebo sám stavěl dřevěnou fasádu.

Volba sibiřského modřínu byla od počátku jasná. Mimořádná odolnost a elegantní vzhled charakterizují dřevinu z drsných klimatických podmínek Sibiře. Uvádí se, že vyniká tuctem odstínů od světle žluté až po sytě červenou. Kresba letokruhů prozrazuje, jak pomalu dřevo přirůstá.
„Evropská borovice přiroste za dvacet let třeba až deset centimetrů, sibiřský modřín kolem dvou centimetrů. Hustota dřeva je velká a tím i jeho odolnost. Na struktuře prken lze poznat, zda strom rostl uvnitř lesa, v tom případě je struktura letokruhů řidší. Strom na okraji lesa, který je vystaven větrnému a chladnému počasí, roste pomaleji, což je vidět právě na hustší struktuře letokruhů.“

Prkna překládaná přes sebe znásobují tepelně izolační efekt provětrávané fasády: Dřevo pracuje, při dešti se zatáhne, v suchém teplém období naopak umožní lepší proudění vzduchu a pomáhá provětrávat opláštění domu, tím i ochlazovat celou konstrukci. Vlastně je to taková přirozená klimatizace z vnější strany fasády. Peření nedovolí, aby se pod fasádní prkna dostal déšť.

„Navíc izolaci pod fasádou kryje fólie, která do minerální vaty nepustí vodu ani hmyz. Izolace spolu s překládanými prkny umožní — kdyby to bylo v budoucnu potřeba — umýt fasádu tlakovou vodou odshora dolů, ze střechy,“ podotýká Petr Kiška.

„Výhodou peření je i skutečnost, že prkna se dotýkají jen minimální plochou a vzájemně se chrání. Možnost zahnívání je tak nepatrná. I upevňovací vruty jsou schované. U systému pero–drážka je naopak nejslabší místo právě ve spoji, v němž se vlhkost drží.“
Dřevo je hoblované, není broušené, tím jsou póry dobře uzavřeny. Také proto celá fasáda tak dobře odolává povětrnostním vlivům, aniž by musela být něčím natřená. Do broušeného dřeva by voda snáze pronikala. Modřín navíc časem získá výraznou šedou patinu.
Prkna jsou upevněna na svislé KVH hranoly, tedy na konstrukci výhradně ze dřeva vysušeného asi na 16 %, hoblovaného na přesný rozměr a se sraženými hranami. Zkratka německého slova Konstruktionsvollholz používaná běžně v češtině vystihuje určení hranolů i kvalitu materiálu.

„Bylo by velkou chybou použít pod fasádou střešní latě, které jsou mokré a které by se při vysychání kroutily,“ varuje Petr Kiška. Na dřevěné rošty z KVH hranolů také montoval sádrokartonové desky.

„V dřevostavbě je uchycení na dřevěnou konstrukci logické. I v tomto případě je však důležité použít kvalitní, vysušené KVH hranoly, ne mokré střešní latě, které by se vysycháním kroutily. Sádrokarton by pak praskal. Používal jsem KVH hranoly s profilem 50x50 mm,“ doplňuje truhlář.

Vymyslel i vlastní řešení rohů fasády: „Hranoly ze sibiřského modřínu jsou vloženy mezi krajní svislé hranoly fasádní konstrukce a upevněny samosvorně diagonálně šroubovanými vruty dlouhými 160 mm. Fasádní prkna přiléhají k hranolům na doraz. Všechno je provedeno tak, aby voda odtékala a odkapávala dolů, proto jsou i spodní stěny hranolu zkoseny k vnější hraně.“

V délkovém rozměru mění prkna objem stokrát méně než v šířkovém. Například mokré prkno široké deset centimetrů se po vysušení zúží o centimetr. I vysušená fasádní prkna při rozdílech teplot a vlhkostí během roku pracují, ale zatímco šířku mohou změnit až o půl centimetru, délku nanejvýš o milimetr. Tím je zajištěno, že spoj nárožního hranolu a fasádního prkna bude vypadat stále pěkně. Pokud se seschne hranol, samosvorně umístěné vruty ho přitáhnou ke konstrukci.

Plechy proti hmyzu

Chrání fasádu před škůdci pod jejím spodním okrajem, pod parapety, a také v mezeře mezi fasádními prkny a střešním podbitím.

„Nahoru pod pultovou střechu, kde se setkávají šikmé hrany seříznutých fasádních prken, jsem si u kamaráda v klempířské dílně zohýbal plechy tak, aby vznikl třícentimetrový profilovaný děrovaný proužek. Tím jsem vyřešil zakrytí mezery mezi střechou a fasádou. Nic se tam nedostane, pěkně to vypadá a mezera spolehlivě odvětrává horko ze střechy.“

Rohové hranoly jsou zkosené, aby se na nich nedržela voda Napojení rohových hranolů Rohy jsou zakončeny hranoly Dobře tepelně izolovaný dům vyžaduje instalaci tzv. námětků v podobě zvýšených konců krokví. Nosné trámy střešní konstrukce i svislé stěny tak mohou být zcela zakryté izolačním materiálem.

Foto Petr Kiška a Jiljí Záruba