velikonoční pohlednice

Kouzlo velikonočních pohlednic: Poštou putují již přes sto let

Svátky jara jsou přede dveřmi a mnozí jdeme do papírnictví, trafik nebo na pošty, abychom poslali svým milým a přátelům roztomilé velikonoční pohlednice plné vajíček a kuřátek.

Prostřednictvím pošty si již přes 140 let lidé přejí veselé Velikonoce, bohatou pomlázku a radostné prožití svátečních dnů. Posílání velikonočních lístků a pohledů je zvyk přibližně o dvacet let mladší než přání k Vánocům. Navázalo na starý zvyk děkování za dary Zeleného čtvrtka, které si mezi sebou příbuzní a přátelé vyměňovali a k nimž přikládali ozdobné kartičky a pozdravy.

Prapůvodně se totiž Velikonoce slavily téměř stejně jako Vánoce. Zdobily se stromečky, ale živé, rostoucí na zahradě nebo před domem, pekly se mazance místo vánočky, beránek místo vánoční štoly i cukroví. Koledovalo se a lidé se na Zelený čtvrtek obdarovávali dárky. Místo líbání pod jmelím se líbalo pod čerstvě zelenými větvičkami břízy, které se věšely nad vchod do domu a nad postele, zřejmě proto, aby ňoumové nezůstali jen u toho líbání. Na obdarovávání se v Čechách bohužel pozapomnělo, ale blahopřejné lístky - velikonoční pohlednice - zůstaly.

Tvůrci prvních pohlednic

Kdo se zasloužil o první velikonoční pohlednici, jak vypadala, i to, odkud a kam byla poslána, už se nejspíš nedozvíme. Jednotlivé velikonoční pohlednice jsou známé z Ruska třeba už z roku 1875. A první velikonoční pohlednici v Rakousku-Uhersku namaloval údajně Čech! Byl na ní císař František Josef, jak krmí slepice a fešné děvy v krojích mu nadělují vajíčka. Každopádně první českou pohlednici, kterou dostala paní Kadrnožková ve Vídni v rok skončení války i s českou známkou, namaloval Mikoláš Aleš.

Historici a sběratelé se přou o to, zda s hromadným tisknutím velikonočních pohlednic začali Němci či Rusové, což je zajímavé, protože právě Němci tiskli pro Rusy na zakázku miliony pohlednic v ruštině, ostatně jako prakticky pro celou Evropu, a to vždy v řeči objednavatele. První velikonoční pohlednici ve větší sérii však vydalo roku 1898 v Rusku, a možná na celém světě, Společenství sv. Eugenie (Správní rada sesterských milostí rusko-turecké války). Nakladatelství pod patronací carevny vydalo asi sedm tisíc druhů uměleckých pohlednic, které patří mezi sběratelsky nejžádanější a nejdražší na světě.

Spekuluje se také o tom, zda první nebyl Američan Louis Prang (byl to ovšem Němec jako poleno a narodil se ve Wroclavi). Tento tiskař musel emigrovat do Ameriky proto, že se v revolučních dobách čtyřicátých let v devatenáctém století zúčastnil několika protistátních akcí se zbraní v ruce. V Americe se záhy stal králem barevného tisku a jako první začal v obrovských nákladech vydávat dokonalé barevné pohlednice, kterými zaplavil doslova celou Severní a Jižní Ameriku a posléze prakticky celý svět.

Každopádně králem velikonočních pohlednic a pohlednic vůbec se stalo v 19. století Německo a v Americe zmíněný Louis Prang. Ti neměli co do množství až do první světové války valnou konkurenci.

velikonoční pohlednicevelikonoční pohledniceAutor: archiv Jiřího Zemana

Křesťanské i přírodní motivy

Původním motivem velikonočních pohlednic byla radost z budoucího „hodu“ vzkříšení Krista Pána a jeho nanebevstoupení. Byl to vlastně pozdrav na papíře s obrázkem Ježíše. Pozdrav je prastarý křesťanský velikonoční zvyk starobylých východních a pravoslavných církví. Odtud se tento zvyk rozšířil i k některým římským katolíkům a protestantům. Na slavnosti Zmrtvýchvstání Páně si tak lidé místo běžného pozdravu říkají: „Kristus vstal z mrtvých!“ Odpovědí pak je: „Opravdu vstal z mrtvých!“

Katolické země upřednostňovaly zpočátku na pohlednicích obrázky z událostí novozákonního příběhu: Poslední večeři, modlitbu v Getsemanské zahradě nebo Ježíše Krista jako pastýře a především zmrtvých vstání. Další se inspirovaly náměty a obyčeji v lokalitě, kde byla pohlednice vydávána.

V německých zemích to byl hlavně zajíc ve všech možných i nemožných situacích, ve Francii zdobené zvonky a zvony, v Rusku to byla lesklá, slaninou potřená červená vajíčka nebo vypečený kuliš, tedy mazanec. V Itálii se poprvé objevily na pohlednicích společně s vajíčky více či méně oblečené dobře rostlé slečny. V Portugalsku se zaskvěly hned zpočátku na velikonočních pohlednicích i velryby a mořské panny. Později se na velikonoční pohledy dostala prakticky všechna zvířátka, jarní motýli, květiny, děti a andělíčci. V Sovětském svazu, Albánii a Číně se na nich prezentovali především pionýři a jejich rozesmáté matičky.

Od počátku vzniku se velikonoční pohlednice prakticky nezměnily. Základní motivy a symboly jarních svátků byly a jsou kraslice a zelená travička, slaměnky, pletené tatary, řehtačky, zajíčci, kuřátka, ovečky, jarní květiny, srdíčka, později i roztomilé, spoře či rozverně oblečené krasavice, všelijaká polidštěná zvířátka, líbající se párečky dětí i dospělých, kroje a lidové zvyky. 

Sběratelské skvosty

Po vánočních pohlednicích tvoří ty velikonoční nejpočetnější skupinu a sběratelé je řadí mezi blahopřejné. Někteří se specializují pouze na určité náměty, nebo zase na pohlednice umělecké, série s obrázky Josefa Lady, Mikoláše Alše, Heleny Zmatlíkové, královny pohlednic Marie Kvěchové Veselé, po sametové revoluci Vítězslavy Klimtové a dalších autorů.

Také známí fotografové zachytili svým objektivem velikonoční atmosféru: děvčata s kraslicemi, chlapce s pomlázkou, jarní krajinu, zvířátka... Za války vtrhly do domácností především fotografické velikonoční pohledy. V 50. letech minulého století si díky rozmachu a zpřístupnění fotografické techniky začali lidé po celém světě vyrábět pohlednice také sami, a to především velikonoční a vánoční, s fotografiemi rodiny v zaměstnání, při sportovních výkonech nebo na dovolené. Některé byly amatérské a naivní až běda, ale jsou to originály, které patří mezi sběrateli k nejhledanějším a někdy taková dílka dosahují na aukcích horentních sum.

Příběhy velikonočních pohlednic

O některých velikonočních pohlednicích by se daly napsat úplné romány. Zajímavý je příběh velikonoční pohlednice poslané na konci 1. světové války. Z ruského zajetí se vracel domů krejčí Karel Vacek. Cestou jejich lazaretní vlak přepadli rudí právě v momentě, když na nádraží lokomotiva nabírala vodu a uhlí a vojáci psali svým milým, že už je vyhráno, že je po válce a jedou domů, že Bůh se nad nimi slitoval a dopřál jim štěstí. Aspoň takhle to psal na velikonoční pohled svobodník Servác Nechyba z Hojkova na Vysočině své milé Františce Novákové, která byla dcerou kováře a podkováře, u kterého Nechyba, než byl povolán bojovat za císaře pána, pracoval. Právě když velikonoční pohlednici dopsal, trefila ho komunistická kulka do spánku. Pohlednici sebral i s osobními věcmi jeho kamarád, rovněž frajtr, ve Vídni vyučený módní krejčí Karel Vacek. Jelikož se mu už nechtělo vracet do Vídně a dělat krejčího, rozhodl se, že velikonoční pohlednici, na které byla adresa, doručí i s kamarádovými věcmi. U Nováků ho pěkně přijali a kovář si ho se zájmem prohlížel i svaly mu prohmatal, protože by se mu do kovárny teď, když bylo jisté, že se Servác už nevrátí, hodil.

Ale mládenci se do kovařiny nechtělo. V hospodě se od faráře dozvěděl, že arcibiskupské panství shání fořta a je k tomu i myslivna a políčko. Za měsíc už tam Karel Vacek hospodařil, ve volném čase byl ale pořád v kovárně nebo aspoň v její blízkosti. Všichni se divili, co tam ten mládenec pořád tropí a pohledává, když nemá koně, ale pochopili to, když byla do konce roku svatba a kovářovic Františka, široko daleko vyhlášená krasavice, se přestěhovala do hájovny. Nad postelí měli manželé zarámovanou tu velikonoční pohlednici, kterou jí psal na nádraží ve Frunze roku 1919 Servác Nechyba a která jim přinesla štěstí a následně i tři děti z lásky, Karla, Emila a poslední Boženku.

Dojemný je také příběh velikonoční pohlednice poslané z koncentračního tábora Mauthausen-Gusen desetiletým Egonem Werfelem do nebe. Psal Ježíškovi, že se na něj nezlobí, že mu neposlal žádný dáreček, protože je v koncentračním táboře v Mauthausenu, což je, jak mu říkal dědeček Izák, peklo a do pekla andělé ani Ježíšek nechodí. A bachaři by je tam ani nepustili. U nich doma se Velikonoce jako u spolužáků ze školy nikdy neslavily, svěřoval se, a tak mu píše tajně. Včera jim totiž velitel tábora rozdal velikonoční pohlednice, aby napsali Ježíškovi, že se s ním brzy shledají.

Tak ti píšu, abys vyřídil tatínkovi, mamince, sestřičkám a bráškovi, že už se na ně moc těším a tebe prosím, jestli bys mi, až tam přijdu, nedal kolo, protože jsem nikdy nezlobil, poslouchal jsem rodiče, uklízel jsem si pokoj, dobře se učil a nikdy jsem nelhal. A jestli je to tam opravdu tak pěkné, jak se říká, tak tam určitě kola mají. Malý Egon měl štěstí, Američané byli už blízko, a tak zaměstnanci koncentráku upřednostnili před „plněním povinností“ záchranu vlastního života. Egon Werfel nešel do plynu, ale do sběrného amerického tábora Červeného kříže. Když spal, vypadl mu z kabátu onen pohled z koncentráku do nebe. Našla ho sestřička a odnesla ho na doktorský pokoj, kde si ho přečetl doktor Edwin Kowanda, rovněž Žid. A stal se zázrak - sestra byla jeho manželka Sára, se kterou nemohli mít děti. Když chlapce trochu vykrmili, přišli za ním s bicyklem od Ježíška a adoptovali ho. Když Egon vystudoval, otevřel si nakladatelství pohlednic a jako první pohlednici vydal tu svou z koncentračního tábora, kterou posílal do nebe.

velikonoční pohlednicevelikonoční pohledniceAutor: archiv Jiřího Zemana

Pomáhají i nemocným dětem

Velmi zajímavé jsou velikonoční pohlednice a nálepky již 99 let existující nadace Easterseals, která je významným zdrojem peněz a všestranné pomoci pro rodiče, kterým osud nadělil tělesně či mentálně postižené ratolesti. Jde o vlajkovou loď a nejdůležitější dobročinnou organizaci v tomto směru na světě. Od skromných počátků se Easterseals rozrostla na 74 poboček po celém světě, které nabízejí postiženým dětem ve všech komunitách pomoc a stovky programů a služeb. Díky spolupráci s poštou, jako hlavním zdrojem komunikace, se brzy stala světoznámou a do jejích služeb se zapojilo finančně i naturálně mnoho donátorů.

Nicméně byly chvíle, kdy nadace málem padla, například za krize ve 30. letech. Z milionářů se stávali žebráci, každý se snažil přežít, jak se dalo, a vládní fondy byly zapotřebí na mnohem důležitější věci.

A tehdy, roku 1934 dostal předseda finančního výboru společnosti Paul H. King nápad. Spojil se s poštou a začal vydávat dobročinné známky, pohlednice, odznaky, nálepky i kalendáře, díky jejichž prodeji organizace přežila a získala peníze na léčbu a vzdělání dětí. Známky, pohlednice a vše ostatní se začalo vydávat a prodávat o velikonočním čase, aby si lidé uvědomili, že když si je koupí, pomohou tím vstát z mrtvých tisícům postižených dětí. A vyšlo to! V roce 1955 se do kampaně, propagace a vydávání dobročinných známek, pohlednic a jiných suvenýrů jako první o Velikonocích zapojil prezident Eisenhower. Dal příklad všem dalším prezidentům, kteří každý rok podpoří nadaci jak finančně, tak svou přítomností v její bohulibé činnosti, jež nemá ve světě obdoby. Květinou nadace se stala lilie a ta je i na obálkách, kalendářích a pohlednicích Easterseals.

Rozlučme se ale veseleji slovy písničky harmonikáře Franty Poupěte: Dostal jsem dnes od pošťačky od mé milky čumkartu, na ní malovaný vejce, a na trávě zajíc, hupsajdu. Jak já bych ji s chutí stisknul a pak si dal žejdlíček. Milka ta je přes kopečky, pošťačka je tady, vezmu na ni pomlázku, vždyť má krásný vnady.

Kde si můžeme staré velikonoční pohlednice prohlédnout?

Objev nových reprodukčních technik výrobu velikonočních pohlednic sice zjednodušil, ale také ochudil o kouzlo rukodělné práce. Naštěstí se můžeme v České republice na několika místech kochat pohledem na tu krásu zašlých časů. Unikátní sbírku velikonočních pohlednic můžeme vidět v Muzeu JUDr. Otakara Kudrny v Netolicích. Vzácnou sbírku z pozůstalosti malíře Miloše Maliny vlastní Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy. V pardubickém zámku najdete pozoruhodnou sbírku z kolekce pohlednic Orbis Pictus a o velikonočním čase můžete půvabná přání obdivovat i v Polabském národopisném muzeu - skanzenu v Přerově nad Labem.

Akční letáky