Kvůli starému kolu začal chodit po burzách, sháněl náhradní součástky, a čím dál tím víc pronikal do světa starých bicyklů. Na půdě rodinného domu v Šumperku pak vyučený strojní zámečník vybudoval pozoruhodnou sbírku historických bicyklů.

Vladimír Koukola se původně věnoval sportovnímu parašutismu, což ani nebylo divu, protože na vojnu narukoval k výsadkářům do Prostějova, a měl tedy tu nejlepší průpravu. Jenže po pěti stech dvaceti seskocích přišla nehoda, při níž si zlomil oba kotníky a se skákáním byl konec. Upomínkou mu zůstal jen odznak s pravým diamantem, jenž si od mezinárodní sportovní federace FAI za 500 seskoků plně zasloužil.

Nohy mu naštěstí doktoři skvěle spravili, takže se normálně pohybuje a samozřejmě jezdí na kole; na cyklistických srazech a při propagačních veteránských jízdách prostě nemůže chybět.

Půdní muzeum cyklistiky

Zmíněná půda domu se proměnila v malé muzeum, kde vedle kol, z nichž některým je už skoro sto let, se k prohlídce nabízí spousta dalších zajímavých exponátů. Všechny ovšem souvisejí s cyklistikou. Zájemci tak mohou obdivovat různé typy dobových sedel, rozličné štítky na přední vidlice a barvité odznaky na přední blatníky, jimiž se jednotlivé výrobní firmy prezentovaly. Štítků a odznaků je přes 200 a vlastně by vydaly na samostatnou sbírku.

K vidění jsou tu plechové krabičky od řetězů, brašničky na nářadí, výrobní a prodejní katalogy firem, zvonky, z nichž se některé přidělávaly na přední kolo a zvonily po zatahání za provázek, jiné se třeba zase ozývají jako siréna, různé typy volnoběžek, síťky na zadní kola, aby si dámy nezapletly do drátů sukně.

Samostatnou kapitolou by mohly být reklamní plakáty, třeba i proto, že mnohé z nich dnešní majitel vyloudil po hospodách, některé musel za leccos vzácného vyměnit, zkrátka skoro každý má vlastní historii.

„Shromažďuji hlavně originály, kopie mám jen výjimečně,“ říká Vladimír Koukola a hned podotýká, že odmítá všechny nabídky na reprodukci, byť by se na burze daly prodat i za víc než 4000 korun.

„Ostatně pro mne jsou tady daleko obdivuhodnější předměty. Jako třeba zámky na kola. Skutečnou raritou je zámek, který má ciferník s ručičkami jako hodinky a otvírací kód nastavíte jako časový údaj — třeba 10.03 hod. Kdo neznal ten správný ‚čas‘, zámek neotevřel. Takové kousky se už dnes, bohužel, nevyrábějí.

Nebo starodávné cyklistické lampy, předchůdkyně dnešních diodových světel. Taková lampa byla připevněna na řidítka, uvnitř se skrývala svíčka, na tu zespodu tlačila pružina, takže svíčka byla stále v potřebné výšce a svítila na cestu. Existovaly samozřejmě i petrolejové lampy, ale nejdůmyslnější byly lampy karbidové. To cyklista nasypal na dno lampy karbid vápníku, nad ním byla nádržka, ze které na něj kapala voda, tím se vytvářel plyn acetylén, který hořel a svítil. A od toho vlastně vzniklo úsloví kape ti na karbid,“ usmívá se sběratel.

Mezi rarity vedlejších předmětů sbírky určitě patří fotografie cyklistické strážní policejní jednotky města Českých Budějovic z roku 1908, na níž všichni její členové mají povinný knír a na přední vidlici připevněnou šavli.

Nebo zvláštní exponát nejasného původu: „Můj kamarád, tzv. hledač po-kladů, detektorem kovů objevil v lesích v Malínské rokli součástky kola, tedy konkrétně zadní torpédo s trojkolečkem a starou přehazovačku i s ovládáním. Přinesl mi je, myslel jsem, že jsou rzí zničené, ale pak jsem zjistil, že nejde o rez, ale o obal ze včelího vosku smíchaného s vazelínou a že součástky jsou přes stáří mnoha desítek let zcela neporušené. Proč je tam kdosi kdysi zakopal, samozřejmě nevím,“ krčí rameny sběratel.

Historické bicykly

Kmenovou součástí sbírky jsou samozřejmě bicykly. Všechny, ostatně jako i ostatní předměty, musejí být vyrobeny před rokem 1945 a pocházet musí z Čech nebo z Německa.

„Pokud je veterán zachovalý alespoň ze 70 procent, nechám ho v původním stavu. Takových exkluzivních exponátů mám zatím dvanáct. Ostatní průběžně opravuji tak, jak dovolí čas, peníze, štěstí při objevování náhradních dílů nebo schopnost je sám vyrobit.

Neumím říci, který z nich je nejvzácnější, pro mne jsou vzácné všechny. Pokud jde o stáří, tak se na přední místa mohou řadit kolo Panzner z roku 1920, kolo z roku 1923 od firmy F. a J. Vrendlových, která od roku 1864 původně vyráběla pušky. Technickou raritou je třeba kolo Stadion Rakovník s převodovkou v ose šlapadel, kolo rakouské firmy Steyer (původně šlo rovněž o zbrojovku) či třeba kolo ze 30. let od firmy ES–KA Cheb majitelů Swetlik–Kastrup,“ vybírá ze své sbírky Vladimír Koukola.

Ivan Veselý, foto autor a Šumperský Jesenický deník