Hřib žlučník (Tylopilus felleus) zvaný lidově hořčák.
Zdroj: Tomasz Czadowski / Shutterstock.com

Hřib žlučník zatracovaný houbaři jako nadějný lék proti rakovině

Hřib žlučník, lidově zvaný též hořčák, nemají houbaři příliš v lásce. I malá plodnice dokáže díky odporné hořkosti znehodnotit jídlo. Přesto však má možná právě tahle houba před sebou velkou budoucnost. Vědce zaujaly její schopností brzdit růst zhoubných nádorů.

Na první pohled vypadá tahle houba díky svému hnědému klobouku docela pěkně. Hřib žlučník (Tylopilus felleus) či též podhřib žlučový nebo hřib hořký, lidově také hořčák, žlučák nebo štípák, roste hojně od června do října. Setkat se s ním můžeme od nížin až do hor, v jehličnatých i listnatých lesích, plodnice často vyrůstají i z trouchnivějících pařezů. Přednost dává kyselým půdám a snáší i poměrně suché počasí.

Hřib žlučník má výraznou strukturu síťky na noze.

Právě díky jeho hojnému výskytu je nemalá pravděpodobnost, že ho méně zkušený houbař sebere omylem. K výrazným znakům, kterých bychom si měli všímat, je zřetelná síťka na třeni, v dospělosti jsou pro něj charakteristické také růžové póry. Řadíme jej mezi nejedlé druhy. Pokud máme pochybnosti s jeho určením, můžeme ochutnat kousek plodnice. Hřib žlučník má chuť nepříjemnou a hořkou.

Skrytý potenciál prašivek?

Kdo ví, čeho se jednou dočkáme. Zatímco lesem procházíme povýšeně kolem hub, kterým neřekneme jinak než prašivky, vědci bedlivě zkoumají účinky nejrůznějších druhů hub. Když se do takových výzkumů rozhodli pustit, stáli před těžkým rozhodováním – kde začít? Při množství druhů hub to bylo rozhodování opravdu velmi, velmi těžké. Začali tedy prověřením léčitelských schopností a znalostí předků. Vždyť vyšší stopkovýtrusné houby se v přírodní medicíně po celém světě používají po staletí. Z nejrůznějších historických záznamů tedy vyhledali houby, které se v minulosti k léčivým účelům používali a s pomocí moderních metod začali zkoumat, jak na tom jsou s obsahem léčivých látek a zda je možné je nějak využít i v moderní medicíně.

První houbou, ve které byly objeveny látky s protirakovinovým účinkem, byl hřib smrkový (Boletus edulis). Americký vědec E. H. Lucas navštívil v roce 1934 vesničku na bavorské straně Českého lesa. Tam získal od dřevorubců informaci, že pravidelně jedí hřib smrkový jako prevenci proti výskytu nádorů. Jak se ukázalo z následných pokusů, vodní extrakty z hřibů skutečně působily zpomalovaly růst nádorů u myší. V dokončení pokusů zabránila skutečnost, že v umělých podmínkách hříbky rostly pomalu a navíc neměly dostatečné množství účinných látek.

Hořčák jako naděje proti rakovině

Hřib žlučník vypadá krásně, ale ke konzumaci se nehodí.V minulosti se prášek z hřibu žlučníku používal na podporu činnosti jater. Moderní věda se zaměřila na výzkum jeho protinádorových účinků. Při pokusech na myších s nádorovými buňkami v 90. letech 20. století vše vypadalo velmi slibně. Jenže od těchto pokusů je vysněná meta, tedy praktické využití v humánní medicíně, stále velmi vzdálená. K největším úskalím pro farmakologické využití hub patří skutečnost, že tyto látky často nesplňují podmínky spojené se zavedením do výroby.

Akční letáky