„To všechno už jsem zvládla,“ směje se. Svému novému domu v rodných Otvovicích hrdě říká hrad. Receptář zajímalo, jaká je hospodyně, zahradnice – vlastně jestli je tou správnou paní domu.

Dokážete zatlouct hřebík?

Jsem holka z vesnice a tam se v dětství naučíte ledacos. Naposledy jsem zjistila, že se neztratím, když jsem složila za domemhromadu dříví. Pak jsem uklidila naši garáž tak, že v ní byly jako zrcadlo – krom podlahy – i motorky a auta. Samotnou mě to mile překvapilo.

Lucie Bílá
info

Lucie Bílá

Co doma sama spravíte?

Do oprav se nehrnu, zvláště když mám nový dům, který má jako každé dítě dětské nemoci a to je věc záruky. Ale považuji za těžký úkol vůbec takový dům postavit, vybudovat, uhlídat detaily a pak v něm nastolit řád. Toto jediné není mužská záležitost. Mít dům není žádná legrace, není to jako bydlet v bytovce, kde zamknete dveře a za nimi jen hudráte na domovníka nebo jeho majitele. Je to zodpovědnost - ale na tu jsem už díky svému povolání zvyklá.

Dělala jste domácí práce, když jste ještě žila u rodičů?

Táta mě vždycky držel zkrátka, a tak jsem byla často u plotny, ale ne zas tak často, aby se ochudil o fantastickou kuchyni mé maminky. Snažil se mě brzdit domácími pracemi, ale mě to stejně pořád víc a víc táhlo k lidem. A na druhou stranu, jako správného berana mě baví ruční práce. Při nich se mi uklidní a srovnají myšlenky v hlavě a navíc tím ještě většinou udělám někomu radost. Moje ručně šité medvědy mají snad všechny děti kolem mě. Mamince zase háčkuju panenky. Už jich má pěknou sbírku.

Co vám chutnalo od maminky nejvíc?

Mám ráda vlastně všechno, jsem odkojená masem a chlebem. Jsou ale věci, které nikde jinde ve světě nenajdete, a to jsou jídla našich maminek. Nejvíce s mým bratrem milujeme vánoční bramborový salát, který je výjimečný nejen chutí, ale i tím, že procházel srdcem - tedy našimi dětskými sny a přáními.

Vaříte ráda?

Vařím ráda, ovšem ne tak často. Jsou jídla, které pravidelně bohužel dělat nemohu i kdybych chtěla. Vařím samozřejmě podle kuchyně mojí maminky. Její recepty jsou osvědčené a prostě nejlepší.

Co nejvíce chutná vašim chlapům?

Můj muž miluje kachnu s čímkoli. Syn Filípek má zase rád šneky a suši, a to v jakémkoliv množství. Jako správné dítě miluje to, co nemůže mít tak často.

Na vaší zahradě u nového domu pracoval zahradní architekt, nebo jste při její tvorbě dala přednost svým nápadům?

Nejdřív přišel projekt, ale až když jsme se nastěhovali, tak mi došlo, že něco se uspěchat nesmí a nemůže. Najednou jsem cítila prostor z jiného úhlu a chtěla jsem všechno jinak. Vsadila jsem na jasné a jednolité plochy. Dům stojí ve svahu a terén by bylo velmi složité v budoucnu kosit, a tak místo trávy jsou všude jalovce. Svými kořeny udrží svah a přitom jejich krásná zeleň bude uklidňovat oči po celý rok.

Čím se na zahradě pochlubíte návštěvám?

Nejkrásnější je starý ořech oblečený do břečťanu, ale to není chlouba moje, ale přírody. Krásná zahrada je běh na dlouhou trať a já si ráda počkám. Jediné, co teď nechci, jsou barvy. Dům je obložený nádherným černým kamenem a má jasné rovné tvary. Jeho detaily uklidňují a to samé chci od zahrady. Žádný zmatek, ale čistotu. Opakují se tady jen kámen, dřevo, kov a pohledový beton. I když to vypadá z dálky jako studená moderna, je to útulný, vzdušný a praktický dům.

S tím se nabízí otázka: Touží váš syn Filip po nějakém živém zvířeti, které by se s ním prohánělo po zahradě?

Úplně bych zapomněla... Naší velkou radostí je náš roční rotweiler Arnold a je to pejsek umazlený do hodna. Návštěvy jsou z něj vedle a my nejvíc. Nikdy jsem pejska nechtěla, ale teď jsem do něj zamilovaná z celé naší rodiny nejvíc. Je to štěstíčko!

Pokud budete sázet stromy nebo keře, pro které se rozhodnete?

Kolem domu je pár malých jehličnanů, ale ten nejdůležitější strom je v atriu. Červený javor. Dotváří prostor jednoho z nejdůležitějších míst v domě, kam odnikud není vidět. Jako malá jsem milovala alej lískových oříšků u nás u potoka. Vzhledem k jeho regulaci alej vykáceli, ale já si takovou jednou na zahradě taky pořídím. Stejně tak bych ráda černý rybíz a angrešt, ale na to je ještě čas.

Líbí se vám užitkové, nebo okrasné zahrady?

Líbí se mi oboje. Jako může být krásný starožitný solitér v moderním interiéru, tak může mít kouzlo jablůňka v japonské zahradě.
Kdo u vás bude provádět zahradní údržbu – prořezávat stromy, sekat trávník a podobně?

Zatím se o zahradu starají zahradníci. Vzhledem k tomu, že se mimo jiné jedná i o to vysadit tři a půl tisíce kusů jalovce, tak je odtud hned tak nepustím. Po dvou letech by měla žít zahrada sama a nebude zapotřebí se jí tolik věnovat. Mám práci, kde si musím věci zjednodušovat a ne naopak. To mě víc těší mazlit se doma s kaktusy, které se pomalu stávají mojí velikou láskou.

Kterou zeleninu jste si zasadila?

Mám ráda cibuli, česnek, pažitku, ředkvičky, rebarboru a kedlubny, o salátech, okurkách a rajčatech ani nemluvím. Jenže všechno chce čas a ten já teď moc nemám. Zato mám zlatou maminku a skvělé kamarádky, sousedky, a ty mě vším dosyta zásobují.

Zapomněli jsme zmínit architekta vašeho hradu.

Na toho nezapomínám nikdy. Měla jsem velké štěstí nejen při jeho výběru, ale i na lidi a firmy, kteří dům stavěli. Architekt Aleš Lapka je naprosto výjimečný a stejnými lidmi se i obklopuje. Proto klidně můžu říct, že jsem si celou stavbu opravdu užila a na ty, co mě od ní odrazovali, mohu udělat dlouhý nos! Opravdu, díky citu a obrovské profesionalitě všech považuji budování domu za jedno z nejkrásnějších období v životě.

Podařilo se vám někdy udělat něco, co jste udělat nechtěla?

To se asi přihodilo v životě každému. Ale pouze jen těmi správnými kroky se člověk v životě nic nenaučí. Nic bych nevracela.

Pro Receptář Martin Sládek
Fotografovali Michaela Feureislová, Lenka Hatašová