Zpráva o vzniku Janatova mlýna je vypsána na pamětních deskách pod římsou jeho průčelí. Nejstarší části, přízemí a mlýnice, postavil roku 1767 Jan Bouzek ze Tříče pro Matěje a Karla Wondrákovy. V roce 1842 koupila za 3200 zlatých mlýn rodina Janatova a v následujících dvou stoletích se v něm vystřídalo několik mlynářských generací Janatů. Původně dvoupodlažní roubenou stavbu v roce 1881 zvýšili na úctyhodných pět podlaží a po další přestavbě v roce 1913 získal mlýn dnešní podobu. V té době byl mlynářem Josef Janata, jehož velký portrét dnes zdobí zeď sednice.
Janatův mlýn
Jak se žilo ve mlýně
„Do roku 1912, kdy nad hlavní sednicí postavili ještě malý mlynářský byt, bydleli Janatovi se všemi dětmi v jedné velké místnosti. Třeba Pavel a Marie Janatovi, rodiče Josefa, jich měli jedenáct! V zimě sednici vyhřívala pec na chleba. Rodiče spali na ní, večer vedle přistavěli lavice, na ně poskládali slamníčky a děti podle velikosti uložili ke spaní. Čeledíni složili hlavu ve stodole, vypráví současný majitel mlýna Jiří Krch. „Mlynáři museli rozumět nejen obilí, mouce a procesu mletí, ale i strojům, pekařině, uměli pracovat se dřevem a jejich ramena musela unést těžké pytle s obilím nebo moukou. Mlynáři stárkovi pomáhali mládek a prášek, pokud ovšem nebyl mlynář natolik chudý, aby roli pomocníků musela zastávat jen jeho rodina.
Konec mlynářského řemesla?
Janatovi mleli mouku a pekli chléb do roku 1951. Pak komunisté zrušili pekařské i mlynářské živnosti. Utichly rovněž pily a mnoho lidí se muselo vzdát svého řemesla, často předávaného z generace na generaci. U mlýnů, které mlely i nadále, vodní turbíny často nahradily elektromotory. Raději z nitra země pracně dobývat uhlí a pálit je na výrobu elektřiny, než využít štědrou sílu vody. Takové bylo tehdejší hospodaření.
Vchod na mlýnici – loupačka
V roce 1925 bylo v českých zemích v provozu 11 600 mlýnů, v roce 1955 jen 1099 mlýnů a do roku 1989 jich přežilo sotva 44. Během dalších deseti let počet stoupl na sto, a mlynářské řemeslo, staré skoro jako lidstvo samo, se pomalu vrací.
Dřevěný kůň
V roce 2006 mlýn koupili Jiří Krch s manželkou. A do lepších rukou se dostat nemohl. Potomci mlynářského rodu v něm už nebydleli a nechtěli ho dál držet, péče o něj byla příliš náročná.
„Pocházíme z jižních Čech. Hledali jsme na víkendy malý stateček v našem regionu a skončili v Krkonoších. Když nám realitní agent nabízel Janatův mlýn, ptala se ho moje žena, k čemu by nám mohla být taková stavba dobrá. Odpověděl: Neměl bych vám to říkat, vážená paní, ale k ničemu. Jenže starý mlýn si Krchovy jednou našel a už je nepustil. „Je to takový koníček, no spíš kůň, černá díra na peníze, usmívá se majitel. A již vážněji dodává, že tuto památku, vzácný odkaz předků, je potřeba zachovat. Místo komerčního využití, při němž by vybavení jistě vzalo za své, manželé Krchovi vše nechali při starém. Postupně provádějí nutné opravy a památku zpřístupňují veřejnosti.
Vnitřní vybavení parního mlýnu
„Janatův mlýn byl nemovitou památkou a loni povýšil na národní kulturní památku. Mlýn nyní dáváme do kupy s pomocí památkářů, liberecký kraj nám ochotně pomáhá. Když jsme mlýn koupili, byl jeho stav uspokojivý a skvělé bylo především to, že potomci mlynářů vše zachovali. Ale třeba střechy se časem unaví a záplatování již nepomůže. První velkou investicí byla proto nová střecha. Jakmile je dobře postavená dřevostavba v suchu a chráněná proti škůdcům, je vlastně věčná. Vše je původní včetně okýnek, mezi něž se v zimě vkládají peřinky, aby netáhlo.
Co všechno mlýn ukrývá?
Janatův mlýn je jedinečnou památkou mlynářství. Je zde kompletně zachovaná celá technologie. Můžeme si ji prohlédnout zblízka, sáhnout si na ručně opracované trámy i na stroje, které hodně pamatují. Mlýnské složení s tzv. francouzskými kameny, pravděpodobně původní z roku 1767 a stále funkční, je nejstarším vybavením. Nachází se v mlýnici, v prvním patře mlýna. Ostatní mlecí stroje pocházejí převážně z druhé poloviny 19. století a počátku 20. století. V prvním patře je žitná a pšeničná mlecí stolice, mlynářský byt, sklad mouky. Ve druhém patře třídila moučnou krupici tzv. štoska, jsou zde zásobníky na mouku, řemeslnický ponk a pokojík pro mládka a práška. Ve třetím patře vibrační a třídící stroje zpracovávaly melivo, mlýnek mlel strouhanku a mouka odpočívala v moučné komoře. Ve čtvrtém patře trier odlučoval z obilí jedovatá semena koukolu.
Skladovací sila na mouku a škrob
„Obilí po mlýně putovalo všemi patry tam a zase zpět. Dopravníky poháněla síla vody, ale když chtěl mlynář práci urychlit, vzal pytel na záda a šel po strmých schodech. Mlynáři museli být pořádní chlapi, říká Jiří Krch.
Ve mlýně stojí i veliká pec. Pekaři v ní pekli chléb pro celé údolí. A také koláčky na svátky a svatby, na což místní pamětníci dodnes vzpomínají. Kromě pece si mohou návštěvníci v přízemí prohlédnout i krámek s tabulí dlužníků či strojovnu s turbínou, hybné srdce mlýna.
Neúnavná voda
V dobách, kdy obilí putovalo na vozech tažených koňmi, bylo mlýnů požehnaně. Každá větší ves měla svůj, vozit obilí daleko se nevyplatilo. Nejvýhodnějším pohonem mlýnů byla voda. Kde síla proudu kola roztáčet nemohla, stavěli naši předci mlýny větrné. V nejhorším případě kola poháněla hospodářská zvířata nebo lidé sami.
Janatův mlýn poháněl Františkovský potok, který spěchá Františkovským údolím k Jizeře. Nebylo třeba budovat rybník, stačil náhon a dřevěný žlab. Horské potoky bývaly silou spolehlivou a neúnavnou. Ale v posledních letech se i jejich proud tenčí. Z krajiny příliš rychle utíká voda, sucho střídají rychlé deště a proud je nerovnoměrný. „Na měřáku turbíny vidíme, jak potůček rok od roku slábne, říká Jiří Krch. Žízeň je pro mlýn horší než velká voda. „V letech největších povodní vzala voda jen kousek valu, jak spěchala dolů, žádné větší škody nezpůsobila. Předkové dobře věděli, kde mlýn postavit.
Před dvěma lety dostal mlýn nový venkovní nátěr
Kola a turbíny
Až do roku 1920 pohánělo Janatův mlýn klasické mlýnské kolo, schované v kamenném přístěnku, v tzv. lednici. Když se rozbila jeho hřídel (zvláště mrazy dávaly kolu zabrat), místo dalších nákladných oprav se mlynář rozhodl pro turbínu. Od té doby mlýn poháněla Francisova horizontální turbína, vyrobená za první republiky v podniku Českomoravská Kolben-Daněk. Proč mlynáři zvolili turbínu horizontální? „Má sice o trošku nižší účinnost než turbína vertikální, ale vodorovný hřídel, který vychází z turbíny rovnou do strojovny, je velkou výhodou. Místo složitých převodů postačí třeba jen jednoduchý řemenový převod a pohon je kompletní, vysvětluje Jiří Krch.
Turbína funguje dodnes. V současnosti nepohání mlecí stolice, ale alespoň vyrábí elektřinu pro dům. To činila už na počátku své éry a Janatův mlýn byl díky ní první chalupou s rozvodem elektřiny v širokém okolí. Rozvod z roku 1906 funguje dodnes. Pro období sucha nebo po čas oprav může turbínu v práci vystřídat dieselagregát z roku 1934, který Krchovi nedávno opravili.
Pozvání na návštěvu
Krchovi pořádají ve mlýně dny otevřených dveří. Nejvíce návštěvníků uvítají v červenci, kdy probíhá tradiční Františkovské dřevosochání, (přesněji Dřevo–socho–kování, které spojilo tvorbu se dřevem i kovem). Ve spolupráci s místními hasiči a dalšími nadšenci ho pořádá muzeum a galerie Starý kravín každé léto o prvním červencovém víkendu (program pro celou rodinu probíhá po několik dní). Mlýn se nachází v dolním Františkově, přesněji však v Jablonci nad Jizerou – Buřanech a jeho číslo popisné je 37. Více na www.janatuvmlyn.cz
Nadějné vyhlídky
„Náš sen je uvést mlýn opět do provozu. Ale než umeleme první mouku, ještě v potoce uběhne mnoho vody. Některé stroje, doufám, roztočíme už příští rok. Jiří Krch, profesí strojní inženýr, starým strojům rozumí a s nadšením je probouzí k životu. „Pomáhají nám i kamarádi, fandové staré techniky. Stroje prohlížíme, kontrolujeme, zda něco neupadlo, neurezlo, namažeme a opravíme, co je třeba. Také velkou pec na chleba čistíme, stejně jako tahy do komína a těšíme se, až v ní poprvé zatopíme. Musíme ji roztápět postupně, aby nepopraskala. Naposledy se tu chleba pekl v roce 1987, snad budeme moci péci brzy znova. Pec nám svým způsobem slouží i teď, i když v ní ještě netopíme. Mohutné stěny nasají teplo vedle stojících kamínek a sálají pak dlouho do noci.
A jak umíchat těsto, až přijde jeho čas? V sednici stojí veliká míchačka na těsto, která dovedla umíchat mouku s vodou a kváskem na třicet dvoukilových bochníků chleba najednou. „Tonda Janatů ji ještě pamatuje v chodu. Když tenhle předchůdce kuchyňského robota míchal těsto, ve mlýně zhasínaly žárovky, jak nasál všechnu šťávu pro svou těžkou práci. Antonín Janata, potomek mlynářského rodu, žije poblíž a rád chodívá do mlýna vzpomínat. A také provádět návštěvníky ve dnech otevřených dveří.
Znovu umlít mouku a upéci z ní chleba v peci v přízemí Krchovi vskutku netroškaří. A velkoryse přidávají další plány. Kousek nad mlýnem stojí krásný starý včelín, úly však potřebují důkladnou rekonstrukci. „Zmínka o včelaření u mlýna pochází z roku 1890, a jistě ještě dříve tu lidé včelky chovali. I v tom bychom chtěli pokračovat.
Foto: Martin Hlaváček
