Velikonoční beránek
Symbol beránka je pro Velikonoce tradiční, protože už v pohanských časech působili pastevci na velmi rozsáhlých územích. Židé vnímají ovce jako členy Božího stáda, beránka ovšem i zabíjeli jako památku na vyvedení lidu Izraele z egyptského otroctví.
V křesťanství beránek symbolizuje Beránka božího. Nevinného, čistého a poslušného beránka, který byl obětován na kříži a jeho krev zachránila pokřtěné od hříchu a od smrti.
Beránek je jako obřadní pokrm známý už od středověku. Nikdo už ovšem nezjistí, zda se velikonočním beránkem rozumí dnešní sladké pečivo ve stovkách variant nebo skutečně pouze jehněčí maso.
velikonoční beránek
Kočičky
Lidé vítali Ježíše přijíždějícího do Jeruzaléma palmovými ratolestmi. V našich krajích je ovšem nahradily kočičky – pučící květy jív. Tyto něžné jarní symboly se světí v kostelech na Květnou neděli a podle tradice by se měly spálit následující rok na Popeleční středu.
K dalším velikonočním zvykům patří vysévání obilí, řehtačky, velikonoční kaktus nebo populární zajíček. Opravdu záleží na každém z nás, které z tradic velikonočních svátků jara přijmeme za své. V každém případě jsou Velikonoce svátky, které symbolizují naději na nový život.
Velikonoční zajíček
Své místo má zajíc v mnoha mytologiích – v egyptské, řecké, čínské a symbolizuje obvykle štěstí, stejně tak ovšem i čas, který je vyměřený životu.
- Bible řadí zajíce mezi tvory maličké na zemi a moudřejší nad mudrce, takové, kteří symbolizují skromnost a pokoru.
- V lidovém pojetí se zase zajíček považuje za symbol zmrtvýchvstání. A to proto, že nikdy nespí; nemá totiž oční víčka.
velikonoční zajíček
Současný velikonoční zajíček má však jednoznačné poslání. Přináší dětem vajíčka, nejlépe čokoládová. Tradice zajíčka-nosiče k nám pronikla z Německa a postupem doby se postava zajíčka stává stále populárnější. Ptáme-li se, proč právě on může za tajné roznášení sladkých dobrot po zahradách a domech, odpověď je jednoduchá. Zajíc se zjara velice často dostává do blízkosti lidských obydlí, protože tu hledá potravu.
I v našich krajích patřilo ke starším velikonočním zvykům honit zajíce. Znamenalo to hledání vajec ukrytých v poli.
Kromě toho: Zajíček nutně nemusí obdarovávat svými sladkostmi pouze na Velikonoční pondělí a navíc na roznášku není ani zdaleka sám.
Na Olomoucku objevovaly děti na zahradě vajíčka od Pánbíčkových slepiček už na Zelený čtvrtek.
Děti v západních Čechách zase v tentýž den usilovně hledaly v zahradách červená vejce od kohouta, který je snášel údajně jedenkrát do roka, právě pro tuto příležitost.
Ve Slezsku na Velikonoční pondělí hledaly děti v brázdách polí sladkosti, které jim tam nadělil skřivánek − škovránek.
Ve středních Čechách pro změnu nadělovala liška.
A například ve Francii nosí zajíček sladkosti už v neděli. Časně zrána tu hledají děti čokoládové dobroty ukryté na zahradě nebo v domě. Milým dárcem přitom není nikdo jiný než sympatický a ušatý symbol velikonočních svátků.
malovaná vajíčka a pomlázka
Pomlázka
Tradice pomlázek je v českých zemích velmi stará. Zmiňuje se o ní už ve 14. století pražský kazatel Konrád Waldhauser.
Čas pomlázky přichází právě o Velikonočním pondělí, kdy chlapci a muži vycházejí už časně zrána na koledu.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Pokud jde o vdané ženy, vyšlehání pomlázkou jim má vyhnat zlý jazyk.
Každé šlehnutí pomlázky znamená pro dívky jistotu, že jim po celý rok nebude chybět elán, energie, budou veselé, zdravé a pilné.
Podíváme-li se do historie, i hospodář tak šlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila, a stromky, aby se probudily k další úrodě. Někde místo pomlázky používají studenou vodu. Říká se tomu oblévačka a její efekt je podle všeho podobný.
Foto archiv
