obrázek z archivu ireceptar.cz

Kdo vyhrál Vánoční soutěž iReceptáře.cz

Vánoční soutěž iReceptáře.cz skončila. Potěšilo nás, že jste si našli trochu času a napsali jste nám, jaké zvyky o Vánocích dodržujete a co nezapomenutelného jste prožili. Přečtete si nejlepší příspěvky. Jejich autorům posíláme odměny.

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

Které příspěvky zaslané do Vánoční soutěže 2008 iReceptáře.cz jsme vybrali jako nejlepší?

  1. Lucie Poláková: Byl to Ježíšek, kdo na chvíli vypnul proud?
  2. Anna Salová: Táta nám odkázal betlém
  3. Klára Machů: Výbuch jsme přečkali ve zdraví
  4. Jarka Bernatíková: Manželovi zachránil život Dr. Anděl
  5. Adolf Bernatík: Vzpomínka na dětství
  6. Mirek Pátek: Je nám líp na horách
  7. Marta Kocourková: Miluju Vánoce
  8. Martina Vaňková: Šupiny pod ubrus, křížek na čelo
  9. Zdeňka Prokopová: Tatínek chtěl mamince udělat radost
  10. Kveta Rojtášová: Dobrá novina pre Afriku

Dárkový balíček mj. s poukázkami na nákup zboží v hobbymarketu Bauhaus v hodnotě 1000 Kč tedy získávají:. Lucie Poláková z Újezdce u Sázavy, Anna Salová z Brna, Klára Machů z Uherského Brodu, Jarka a Adolf Bernatíkovi z Havířova, Mirek Pátek z Prahy, Marta Kocourková z Dolního Metelska, Martina Vaňková z Prahy, Zdeňka Prokopová z Roudnice nad Labem.

Knihu Tajomstvá babičkinej kuchyne z vydavatelství Reader´s Digest Výběr posíláme na Slovensko Kvetě Rojtášové z Novosadu.

Oceněným gratulujeme a děkujeme všem, kteří do soutěže poslali své příspěvky.
A tady jsou ty nejlepší.

1. Byl to Ježíšek, kdo na chvíli vypnul proud?

Předem musím říct, že nejsem věřící. Jistě, každý se tak nějak modlí o kousek toho svého štěstíčka, o štěstí ve hře, o brzké uzdravení svých blízkých či, aby měl vlak zpoždění, když pospíchá na nádraží a zrovna ho popadá astmatický záchvat.

Ale ten předvečer Štědrého dne byl opravdu zvláštní. Dárky jsem měla nakoupené, byt (tedy svůj pokoj) slavnostně vyzdoben, pokoji se linula vůně vanilkových rohlíčků a z televize se ne mě usmívala jedna pohádková bytost za druhou. Rodiče kamsi odjeli, nejspíš narychlo dokoupit nějaký ten pamlsek pro sváteční hodování, já jsem zrovna relaxovala při zdobení vánočního stromku a tajně jsem ujídala z misky bramborový salát, když vtom...

Všechno zhaslo. Celý nazdobený a útulný dům se náhle ponořil do černého hábitu. Televize přestala hrát a nekompromisně se vypnulo nahrávání videa - mé oblíbené pohádky Císařův pekař. I ty elektrické svíčky na stromku se ztratily pod tíhou neprostupné tmy. Okomentovala jsem situaci nevybíravými slovy, zapálila jsem svíčku, kterých naštěstí v tuhle dobu byl plný byt, a jala jsem se kontrolovat, zda je to čistě problém našeho domečku, nebo podobně trpí celá víska.

Dojdu k oknu a co nespatřím:  vlastně nic. Tedy jen hrozivou tmu. Ani hvězdy nesvítily, ačkoli bych dala ruku do ohně za to, že před chvilkou jich byla plná obloha. Musím se přiznat, že mě přepadla úzkost, jakpak by ne, ve třinácti letech sama doma, všude ticho a tma a taková divná atmosféra kolem

Našla jsem v nočním stolku baterku z dob snad po prababičce a s mihotavým světýlkem, teple oblečená do prošívané bundy, jsem se vypravila hledat pomoc k sousedům. Jen však vyjdu ven, uvidím v koutě naší zahrady zvláštní světlo, vycházející zpod hustého živého plotu z tújí. Byla jsem omráčená. Sama se divím, že jsem tehdy neutekla někam do bezpečí, ale něco podivného mě přitahovalo, jako lákají bludičky pocestné do močálů, i mě se zdálo, že se tam musím jít podívat. Ani jsem si nevšimla, že jsem ztratila baterku, a nějak jsem se odplížila až k inkriminovanému místu. Čím blíže jsem byla, tím světla ubývalo. Pak jsem to náhle uslyšela. Zřetelné kočičí mňoukání. Už mě nic nemohlo zastavit a běžela jsem přímo k díře v plotě, kde jsem našla do drátu zamotané malinké mourovaté kotě, které jistě přecenilo své síly protáhnout se úzkým otvorem mezi sloupkem a pletivem. Ačkoli mi husté túje docela překážely, nakonec se mi zdařilo odtáhnout dráty a koťátko osvobodit.

Chviličku jsem toho malého broučka chlácholila a hladila, pak jsem ho vzala domů k ošetření.

Stejně rychle, jako zhaslo, se vše záhadně rozsvítilo dům byl opět plný barev a vlídnosti. Z krabic od bot jsem malé Princezně, jak jsem jí láskyplně začala říkat, vystavila obývák i s předsíní, nakrmila ji mlékem s vánočkou a něžně jsem ji laskala, až spokojeně usnula.

Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co se vlastně stalo. Záhada století. Proč tomu tak bylo? Proč zrovna v tuto dobu a proč zrovna mě? Nevím, nejspíš zasáhla nějaká vyšší moc, která chtěla, aby tento malý tvoreček taky mohl prožít naplno své první Vánoce.

Ten večer se opravdu zhasnulo jen u nás, ale pohádku jsem měla nahranou celou, elektrické budíky dále pokračovaly v odměřování času, jako by ta chvilka prostě nebyla. A na Štědrý večer mě čekalo ještě jedno překvapení: Dostala jsem kocourka, přibližně stejně starého, jako byla moje Princezna. Ti dva spolu pak měli spoustu koťat, ale to už je zase na jiné vyprávění.

Lucie Poláková z Újezdce u Sázavy

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

2. Táta nám odkázal betlém

Jsme velká rodina. Tradičně jsme trávili Štědrý den společně – moji rodiče, já s manželem i moji dva bratři se svými ženami a dětmi. Pod  krásně ozdobeným stromečkem rok co rok stál náš starý rodinný betlém, který kdysi náš  šikovný dědeček vyřezal ze smrkového dřeva. Všichni jsme ten betlém milovali. Tatínek lpěl na tom, abychom se alespoň o Štědrém dnu u něho všichni zase vždycky sešli. Pokaždé ještě před naším příjezdem snesl z půdy krabici, v níž betlém celý rok odpočíval, a postavil ho pod stromeček. Pak tatínek umřel. Ještě předtím sepsal svou poslední vůli. Všechno, co měl, mezi nás spravedlivě rozdělil. Ze starým rodinným betlémem to ale dopadlo zvláštně. Daroval ho celý mně, ale figurky Panny Marie a Josefa odkázal mým dvěma bratrům. Trochu mě to rozčarovalo. Neúplný betlém nemá žádnou cenu, říkala jsem si. Ale pak mi došlo, že nás tím chtěl táta přimět k tomu, abychom se o Vánocích dál scházeli. A tak to tak také děláme. Ne kvůli figurkám, ale kvůli sobě a svým rodinám. Je nám spolu fajn.

Anna Salová z Brna

3. Výbuch jsme přečkali ve zdraví

Žijeme v panelákovém bytě a i vánoční svátky trávíme téměř pravidelně zde. Před dvěma lety jsme ale měli možnost prožít Vánoce na chalupě, kam nás pozval strýc Pepa. Protože tenkrát ještě obýval malý domeček v malebném prostředí valašských hor, rádi jsme jeho pozvání přijali. Chtěli jsme si totiž udělat takové krásné české Vánoce s jejich původní atmosférou a netušili jsme, že se může stát něco, co naše plány může ohrozit ...

Nejdřív se zdálo, že vše proběhne, jak má. Když jsme na Štědrý den dojeli ke strýci, byli jsme promrzlí, ale v chalupě bylo příjemně teplo. Strýc stihl nachystat I vánoční stromek a taky nějaká překvapení pro nás. Protože počasí bylo opravdu krásně zimní, šli jsme si zalyžovat.

V chalupě zůstala jen teta Marta, protože se nabídla, že bude udržovat oheň v kamnech. Jenomže si asi neuvědomila, jak rychle hoří dřevo. Také žije v paneláku. Kachlový sporák brzy vyhasl, a tak se teta rozhodla znovu zatopit.

Ve sklepě našla vedle hromady dřeva zabalený balíček starých novin. Myslela si, že je přichystán na podpal, a také ho pro ten účel použila. Během krátké chvíle to ve sporáku zarachotilo a vzápětí se ozvala silná detonace. Všude bylo černo jako v pekle. Teta naštěstí stihla vyběhnout před dům.

To už jsme všichni rychle běželi k chalupě. Teta stála před domem černá jako čert a klepala se víc strachy než od zimou.

Naštěstí rána vyrazila jen dvířka kachlových kamen. Když se strýc tety Marty zeptal, čím do kamen přikládala, řekla pouze, že vzala z komory noviny, které byly položené vedle dřeva! Strýc se chytil za hlavu: “Měl jsem v novinách zabalené ředidlo!”

Všechno uvnitř zčernalo: stěny, záclony, peřiny, stromeček, dárky i cukroví. Kamna byla poškozená. Nezbývalo než se vrátit domů.

Vánoce jsme už příliš neslavili, neměli jsme ani kapra. Ale tím víc jsme byli rádi, že se nikomu nic nestalo. Vlastně to byl ten úplně nejlepší dárek, který jsme tehdy všichni dostali.

Klára Machů z Uherského Brodu

4. Vzpomínka na dětství

Usedáme k nejkrásnější večeři roku. Když zaznělo z maminčiných úst: Děkujeme Ti, Pane za ty dary, už jsme dál neseděli a natěšeně jsme utíkali ke stromečku pro dárky. Ožil i svět za okny. Koledníci tam pěli a zvonili zvonečky. K tomu meluzína v komíně a větřík, který varhanil na ledových rampouších. Všem nám zářila očka a smála se srdce, když jsme na půlnoční mši čekaly na znovunarození lásky. Pak jsme se zachumlaní do kabátů vraceli v houfu domů. Sníh křupal pod nohami, mrzly nám nosy a už jsme se těšili, jak budeme usínat v teplých peřinách se svými dárky.

Adolf Bernatík z Havířova

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

5. Je nám lépe na horách

Možná, že vám budu připadat jako člověk, kterému není nic svaté, ale my se svou ženou Štědrý večer nikdy neslavíme, nebo přesněji řečeno, slavíme ho po svém. Nepečeme cukroví, nezdobíme stromeček. Jedeme do Krkonoš do jednoho útulného penziónku, kde nás už znají a kde se cítíme jako doma. Na Štědrý den si uděláme nádhernou túru na běžkách, po ní si chvíli odpočineme, pak si dojdeme na dobrou slavnostní večeři. Dáreček předem položíme jeden druhému na polštář jeho postele. Je malý, ale vždycky dobře vymyšlený a vždycky udělá radost. Jsou to pro nás krásné Vánoce, nepředchází jim žádný nesmyslný spěch, žádná předvánoční hysterie, nekazí ho žádné povinné návštěvy a formality. Domů se z těch hor vracíme odpočatí, svěží a v dobré náladě.

Mirek Pátek z Prahy

6. Manželovi zachránil život Dr. Anděl

Vánoce jsou pro naší rodinu obdobím, kdy se sjíždí či slétá celá naše pětičlenná rodina. Ačkoliv jsou naše děti již dospělé, užíváme si sváteční atmosféru, povídáme si, díváme se na pohádky. Na Štědrý večer necháváme u večeře volný talíř i sklenici pro nenadálého hosta. Vloni jím byla flekatá kočka, kterou syn našel hladovou pod naším oknem. Letos bude mít opět u nás své místo jisté. A vím i to, že bude o hosta víc, přivede si i kočičího kamaráda Čertíka. Před Štědrým dnem posílám příspěvek Fondu opuštěných dětí a také odvezu deky a granule do nedalekého psího útulku. Oblečení již dvakrát putovalo do Klokánku v Praze a ještě mám připravené bundy pro charitu.

Na Štěpána chodíme pravidelně celá rodina do kostela sv.Anny na Rybovu českou mši vánoční. Je to nádhera a nezapomenutelný zážitek....

Před pěti lety prodělal manžel těžkou operaci střev, operoval jej MUDr. Anděl a zachránil mu život. Na Vánoce tedy oslaví manžel již po páté další své narozeniny. Ty druhé slaví v červenci.

Moc ráda vzpomínám na Vánoce, když jsem byla malá. Dárečky byly skromné,ale velkou radost jsem měla hlavně z pastelek, knížek. Na plotně voněla purpura, zpívaly se koledy...

Jarka Bernatíková z Havířova

7. Miluju Vánoce

Většina lidí nemá Vánoce ráda, protože vidí jen práci, úklid, shon. Já Vánoce miluju. Představuji si byt voňavý po cukroví,zvlášť po vanilkových rohlíčcích,veliký stromek se svíčkami a pod nim dárky. Salát s kaprem a hrachovou polévku, dědečka, který k nám na Vánoce vždy jezdil a večer dětem vyprávěl o svém mládí. Slyším cinkot zvonku, jimž tatínek dával na vědomí, že můžeme ke stromečku.

Mám už dospělé děti, ale snažím se celá léta vytvářet podobnou atmosféru. Pod talířky si dáváme drobné mínce, nad stolem nesmí chybět zavěšené jmelí. Při večeři nesmí nikdo vstát od stolu. Na sváteční stůl  dáme vždy o jeden talíř navíc - pro nečekaného hosta. Rádi chodíme na "půlnoční". Atmosféra vánoc je prostě neopakovatelná. Celá rodina je pohromadě,nikdo nikam nespěchá a je nám fajn.

Přeji všem krásné Vánoce

Marta Kocourková z Dolního Metelska u Horšovského Týnu

8. Dobrá novina pre Afriku

Pre moju rodinu, žijeme na východe Slovenska, sú Vianoce sviatkom Božieho narodenia. Tešíme sa na polnočnú omšu, aj na ďalšie sv. omše v kostole. Pred večerou z Biblie čítame príbeh o udalostiach v Betleheme.

Večeriame kapustnicu, oblátky s medom, opekance s tvarohom a makom, my na východe im hovoríme bobaľky. K tomu kompót zo sušených sliviek. Potom vyprážaný kapor a zemiakový šalát. Zvyšky z večere dávame zvieratám, teda psíkovi a mačke. Darčeky nosí Ježiško. Po večeri, po rozbalení darčekov spievame koledy a čakáme betlehemcov - chlapcov z Dobrej noviny. To je kolednícka zbierka slovenských detí pre projekty rozvojovej spolupráce a vzdelávania v afrických krajinách. S betlehemskou hrou navštevujú domácnosti na Štedrý večer a na prvý vianočný deň. Za odmenu dostanú peniaze. Výťažok z tejto akcie sa posiela na misijnú činnosť. V minulosti bol u nás zvyk dávať pod stôl slamu, aby sa Ježiško mal kde narodiť.

Želám Vám krásne sviatky.

Kveta Rojtášová z Novosadu, Slovensko

9. Šupiny pod ubrus, křížek na čelo

Vánoce máme české, slovenské a švédské. Takto je totiž složena naše rodina. Máme tedy od všeho něco, a to jak zvyky, tak jídlo.

Na Štědrý den si zásadně dáváme polévku kapustnici a předtím ještě oplatky s medem. A křížek na čelo. Pochopitelně strkáme šupiny pod ubrus a Ježíšek zvoní zvonečkem.

Před Vánocemi si však ještě užíváme nejen českého Mikuláše, ale i švédskou Lucii, která je na rozdíl od slovenské krásná, bílá, zpívá písně, chodí v průvodu a je to takřka pohádková bytost. Ve Švédsku se volí i Miss Lucie. Švédské perníčky pepparkakor připomínají ty, které pekla babička na Slovensku pod názvem medovníky. Pod stromkem se nakonec sejde celý svět bez ohledu na to, zda dárky nosí Ježíšek, Santa Klaus, švédský kozel nebo skřítkové, italská Befana nebo francouzský Papa Noel. Vánoce jsou prostě jen jedny, vždy hezké.

Martina Vaňková z Prahy

10. Tatínek chtěl mamince udělat radost

Advent a Vánoce prožíváme asi jako každý. Byt ozdobíme adventními věnečky,  pálíme svíčky a prskavky, pečeme a ochutnáváme cukroví a samozřejmě vymýšlíme a balíme dárečky. A také vzpomínáme na tatínka a jeho láskyplnou vánoční sekanou.

Stalo se to, když jsem byla malá. Tatínek koupil mleté maso, a aby udělal mamince radost a ušetřil jí práci, rozhodl se, že sekanou rovnou upeče. Sáhl přitom po skleničce s majoránkou, jenže netušil, že maminka dala do stejné lahvičky purpuru. aby ji nevyprchala vůně, než ji budeme pálit.

Od té doby, kdykoliv se u nás peče sekajda, strkáme nos do skleničky, abychom se nespletli jako tenkrát tatínek, a přitom na něj s láskou vzpomínáme.

Přeji krásné Vánoce

Zdeňka Prokopová z Roudnice nad Labem

Akční letáky