Vytvořil kompletní sbírku motocyklů Jawa a ČZ sériově vyráběných v letech 1929, resp. 1932 až 1953. Sbírka Ing. Jaroslava Antoniho je přístupná veřejnosti v Muzeu motocyklů pod královským hradem Křivoklátem a čítá na 130 exponátů.
Vedle kompletních řad motorek Jawa a ČZ sbírka obsahuje i ukázky motocyklů těchto značek vyráběných později, skútry ČZ, mopedy Stadion, malé motocykly Pionýr, motocykly Praga a další speciality — například závodní motocykly, policejní motocykly, motorové tříkolky pro invalidy, jednu kutilsky zhotovenou ruční řetězovou pilu poháněnou motorem Jawa z mopedu Stadion, populární kapotovanou tříkolku Velorex a také lidové automobily Jawa.
Sbírka motocyklů Jawa pana Ing. Františka Janečka
„Jsem patriot, cizí značky mi nikdy k srdci nepřirostly, takže jsem se soustředil jen na jawy a čezety. Prvním kouskem byla ČZ 175, kterou měl můj strýc ve stodole zarovnanou senem — byla vidět, jen když už to seno zkrmily krávy. Několik let jsem strejdu mořil, až nakonec řekl, abych si ji teda vzal. Měl rád rum, tak jsem mu na oplátku koupil flašku. Tak to šlo dřív, dneska je to mnohem náročnější, a vlastně každý nový přírůstek má svůj často velmi spletitý příběh.
Opravdu intenzivně motorky sbíráme a se zetěm opravujeme až posledních několik let, ale to vlastně neděláme nic jiného. Ovšem až na některé výjimky můžete do kteréhokoliv mého motocyklu nalít benzin a olej a vyrazit na výlet,“ říká Ing. Jaroslav Antoni, profesí projektant potravinářských technických zařízení, který se rozhodl ze své sbírky vytvořit zajímavé muzeum věnované minulosti jednoho z oborů, které proslavily československý průmysl.
Mnohý padesátník či šedesátník mačká slzu dojetí v oku: malý motocykl Jawa 50 typ 550 Pionýr.
Jawa
Ing. František Janeček (1878—1941) byl zprvu úspěšným konstruktérem (elektrické stroje, zbraně a zbrojní systémy) a posléze i prosperujícím podnikatelem. Zisky z výroby jeho vojenských patentů a posléze vítězství v armádní soutěži na úpravu rakouského kulometu pro armádu mladého československého státu mu otevřelo cestu k dalším armádním zakázkám a prosperitě továren v Mnichově Hradišti (do roku 1924), v Praze, Týnci nad Sázavou, Kvasinách a Zámku u Prahy.
Ing. Frantiešk Janeček
Když počátkem třicátých let výrazně poklesly armádní zakázky, zaobíral se myšlenkou vyrábět šicí stroje, ale jeho syn z prvního manželství František Karel Janeček ho přivedl k rozhodnutí vyrábět motocykly. Proto Ing. Janeček koupil licenci na německý motocykl Wanderer, který v pražské továrně začali vyrábět v roce 1929 pod označením Jawa 500 OHV (značka vznikla spojením prvních dvou písmen továrníkova příjmení a jména německého motocyklu).
obrázek z archivu ireceptar.cz
Poměrně drahý, robustní a hůře ovladatelný motocykl přezdívaný Rumpál nebyl příliš úspěšný. Domácí trh pak ovládla až lidová Jawa 175 vyráběná podle licence anglické firmy Villiers od roku 1932. Později Ing. Janeček rozjel i výrobu lidových automobilů: Jawa 700 (licenční DKW 701 Meisterklasse, od 1934) a vůz Jawa Minor vlastní konstrukce (od roku 1937).
Automobil Jawa Minor na veteránské jízdě v Týnci nad Sázavou
Za okupace byly výroba i vývoj motorek a automobilů Jawa zakázány a firma přešla na zbrojní výrobu. Po válce byla rychle obnovena výroba motocyklů a automobilů Jawa z komponentů prozíravě ukrytých před okupanty. A díky vlastnímu vývoji, který za okupace tajně pokračoval, byly do výroby uvedeny nové typy jako například slavný Pérák Jawa 250, na nějž pak v padesátých letech navázaly motocykly představující ve své době světovu špičku.
Sám Ing. Janeček se toho již nedožil. Zemřel na rakovinu plic, které podlehl v roce 1941 v ložnici, kterou si nechal zřídit ve své pražské továrně. Jeho poslední slova byla symbolická: „Pracujte, já odcházím…“
Trojkolka Jawa 250 Pérák–Rikša bez nákladní plochy
Motocykly ČZ
Od roku 1919 ve strakonické zbrojovce vyráběli pistole, pušky a kulomety. V roce 1929 tu začali vyrábět i jízdní kola a motokola. V roce 1930 si strakonická zbrojovka nechala registrovat ochrannou známku ČZ a vyrobila první motocykl ČZ 98 Kaktus, na který pak navázaly další silnější modely.
Motokolo ČZ 76 vyráběné od roku 1932 mělo maximální rychlost 30 km/hod. a spotřebu paliva 1,5 l/100
Během 2. světové války továrna vyráběla kanony a pěchotní miny. Po válce se zbrojní výroba přesunula do Brna a Uherského Brodu a v letech 1946—1953 se ve Strakonicích opět vyráběly motocykly stopětadvacítky a stopadesátky.
Zlaté české ručičky aneb ruční řetězová pila poháněná motorem Jawa z mopedu Stadion
V letech 1954—1959 se tu vyráběly motocykly pod společnou značkou Jawa–ČZ, poté opět pod značkou ČZ.
V 60. letech značku ČZ proslavily terénní speciály, na nichž získali titul mistra světa Belgičan Joël Roberts (1964, 1966, 1967) a Viktor Arbekov ze SSSR (1965).
Arktická úprava — jezdec pro větší stabilitu jízdy stál na kovových lyžích, které klouzaly po sněhu
Po roce 1989 motocyklovou část výroby koupila italská Cagiva, která z důvodu konkurence ČZ vlastní výrobě v roce 1997 výrobu motocyklů ukončila. Zbytek ČZ Strakonice zůstal v českých rukou a firma zde vyrábí motocyklové řetězy, turbodmychadla pro Tatru a vysokozdvižné vozíky Desta.
Foto autor a Jiří Poláček
