„Může na to mít vliv třeba magnetické pole. Ale je to jen má domněnka. Když si vezmete Cínovec, Horu Svatého Šebestiána, tam všude je měď, cín. Nebo oblast mezi Halží a Kovářskou, tam jsme našli snad sto padesát čarověníků. A když popojedete o kus dál, nic. Zajímavá lokalita je také u Brandýsa nad Labem, kde jsou prameniště pro Prahu. Když jdete kolem pásu studen, najdete čarověníků nepočítaně, ale stačí se odchýlit kilometr do lesa na jednu nebo na druhou stranu a hledáte marně.“A co virová onemocnění?
„Někdy počátkem 70. let jsem dal pár jehličnatých čarověníků akademiku Blatnému, který dělal výzkum bakterií a virů na zemědělských kulturách. Ale nenašel na nich žádné bakteriologické změny. Ty se spíš objevují u listnatých stromů. Hlavně u ovocných dřevin, pravděpodobně kvůli dlouhodobému šlechtění. Čarověníky bývají i na bukách a dubech, což oceňují zejména sběratelé v Holandsku nebo v Anglii, kde mají velké zahrady, takže je spíše uplatní. U nás jsou k vidění zřídka.“
Roubování čarověníků
Čarověníky získáme buď tak, že si je koupíme, třeba právě v zahradnictví pana Kalouše, nebo se je vydáme hledat do lesa. Pak si odřízneme několik výhonů a naroubujeme je na vhodnou podnož. Ve volně přístupném lese to není těžké, když nějaké objevíme na oploceném pozemku, dovolíme se.
„My jsme čarověníky nechávali na stromech, jen jsme nález pojmenovali a vzali si rouby. Jenže takhle to udělali i jiní a byl v tom trochu zmatek, takže jsme tam pak nechávali cedulku se jménem. Ale i dnes se může klidně stát, že mají čarověníky ze stejného základu různá jména od různých pěstitelů. Nechat si sortu patentovat, jako se to třeba dělá u jiných rostlin, nemá moc smysl, to byste jich museli prodat obrovské množství, aby se to vyplatilo, a muselo by to být opravdu něco extra.“ Spolu se spolupracovníkem Václavem Holubem vysazuje Karel Kalouš po padesáti až sto kusech od jedné odrůdy, ale některé po pěti nebo deseti, protože sortiment je i tak široký. V zahradnictví má kolem jednoho tisíce sort, ale roubuje pět set, nebo do pěti set, a to ještě třeba ob rok.
„Borovice se ujmou z devadesáti pětadevadesáti procent, jedle o něco méně, ale u nich je jiný problém. Jsou citlivější na mráz i na slunce a po dvou letech jich může velká část uhynout.“ Podnože nakupuje u lesáků, sám si je dopěstovává, roubuje od půli ledna do dubna, roubovance nechává ve skleníku, který od podlahy temperuje.
„Rouby stačí převázat gumičkou, protože jehličnany ránu okamžitě zavalí pryskyřicí, gumička za tři měsíce praskne a odpadne sama. A dáme třeba i víc roubů na jednu podnož, aby se vytvořila kaskáda.“
Přesazování a přezimování
Koncem května roubovance vynáší ze skleníku, potřebují odříznout zbytek podnože, ale také zastínění, pod nímž se tak do dvou měsíců ukáže, které se ujaly a které ne. Pak se teprve přesazují do kontejnerů, aby vytvořily dostatek kořenů. A první zimu přečkají pod zimovací látkou napnutou do půlkruhových tunelů.
„Je to hlavně kvůli výměně vzduchu. Když je mráz a vítr, rostlina by vysychala až dvojnásob rychle, zato pod plachtou má ideální klima. A třeba pod fólií by se střídaly vysoké teploty ze slunce ve dne a mrazu v noci, a to by těm čarověníků také nedělalo dobře.“
Jména pro čarověník aneb Suzi a Bobík
Karel Kalouš nás provází částí své zahrady plné čarověníků. A je jich v ní prý také jen část z těch, které objevil anebo rozmnožil.
„Jeden z mých prvních čarověníků se jmenuje Little Lady. Borovice. Už za rok nebo za dva má šišky, takže když jsem ji našel, pojmenoval jsem ji Pinus Vulgo Fructata. Jako plodonosná. Jenže Holanďané, kteří mají knihu, kam zapisují všechny objevené sorty čarověníků, se mi ozvali, že by název neměl být polatinštěný. Proto je v knize Little Lady (Fructata) a uvádí se tak i ve všech katalozích.
Mám tu i čarověník s názvem Abies alba Heda, který jsem získal z jedné soukromé zahrady. Nechal jsem majitele, ať si ho pojmenuje – Heda je jeho žena. Po manželce kamaráda Zuzaně je třeba Pinus mugo Suzi. To jsme chodili po rašeliništi, my v gumovkách jsme se dívali nahoru, kamarád měl vietnamky, takže spíš koukal pod nohy. A najednou volá, pojďte sem, čarověník jako pěst, byl připláclý při zemi. Tak jsme ho uřízli, naroubovali… Nebo jindy v rašeliništi na Cínovci, mlha byla, zabloudili jsme, přešli jsme na německou stranu na vyvýšené chodníky a tam jsem ho uviděl. Nádherný bobek bylo první, co mě napadlo. A tak dostal jméno Pinus unicata Bobik.“