Zvony jsou na kostelních věžích i od toho, aby oznamovaly čas bohoslužeb. Jenže na Zelený čtvrtek poté, co v chrámech skončí modlitba Sláva na výsostech Bohu (Gloria in excelsis Deo), se vydají do Říma, kde jim papež požehná. Vrátí se o Bílé sobotě, a to opět po modlitbě Sláva na výsostech Bohu. To je známá symbolika, ale když hledáme, co všechno je s ní spojené, narazíme na příběhy, které si lidé vymýšlejí a předávají.
Slitina na nebeských cestách
Třeba v Praze se traduje, že jako poslední odlétají dva největší městské zvony: Zikmund z katedrály svatého Víta, který pochází z roku 1549 a jeho hmotnost je odhadována na třináct až šestnáct tisíc kilogramů, a šestitunová Maria z roku 1553, která je doma v jižní věži chrámu Panny Marie před Týnem u Staroměstského náměstí. Prý dohlížejí, aby se ostatní zvony cestou neztratily. Někde se traduje, že když zrovna přelétají, nesmíme klít, jinak budeme mít celý rok jen samé nepříjemnosti.
řehtačka
V Levoči se zase vypráví o chudém studentovi, který se chtěl podívat do Věčného města, ale protože neměl na cestu, osedlal si jeden ze zvonů. A další dojemná pověst pravděpodobně vznikla za první světové války v době, kdy Češi, coby součást rakousko-uherské armády, bojovali na Piavě. Přes Velikonoce jim zmizela některá děla, údajně ta, která byla odlita ze zvonů. Jak se slitina jednou stane zvonem, musí do Říma už napořád, ať má v ten okamžik jakoukoliv podobu. Pokud by tak neučinila, přivolala by na majitele neštěstí… Jak poznáme, že zvony Řím opravdu navštívily? Uslyšíme: byl jsem tam, byl jsem tam.
Místo zvonů rámusidla
A protože přes Velikonoce není čím zvonit, přijdou na řadu řehtačky, klapačky, mlýnky či jiná podobná ruční rámusidla, s nimiž děti chodí od rána po vesnici a zvěstují svítání, oběd i večerní modlitbu. Přítomný čas je na místě, protože se tak v některých oblastech děje dodnes.
Řehtačky však byly dříve používány i jinak: k honění Jidáše. Po mši, kdy kostelník zhasl bílou svíčku, vyběhly děti z kostela (mluví se ale spíše jen o chlapcích) a někdo zvolal: „Jsem Jidáš!“ Ostatní se ho snažili chytit a vykřikovali: „Ó, Jidáši nevěrný! Co jsi učinil, žes svého mistra židům prozradil. Musíš za to šlapat bláto, co nejvíce do čepice. My Jidáše honíme, klekání zvoníme. Kyrie eleison!“ Nebo jiné podobné verše. Souvislost je zřejmá, křesťanské Velikonoce jsou symbolem zrady Jidáše, ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše.
postup výroby řehtačky
Řehtačky mohou být rozmanité: od jednoduchých klapaček, které kdysi dokázal vyrobit každý chlapec, až po složitější trakaře. Čím větší rámus, tím lépe. Naše doba nabídla řehtačkám nové využití. Často si je totiž diváci berou na některá sportovní klání, aby bylo povzbuzování co nejhlasitější.
Kolíková řehtačka
Řehtačku si můžeme koupit a dáme za ni od padesáti do sto padesáti korun. Také řešení. Kolíková řehtačka však nikde k dostání není, protože jsme ji vymysleli v Receptáři. Lze ji vyrobit na koleně, stačí k tomu lepidlo na dřevo a nejjednodušší nářadí: pila, vrtačka, sukovník, vrták, dlátko nebo nůž, svěrka. A o to jde především.
U kupovaných a pravých řehtaček totiž rámusící jazýček brnká o zuby dřevěného kola a k jeho výrobě už je potřeba složitější nářadí, ale také trochu cviku. Kdežto hranolek, rukojeť, boční lišty i kolíky nabízejí hobby markety, můžeme tedy vyjít z daných rozměrů, rámusící desku vyřízneme z malé přepravky, ve kterých se prodává ovoce: Je to tenká lepená překližka. Balza vhodná není.
postup výroby řehtačky
Mohli bychom použít osmihran pro stejný počet kolíků, ale vyzkoušeli jsme, že to nemá vliv na výsledný efekt, zato výroba je násobně pracnější.
Sukovník a rukojeť mají stejný průměr, u bočnic musíme otvor obrousit, aby se kolem rukojeti lehce pohyboval, ale příliš nekloktal.
Vrták a kolíky mají rovněž stejný průměr, otvory na hranolu malinko zajíždějí do rukojeti, zasunuté kolíky pak způsobují, že se na rukojeti hranol neprotáčí.
Jazýček vibruje, proto kolíky zpevníme i hranolky, které jej drží, kolíky vlepíme do otvorů.
Pokud nezapočítáme lepidlo a materiál koupíme, vyjde nás výroba na necelou stokorunu.
Foto a kresby autor
