Že bychom si na procházce utrhli list ze stromu a s chutí ho snědli, to napadne asi málokoho. A přesto to můžete začít provozovat, až se třeba opět budete toulat po lese. Zkuste ochutnat, možná později nalákáte i zbytek své rodiny.
Listy různých podob.
Buk lesní
Mladé listy buku, které se na jaře rozevírají, jsou velmi chutné, možná jsou svou chutí na vrcholu žebříčku. Jejich nakyslá chuť se přirovnává ke šťovíku. Starší listy už jsou ke konzumaci vhodné méně, neboť rychle tvrdnou. Při procházkách si je beze strachu můžete trhat a rovnou jíst, ale hodí se i do salátů, pomazánek, polévek nebo na chleba s máslem. Tyto listy obsahují dostatek vitamínů C a K i kyselinu listovou.
Moruše
Nejen, že má tento strom jedlé plody, ale dají se jíst i listy. Ty chutnají především larvám bource morušového. Člověk si je ale před tím, než je ochutná, musí uvařit. Dají se přidat do různých pokrmů, ale spíše se využívají jako čaj.
Moruše, plody morušovníku.
Javor
I když se to při pohledu na velký žilnatý list nezdá, listy jsou jedlé. Chuťově dobré jsou hlavně listy mladé - ty se využívají do salátů a smoothies. V Japonsku jsou dokonce smažené japonské javorové listy delikatesou.
Smažené javorové listy v těstíčku jsou japonskou specialitou.
Lípa
Křupavé listy lípy se skvěle hodí do salátů, mají vynikající chuť, kterou lidé srovnávají s ledovým salátem. Výhodou je, že tyto listy můžete sbírat od jara do podzimu u paty mladého stromu.
Ochutnali jste už lipové listy?
Bříza
Brzy na jaře můžete nasbírat i listy břízy, které si přidejte do salátu, ale raději je kombinujte s jemnějšími listy, protože ty březové jsou trochu hořké.
Listy z břízy si samozřejmě lze usušit a užívat jako tělu prospěšný čaj. Ať už samostatně nebo v kombinaci s jinými bylinkami.
Bříza prozářená sluncem
Hloh
Listy hlohu se na jaře vyloupnou mezi prvními. Trhat je lze během celé vegetační doby, nemají tendenci tvrdnout. Hloh je známý svými pozitivními účinky na srdce.
Hloh obecný (Crataegus laevigata) kvete bíle.
Jehličí ze smrku
Hitem posledních let jsou sirupy z mladého jehličí. Ne každý recept je ale ideální. Lidé mnohdy sypou do sklenice zbytečně moc cukru. Poměr je následující – na 2 cm jehličí, použijte centimetr cukru. Vrstvy jehličí (ale i cukru) střídejte do naplnění nádoby a upěchujte třeba vařečkou (jakmile se struktura naruší, tekutina z jehličí se bude lépe uvolňovat). Sirup je vhodnější dělat ve větší sklenici. Poslední vrstvou bude cukr a na něm v této vrchní vrstvě nešetřete! Nemělo by být vidět jehličí, aby se k němu zbytečně nedostával vzduch. Sklenice se uzavře a nechá se na teplém a světlém místě až do doby, než se cukr rozpustí. Pak prolijte přes jemné sítko do menších čistých sklenic, uzavřete a uchovávejte sirup nejlépe v lednici.
