Lufa je pozoruhodně všestranná rostlina. Mladé plody jsou jedlé a chutné, ze zralých se získává čistě přírodní, prvotřídní mycí žínka. Pro její zdravotní a krášlicí účinky ji používala již Kleopatra, a oblíbená je stále. Lufu si můžete dokonce sami vypěstovat a žínku ní velmi snadno vyrobit.
Lufa válcovitá (Luffa cylindrica, syn. Lufa aegyptica) je jednoletá, popínavá bylina z čeledi tykvovitých. Výhony jsou až několik metrů dlouhé a plody, podlouhlé žebrované tykve, mohou v optimálních podmínkách dosáhnout až metrové délky. Právě pevné pletivo zralého plodu slouží po usušení jako skvělá přírodní masážní žínka. Ovšem uplatňuje se i v aranžérství, podrcené vylehčuje substráty podobně jako kokosová vlákna.
Lufa válcovitá je jednoletá bylina.
Lufa (neboli tivuk či tournef) je domovem je v tropech jihovýchodní Asie. Pěstuje se ale i v Africe a jižní Americe.
Lufa pro krásu a zdraví
Po použití stačí žínku důkladně vymáchat a usušit. Snáší i vysoké teploty, takže ji můžete občas vyvařit, aby se v ní nemnožily plísně.
Masáž žínkou z lufy je snadná a blahodárná procedura, kterou si můžete dopřát doma každý den při sprchování nebo koupeli. Je také ideálním doplňkem při saunování. Suchá žínka z lufy je pevná a tvrdá, ale po namočení okamžitě nasaje vodu jako houba a příjemně změkne. Její povrch a struktura je pak pro masáž jako stvořená.
Účinky masáže žínkou z lufy:
- Prokrvuje pokožku, která se tak lépe regeneruje
- Působí jako jemný peeling, pokožka je hladká a jemná
- Odstraňuje odumřelé kožní buňky a uvolňuje ucpané mazové žlázy.
- Je jednou z nejúčinnějších prevencí a pomocí při celulitidě
- Pomáhá při revmatismu, neboť prokrvuje tkáně i v okolí kloubů
- Přináší úlevu namoženým a unaveným svalům
- Stimuluje krevní oběh a tak celkově osvěžuje a povzbuzuje unavený organismus.
Žínce z lufy nevadí kombinace s mýdlem, sprch. ovým gelem, ani sprchovým či koupelovým olejem. Před masáží ji také můžete pokapat vonnou silicí, například z uklidňující levandule, nebo naopak povzbuzující rozmarýny, borovice, zázvoru.
Lufa v kuchyni
Plody lufy jsou také jedlé, chutné a křehké. Ovšem pouze mladé, pokud je sklidíte do týdne či dvou po opylení květů. Později již jejich vláknina sílí.
Mladá lufa je bohatá na vitamíny a minerály, obsahuje i bílkoviny a oleje. Je nízkokalorická a velmi lehce stravitelná.
- Hodí se do salátů, podobně jako salátová okurka.
- Je výtečná do leča, dušených i smažených zeleninových směsí.
- Můžete ji zapékat podobně jako lilek.
- Plody lze zpracovat a nakládat stejně, jako mladé okurky nakládačky.
Pěstování
Lufa je vzhledem ke svému tropickému původu velmi teplomilná, přesto ji lze úspěšně pěstovat i u nás. Ideální je skleník či fóliovník, ale v teplejších oblastech bude růst a plodit i venku, pokud jí najdete chráněné místo. Ideální je stanoviště u jižně orientované zdi. Daří se jí i v prostorné, hluboké nádobě na jižně či jihovýchodně orientovaném balkóně. Vzhledem k teplým létům poslední doby lze lufu úspěšně pěstovat venku i oblastech, které nepatří k nejteplejším, pokud jí dopřejete výhřevné a chráněné stanoviště. Pokud rostlina prospívá, může na ní dozrát až 20 plodů.
-
Předpěstovat si sazeničky ze semínek je třeba již v březnu, a to v teple. Klíčí a rostou poměrně pomalu, později však zpoždění doženou.
Lufa kvete žlutými květy: nejprve vykvétají samičí, později samčí. Potřebuje opylení hmyzem, případně se pojistíme přenesením pylu na štětečku.
- Sazeničky se ven vysazují až po ledových mužích, v polovině května. Venku pěstované zpočátku chraňte bílou netkanou textilií. Nesnesou ani mírný mrazík.
- Při růstu potřebuje popínavá liána oporu. Použít můžete různé konstrukce, po nichž se může rozpínat do výšky i do šířky (laťkové treláže, pletiva a podobně). Je třeba počítat i se značnou váhou budoucích plodů.
- Lufě svědčí hojnost slunce a tepla, ale potřebuje zde také vydatnou zálivku. Substrát nikdy nenechávejte zcela proschnout.
- Bujný růst a velké plody si žádají i výživu. Přihnojujte pravidelně kompletním hnojivem, nejlépe určeným pro plodovou zeleninu, a vyzrálým kompostem.
Sklizeň mycích žínek
Pro výrobu žínky musí být plody zcela zralé – někdy potřebují až pět měsíců. V našich podmínkách se sklízejí obvykle až v říjnu či listopadu. Pravou dobu poznáte snadno, neboť zralé plody jsou suché, lehké, a na jejich konci se otvírá víčko, z něhož se začnou uvolňovat semena. Plody však venku nikdy nenechávejte zmrznout.
- Semena vyklepejte a uschovejte pro další rok.
- Plody namočte do vody, v níž se po chvíli začne oddělovat slupka a později i dužina od cévních svazků, pletiva, které bude tvořit žínku. (Slupku lze také oddělit již předem, když plodem uhodíte o zeď)
- Od zbytků dužiny pletivo očistěte pod proudem vody.
- Vypreparovanou žínku důkladně usušte, nejlépe na slunci, které ji vybělí.
Dlouhé plody můžete podle potřeby nařezat na kratší úseky. Dutinami v žínce snadno protáhnete i provázek, za který lze poté žínku zavěšovat.
