Ostružiník moruška (Rubus chamaemorus) má v češtině má řadu dalších pojmenování, přestože se u nás vyskytuje jen sporadicky. Objevují se například názvy maliník nízký, maliník moruška, ostružiník nízký či moruška krkonošská. Druhové jméno moruška odkazuje na jistou podobnost plodu s plody morušovníku.

Ovoce tundry

Vytrvalá listnatá opadavá bylina má jedlé žlutooranžové až načervenalé plody. Dorůstá ale jen do výšky 5 až 25 centimetrů. Je to severský druh, který roste v subarktických oblastech severní polokoule v oblastech rašelinišť, lesů nebo v tundrových porostech. Zkrátka svědčí mu místa s vlhkou, kyselou půdou. Daří se mu ve Skandinávii a v severních částech Ruska. Vzácně roste i na několika místech v Krkonoších a patří tam mezi kriticky ohrožené druhy. Ale vlivem vyšších teplot tam kvete jen málo a zřídka plodí. V roce 2005 díky dlouhé zimě s chladným a relativně vlhkým počátkem léta morušky v Krkonoších vykvetly ve vysokém počtu, načež se následně urodilo i větší množství plodů. Jejich vzorky botanici Správy KRNAP uložili v genobance Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze.

Vzácný plod

Bylinu zakončuje jediný bílý květ, který se po odkvetení mění na žlutooranžový až načervenalý plod. Ze začátku je souplodí zelené, následně zčervená a po dozrání má charakteristickou žlutooranžovou barvu. Plody jsou zasyrova trpké, přezrálé, ale zesládnou. Obsahují velké množství vitaminu C, což dobře věděli severští námořníci a vozili je na lodích jako zdroj vitaminu proti kurdějím. Trhovci v severní Skandinávii plody morušky běžně prodávají a připravují z nich zavařeniny, zpracovávají je i na oblíbený likér. Ve Finsku plody konzumují s místní specialitou – zahřátým sýrem „leipäjuusto“ – nebo syrové rozmačkané se smetanou a cukrem. V Norsku plody servírují jako zákusek „multekrem“ (moruškový krém) – jsou to vlastně plody smíchané se šlehačkou a cukrem. Čaj z listů morušky se používal ve starém skandinávském léčitelství jako prostředek na léčbu infekcí močového traktu. Plody morušky se ve Skandinávii sbírají ručně podobně jako u nás borůvky, proto jsou poměrně drahé, kilogram stojí kolem 10 Euro. I proto se botanikové snaží o kultivaci pro zemědělské pěstování. Od roku 2002 byly zemědělcům k dispozici kultivary Apolto (samčí) a dvojice Fjellgull a Fjordgull (samičí).

Jak morušku pěstovat?

Prostředí podobné tundře na zahradě pravděpodobně nemáme, navíc je pěstování morušky v našich podmínkách úkol pro náročné. A to přesto, že lze sazenice získat i u nás. Výhodou je, že morušky odolávají teplotám klesajícím i pod −40 °C, jsou však velice citlivé na přítomnost soli v půdě a na sucho. Ve svém přírodním prostředí subarktické oblasti se vyskytují převážně v oblastech s vysokou vlhkostí půdy (mokřady, rašeliniště a podmáčené louky) a s kyselým podložím o pH v rozmezí 3,5 až 5. Na zahradě jim tedy vybereme slunné nebo polostinné, dostatečně vlhké stanoviště a zasadíme je do kyselého substrátu (do rašeliny) o pH mezi 3,5 a 5. Jámu, do které budeme morušky vysazovat, izolujeme fólií vůči okolní zemině. Moruška na zimu nadzemní část zatáhne a na jaře není vidět, proto musíme místo, kde roste, jasně označit.