Psal se rok 1985 a tehdy velmi populární časopis Mladý svět otiskl výzvu železničního nadšence Miroslava Hrdličky z Napajedel, že jeho zálibou je projíždění železničních tratí tehdejšího Československa a že k sobě hledá podobně „postižené“ kumpány, aby mu bylo na jeho železničních spanilých jízdách veseleji.

Výzva měla slušný ohlas, do redakce Mladého světa přišla spousta žádostí o adresu pana Hrdličky. Ten pak zorganizoval setkání v Napajedlích, na kterém byl založen Klub železničních cestovatelů (KŽC), a to pod hlavičkou TJ Lokomotiva Vršovice.

Čtyřicítka zakládajících členů – většinou lidí, kteří pracovali na železnici nebo se zabývali stavbou modelových železnic – pak pořádala vlakové vyjížďky, a to především po tratích tehdejšího podniku Československé státní dráhy, ale také společné pěší výlety po zrušených úsecích, víkendová setkání a pravidelné sběratelské burzy.

Historické vozy, nostalgické jízdy...

V polovině devadesátých let minulého století pak do klubu vstoupilo mnoho nových mladých členů, kteří měli o činnosti klubu jiné představy než starší členstvo – především chtěli rozšířit činnost klubu o další aktivity a klub více otevřít pro veřejnost.

Starší členové posléze z Klubu železničních cestovatelů odešli a založili svůj Klub dráhařů, který se dál soustřeďoval na projíždění tratí a dokumentaci těch opuštěných či zaniklých.

Původní klub se během několika let podstatně rozrostl, jeho členy už nejsou pouze jednotlivci, ale celé rodiny s dětmi. Také program klubu se změnil.

V současné době klub existuje jako občanské sdružení, ale patří k němu také dvě společnosti s ručením omezeným, z nichž jedna se stará o klubový vozový park čítající především motorové osobní vozy a lokomotivy a druhá organizuje tzv. nostalgické pravidelné i příležitostné jízdy starými rekonstruovanými motorovými vlaky v několika oblastech. Jezdí v Polabí, Podbrdí, Posázaví, v Ústackém a Libereckém kraji.

Vlakvedoucím jen ve volném čase

Jedním z mladých členů klubu je Michal Vystrčko, kterého vláčky provázejí od dětství. Jako kluk stavěl modelové železnice a po základní škole maturoval na Střední průmyslové škole dopravní.

Jeho sen – stát se strojvůdcem – se mu nesplnil. Po škole nějaký čas pracoval u Českých drah jako elektrotechnik. Později založil vlastní firmu a živí se jiným oborem. Ovšem své záliby se nevzdal.

V Klubu železničních cestovatelů funguje jako příležitostný vlakvedoucí a průvodčí osobních vlaků vypravovaných společností KŽC Doprava. Kromě toho se stará o údržbu a dobrý technický stav vozového parku.

Exponáty: kolejnice i poštovní známky

A doma od dětství shromažďuje vše, co má nějakou spojitost s železnicí. Kromě modelového železničního kolejiště sestavil pestrou sbírku více než dvou tisíc exponátů především tuzemského původu.

Nechybí mezi nimi kus kolejnice z úzkorozchodné železnice, hřeby z pražců, tabulky z lokomotiv, vlakové cedule, součásti vyřazených železničních zabezpečovacích zařízení, součástky lokomotiv, signalizační lampy, ale třeba i poštovní známky, pamětní medaile, pohlednice, odznaky, telefonní karty, železniční jízdenky, jízdní řády, staniční razítka, porcelán z jídelních vozů, mýdla či propisovací tužky s logy železničních společností.

S klubem se domluvil, že sbírku přesune do obnovovaného železničního muzea v Kamenickém Šenově, kde klub provozuje vlastní 4,5 km dlouhou muzejní, tzv. sklářskou železniční trať č. 901 Kamenický Šenov – Česká Kamenice.

Foto autor