Však za to také nedávno dostal cenu Josefa Vavrouška, kterou uděluje nadace Partnerstvi. Konkrétně za „výjimečný počin ve prospěch udržitelného způsobu života a životního prostředí“. Pozemky Daniela Pitka jsou útočištěm pro množství ohrožených zvířat a potěchou pro všechny výletníky. Chová ovce, koně a jeleny. Hájí zájmy drobných vlastníků zemědělské a lesní půdy a ukazuje, že hospodařit lze i s ohledem na budoucnost.

Návrat ovocných stromů

Proslulé sady Českého středohoří byly za komunismu rozorány a nahrazeny poli. Jenže zdejší klima a půda byly ideální právě pro pěstování ovocných stromů, ne pro polní plodiny. Ovoce bývalo vyhlášené i v zahraničí, kam putovalo po Labi. Nadmořská výška mezi 300 až 700 m.n.m a na minerály bohaté čedičové podloží je jako stvořené pro jabloně a hrušně, nikoli pro řepku. Proto jakmile dotování nerozumného hospodaření skončilo, nikdo už pole nechtěl a pozemky byly celkem levně k mání.

Daniel Pitek hospodaří na 600 hektarech. Na 140 z nich už opět rostou ovocné sady, především jabloňové a hrušňové. „Vysazujeme pouze vysokokmeny. Nejde nám o intenzivní výrobu ovoce, kolem malých stromků louky sečeme, pod většími se budou pást ovce. Pod stromy je pestrá kvetoucí louka, a na tom mi právě záleží. Je domovem pro vzácné motýly, pro čmeláky, žijí tu ještěrky. Vzrostlé vysokokmeny jsou pak domovem pro ptáky - hnízdí tu žluna šedá i zelená, žluva hajní, dokonce i dudek chocholatý a rovněž vzácný krutihlav obecný. A navíc budou sady i plodit. Jsou dlouhověké, odolné a dávají krajině tvář“ vysvětluje hospodář.

„Kolem sadů s malými stromky musíme mít plot a každý zvlášť ještě chránit. Ani certifikované plastové ochrany proti přemnoženým daňkům nestačí, nutné je dřevěné bednění. Ničení zvěří je náš největší problém. Chceme, aby byly sady v budoucnu volně průchozí. Ale ploty budeme moci odstranit, až stromy odrostou natolik, aby je zvěř nezničila. I když jsou její stavy vyšší, než je únosné, nemůžu s tím nic dělat. Vlastnictví pozemků, které patří do honitby, ale vy nemáte vůbec právo do ní zasahovat, může být pro vlastníka opravdu za trest“ dodává. Že je myslivecká lobby tak trochu stát ve státě, dokládá i návrh novely mysliveckého zákona. Nenápadná změna v ní znamená, že než půjdete do lesa na houby, musíte si přečíst nástěnku obce, ke které patří. Možná se na ní dozvíte, že tam nesmíte, a to třeba po většinu roku. „Honitby mohly být uzavřeny i dříve, ale nebylo to opatření obecné povahy, proti němuž není odvolání. Přitom les má tolik dalších funkcí, neslouží jen myslivcům. A pokuta za to, že vkročíte přes zákaz, stoupla na 30 000“ Kč. Proto patři mezi iniciátory petice za lesy, již podepsalo přes 40 000 lidí a novela mysliveckého zákona byla i díky tomu odložena (vice na www.bezpenezdolesanelez.cz)

Zdravý selský rozum

Potůček, který se vinul mezi kopci, byl za minulého režimu spoután do úzké trubky, voda bez užitku odtékala pryč. Dnes napájí soustavu tůní, a každý rok přibude nová. Voda v nich je čistá, plná vodních rostlin, pulců ohrožených žab, kolem létají vážky. Jako napajedlo slouží tůňky nejen pro ovce, ale i pro množství ptáků. Do údolí s kaskádou tůněk pod vrbami začali chodit lidé na procházky, je jim tu dobře. A mnoho dalších hospodářů se zde inspiruje – pan Pitek každému ochotně vysvětluje, jak tůňky vytvořit. Bagr pracuje jen s tím, co je na místě. Meliorační skruže se odstraní, nic nového přibýt nemusí, hráze tvoří zemina. Za rok vše samo zaroste přívětivou zelení. Každá taková tůňka je pro krajinu požehnáním, a čím více jich bude, tím méně se musíme obávat sucha v budoucnu. Tůně byly plné vody i v loňském, extrémně suchém létě. Sedlák pod Milešovkou na svých pozemcích vybudoval už 36 tůní a pokračuje.

Daniel Pitek je také členem předsednictva Strany zelených. Účastí v politice se snaží bránit situacím, kdy mnohá rozhodnutí od stolu maří snahu rozumných hospodářů udržet krajinu zdravou. Do rozhodování je podle něj potřeba vrátit zdravý selský rozum. „Podařilo se nám do cenných krajinných prvků zařadit i mokřady a krajinné tůně. Než se změnilo nařízení vlády, tak se v systému zemědělské evidence půdy plocha tůně odpočítala z výměry, na které jsme mohli dostat dotace. Naštěstí se nám to podařilo změnit, protože zemědělci musí být v takovéto činnosti podporování, a ne naopak. Stálo to ale hodně vysvětlování a snahy, i ze strany nevládních organizací. A je potřeba vycházet z praxe. Například zazněly úvahy vyjmout tůně z pastvin, což by zemědělce od tvorby tak potřebných tůní opět odradilo – museli by je na pastvinách oplocovat. Přitom je to úplně zbytečné, tůně slouží jako ideální napajedla pro ovce a ty je nijak nepoškodí. Pastva musí být samozřejmě extenzivní, na dostatečném prostoru, a pak se ovce jen napijí. V bažinatých březích se nebrodí, nijak je to neláká.“ A nejen pro hospodářská zvířata slouží přirozená napajedla. Na hladině plovou kachny březňačky, pít sem létají ptáci ze širokého okolí. Tůně si oblíbili i vzácní čápi černí.

Dotace by neměly sloužit k podpoře podnikání, které pro okamžitý zisk vysaje zemi (naše orná půda patří k nejzdevastovanějším), ale k podpoře hospodaření, které pečuje o krajinu a půdu tak, aby byla zdravá a plodná i v budoucnu, a to i za cenu snížení vlastních zisků.

Louky plné orchidejí

Každou zimu Milešovský spolek přátel přírody s dětmi věší stovky budek. Přátelé přírody pořádají i mnoho dalších zajímavých akcí pro veřejnost, například ukázky pasení ovcí, kroužkování ptáků, přednášky na zajímavá témata. Více na www.milesovka.com.

Kromě spousty pryskyřníků, rdesna, kohoutku lučního, rozrazilu a kakostu kvetou na loukách pana Pitka i vzácné úpolíny a vstavače, luční orchideje, a to v množství, které je mimořádné. Daří se tu ohroženému a chráněnému vstavači kukačka, nachovému i Fuchsovu. Později zase ve velkém kvetou sibiřské kosatce. Roste tu také krvavec toten a díky němu nad loukou poletují vzácní motýli modrásci. Jejich housenky potřebují k výživě tuto rostlinu a žádnou jinou. Louky jsou útočištěm i pro řadu dalších mizejících motýlů: žije tu batolec duhový, otakárek fenyklový i ovocný, okáč bojínkový a další. „Orchidejové louky sekáme až po 15.7, kdy se orchideje vysemení“ Ale nejen orchidejím se tu daří. „Louky obhospodařujeme s ohledem na vzácné rostliny, na motýly i ptáky. A některé pruhy necháváme neposečené“. Díky tomu tu může hnízdit mizející chřástal polní, bramborníčci a další ptačí druhy, které přirozené louky, ve kterých jejich hnízda nezničí stroje, nutně potřebují. Další opeřenci hnízdí v prastarých keřích hlohu, které louky lemují. Jen díky moudrým hospodářům jako je pan Pitek máme naději, že z naší krajiny nezmizí ptáci, kteří do ní odedávna patří.

Na dalších loukách se pasou ovce českého plemene s krásnou vlnou – Šumavky. Veliké stádo šesti set ovcí udržuje louky pestré, kvetoucí, plné motýlů. Pasou se totiž extenzivně, nejsou odkázány na dokonale vypasenou ohradu, ale mají k dispozici ohromné rozlohy. Když vypasou jednu stráň, dostanou sousední. Někdy je po krajině provádí i ovčák, pást umí i borderkolie Quído, který si tu po předchozích krušných zkušenostech s lidmi užívá nový život a dobrého pána.

Díky tomu, že široko daleko jsou lesy a louky neošetřované pesticidy, je i velký nebeský rybník, tedy nádrž bez přítoku, čistý a průzračný. Daří se v něm čolku velkému a horskému, citlivým a ohroženým obojživelníkům. Také pro včelaře je takové prostředí ráj, na pozemky pana Pitka stěhují své pojízdné úly.

Bukový chrám

Pod Milešovkou ale neleží jen sady a pastviny. Na příkrých svazích tu rostou téměř 200 let staré bukové lesy. „Hnízdí tu černí čápi, holubi doupňáci, datel černý, sovy puštík obecný a kulíšek nejmenší, lejsek bělohlavý – vzácné a ohrožené druhy. Ohrožené právě proto, že takových lesů je málo. Na poslední chvíli jsme je zachránili před zničením. Někdo od stolu totiž rozhodne, že by měly být vykáceny kvůli stáří, ale už neví, že to jsou nepřístupné terény na suťových svazích. Jejich zvovuzalesnění by bylo tak obtížné, že by ho zisk z již příliš starého a nekvalitního dřeva ani nezaplatil. Zato přírodní hodnota tohoto lesa je nevyčíslitelná, navíc je i genetickou bankou původních dřevin. Po dešti se tu prochází mnoho mloků, vzácných obojživelníků, kteří ve smrkových monokulturách žít nemohou. Ostatně, smrku ztepilého se mělo už dávno sázet méně, nastávající sucha to dokazují. Jednak smrkové monokultury zadrží jednu třetinu vody oproti bukovému přirozenému lesu, ale navíc další suchá horká léta nejspíš samy nepřežijí. Už teď je vidět, jak chřadnou z nedostatku vody a tepla - smrky jsou zkrátka sázeny do oblastí, kam vůbec nepatří.“

Zákon nyní předepisuje výsadbu 25% tzv. melioračních dřevin (odolné, listnaté druhy zpevňující půdu a zadržující vláhu), což je stále málo, navíc jsou často vysazeny do kouta a ne mezi porost. Lesní hospodaření je dle pana Pitka potřeba přizpůsobit skutečným potřebám současnosti ještě více. „Místo těžby na velkých plochách je lepší postupně těžit velké stromy, tedy podrostové hospodaření. Těžba je sice obtížnější, ale les se obnoví sám, není potřeba nic předpěstovávat ve školkách. Semenáčky chráněné mateřským lesem rostou i bez lidské pomoci, odpadají ohromné náklady na zalesnění (až 90 tisíc na hektar a následná péče k tomu, a horká suchá léta náklady ještě znásobují). Potěšující je, že čisté ovzduší takovou obnovu umožňuje – dřív byly buky kvůli zplodinám tak vyčerpané, že ani neplodily, a smrky umíraly nastojato. Dnes jsou v lesích koberce bukových semenáčků, sázíme zde jedli a daří se jí, přitom jedle je indikátorem kvality ovzduší.“

Strážci poutníků

Nejen o přírodu, ale i o kulturní dědictví se dobrý hospodář stará. Pan Pitek

rovným dílem s památkovým ústavem financuje restaurování krásných, ale zchátralých raně barokních soch, které střeží cesty v okolí. Obnova je nákladná a dlouhodobá záležitost. „Restaurátoři, manželé Korbelovi, kolem sochy postaví lešení, očistí ji, napustí, domodelují, co je potřeba.“ Původní podobu dostal už svatý Prokop, svatá Marie a Anna, která pod kamenným pláštěm skrývá skutečné ptačí hnízdo. Ze svatého Josefa zůstal jen podstavec, ale alespoň ten je opravený. Letos se dostane na řadu svatý Antonín.

Vichr z Milešovky

„Na vrchu Milešovky, vedle observatoře, jsme otevřeli horskou chatu, kde nabízíme občerstvení a pořádáme semináře a přírodovědné programy pro veřejnost. Dáváme přednost produktům z okolí – prodáváme místní kozí a ovčí sýry, uzeniny, a také pivo Vichr z Milešovky. Je skutečně silné, jako i vítr na naší největrnější hoře, a nikde jinde než na jejím vršku si ho nedáte. A musíte si pro něj přijít pěšky - to vrcholu přidává na jedinečnosti. Ostatně Alexander von Humbolt, který procestoval celý svět, výhled z Milešovky ocenil jako třetí nejkrásnější na světě„

Při pohledu z největrnější hory vás navíc potěší výhled na pestré louky, lesy a sady. Peníze vydělané podnikáním Daniel Pitek vrací do krajiny, aby byla zdravá, krásná a zachovalá pro budoucnost. Myslí si, že každý by tu měl po sobě zanechat něco dobrého, a sám je toho výjimečným příkladem.

Foto: Martin Hlaváček (www.martinhlavacek.com)