Podobně jako jiné staré ruční dovednosti nahrazené moderními technologiemi i paličkování dnes zažívá renesanci. Na rozdíl od dřívějška se mu lidé nevěnují jen kvůli výdělku, ale dělají ho pro radost. To je i případ Petry Klofáčové (ročník 1982) z Tábora. Pracuje jako zdravotní sestra v Dětské psychiatrické léčebně v Opařanech. Paličkování se věnuje od svých sedmi let.

Co je podstatou paličkování?

Je to textilní zpracování nití. Nitě namotané na paličkách křížím a vytvářím tak krajku. Dříve se nitě na paličky musely navinovat ručně, dnes to lze dělat i strojně. Dříve byl výhradním materiálem len, dnes se paličkuje i z vlny, bavlnek, nití se zapleteným lesklým kovovým páskem či dokonce z drátů.

Jak jste se dostala k paličkování?

Na základní škole v Jistebnici nám paní družinářka Šmejkalová nabídla kroužek paličkování. Zájem projevila snad polovina děvčat a společně jsme zvládly základní techniky. Začaly jsme s výrobou řetízku, mou první prací bylo jablko. Dodnes je mám zarámované.

Později jste začala své paličkované věci i vystavovat…

No, nebylo to hned. Ne všechny dívky z kroužku u koníčku zůstaly, neměly možná tu trpělivost a zručnost. I já jsem si na střední zdravotnické škole dopřála od paličkování chvíli pauzu. Když jsem se jedné spolužačce jen tak mimochodem zmínila, že umím paličkovat, vůbec netušila, co to paličkování je! To mi bylo líto, tak jsem se rozhodla, že to napravím.

Děvčatům ze třídy, kamarádkám a přátelům jsem předvedla, jak se paličkuje, ukázala jsem jim některé své práce, a bylo vidět, že je to zajímá. Řekla jsem si, že by mé paličkované věci mohly potěšit i další lidi. Zařídila jsem si živnostenský list a začala jsem své výrobky nabízet.

Zpočátku to nešlo, jak jsem si představovala, zájem nebyl moc velký. Ale po čase mi pomohla majitelka táborské Galerie U Rudolfa paní Machoňová. Své výrobky jsem pak začala vystavovat v městské knihovně v Táboře, kde mohou lidé vidět a koupit některé mé paličkované dekorace vždycky před Vánocemi a Velikonocemi. Kromě toho během výstav v knihovně občas i předvádím, jak taková paličkovaná dekorace vzniká.

Zaujaly ty ukázky někoho natolik, že se chtěl od vás naučit paličkovat?

Ano, zájem projevilo několik desítek návštěvnic. Moc času ale nemám, pracuji na směny, a tak svou dovednost nemohu předávat dál systematicky. Ale kdo by měl zájem naučit se paličkovat, může se přihlásit do některého z kurzů, kterých se v poslední době objevilo docela hodně.

Jak se na vašeho koníčka dívají vaši nejbližší?

Manžel i syn mi fandí. Podporují mě i kolegyně v práci, i když žádná z nich paličkovat neumí. A tak si aspoň občas ode mne něco koupí.

Je potřeba mít na paličkování talent, nebo je zvládne každý?

Pokud jste zvládla vyšívání, háčkování a pletení, naučíte se i paličkovat. Potřebujete k tomu dřevěný podstavec zvaný herdule a textilní válec vycpaný senem nebo pilinami, na který špendlíky připevníte nákres budoucí krajky — odborně zvaný podvinek. Herduli i válec si lze objednat na internetu, nebo vám je může vyrobit šikovný mužský.

Nejdůležitější jsou však paličky, kterých je na internetu obrovský výběr, lze je zakoupit i v galanterii. Můžete zvolit dřevěné, kovové či plastové. Potřebujete ještě klasický háček (co nejjemnější), nůžky a špendlíky. Já dávám přednost klasickým špendlíkům před těmi s plastovými hlavičkami, protože kovové hlavičky lépe drží nitě. Háček pak používám k napojování nových nití k již upaličkované krajce.

Přízí je na výběr téměř nepřeberné množství, začátečníkům doporučuji spíše přízi silnější.

Techniky paličkování jsou velmi dobře popsány v knize Paličkování výtvarnic Ivy Proškové, Ivany Donmajové a Lenky Malátové, spoustu odkazů také najdete na internetu. Ovšem zájemcům o paličkování bych stejně doporučila, aby si nechali od zkušené krajkářky ukázat, jak správně křížit nitě.

Nejsnadnější je začít řetízkem — způsob křížení nití je vlastně stejný jako u velikonoční pomlázky z vrbového proutí. Řetízek pak můžete použít jako výzdobu na nit či náramek. Jakmile zvládnete základní techniky, můžete se s chutí pustit do výroby složitějších krajek.

Jak dlouho trvá osvojit si základní dovednosti?

Pokud si vzpomínám, mně to trvalo asi měsíc. Z vlastní zkušenosti doporučuji učit se postupně, třikrát, čtyřikrát týdně paličkovat asi tak hodinku vcelku, déle už se nedokážete dostatečně soustředit. Navíc sedět skloněná nad paličkami dá zabrat i zádům, po hodině se prostě musíte zvednout a protáhnout se.

Postupně nabýváte na zručnosti, zlepšujete se, když děláte stejný vzor poněkolikáté, pohyby se vám automatizují a pracujete uvolněněji. Je to pak radost, jak vám jde dílo rychle od ruky.

Při paličkování můžete poslouchat hudbu, já si k paličkování ráda pouštím na videu své oblíbené filmy.

A nikdy není pozdě, můžete začít v každém věku. Chvíle strávené u paliček s nitěmi jsou především pro nás ženské takovým zastavením v dnešním uspěchaném světě. Asi jako je pro mužské rybaření.

Foto Jan Malý