Osudové setkání s montéry

„Mám teorii, že sběratelství je v každém člověku od narození. V životě pak nastane rozhodující chvíle, kdy záleží na tom, s čím se setkáte. U mne to bylo v deseti letech, kdy jsem pod transformátorem vedle naší zahrady narazil na kusy rozbitého porcelánu. Montéři, kteří transformátor přijeli opravit, mi vysvětlili, že to jsou pozůstatky vybuchlé bleskojistky. V jejich autě mi padl do oka ještě úplně nový porcelánový izolátor. Když jsem ho z nich začal mámit, řekli, že mi ho dát nemohou, ale že mi věnují starý, který jedou vyměnit. A taky mi ho pak opravdu přivezli. Rozbitou bleskojistku jsem slepil kanagomem a s izolátorem tak vytvořila základ mé sbírky.“

Bylo to skutečně osudové setkání, dnes třiapadesátiletý muž má i v práci k elektřině opravdu blízko − pracuje jako údržbář vedení velmi vysokého napětí.

Během čtyřiceti let shromáždil a zaevidoval více než 5600 izolátorů a na 700 bleskojistek a vytvořil tak kolekci, která je ojedinělá nejen v Česku, ale i ve světě.

Sbírka zahrnuje nejen obvyklé porcelánové či skleněné izolátory, ale i dřevené, gumové, plastové či kompozitní. Kromě klasických izolátorů nejrůznějších konstrukcí (dříkové, závěsné, talířové) a určení (pro vedení nízkého i vysokého napětí, telegrafní, radiové izolátory), jsou mezi exponáty další speciální zařízení, jako jsou kabelové průchodky, již zmíněné bleskojistky, varistory (zařízení bránící síť před náhlým přetížením).

Elektrozahrádka plná napětí

Nejmenší exponáty se vejdou doslova za nehet palce lidské ruky, největší zařízení (bleskojistka dálkového elektrického vedení sovětské provenience) připomínající točité schodiště dosahuje výšky patrového domku.

Nedosti na tom, sbírka jaksi mimochodem zahrnuje také různé voltmetry, ampérmetry, několik starých rozvodných panelů, transformátory, elektroměry, elektrické ovladače, telefony a další součástky vonící elektrickým napětím. To vše vyplňuje sklep, přízemí, dvě patra a půdu v pracovní části bývalého rodinného mlýna u Obrataně v jižních Čechách.

Velké exponáty pak našly místo v přilehlé elektrozahrádce.

Zazděná klenotnice

A jak je to s přírůstky do sbírky, která je chráněná Ministerstvem kultury ČR? „Získávám je ve výrobních závodech i výměnou od jiných sběratelů, ze zkoušek, při demontáži starých zařízení, volně v krajině a občas narazím na klenotnici, jak sběratelé někdy říkají obzvlášť cennému zdroji.

Například před několika lety mi kolega Petr Fridrich, který sbírá stará rádia, dal tip na sklad elektroinstalačního materiálu z třicátých let. Zazděný sklad po desetiletích objevili příbuzní obchodníka, který své zboží ukryl před Němci a ani po válce neměl důvod skrýš zrušit. Ve skladu byly opravdové unikáty, úplně nové výrobky z továrny v několika stovkách kusů.

Občas to moje sbírání připomíná detektivku, když se snažím zjistit, komu izolátor patří. Jednou v Itálii na mě dokonce zavolali karabiniéry, když jsem odstrojoval jeden opuštěný stožár. Karabiniéři samozřejmě zjistili totéž co já, sepsali protokol a nechali mě být.“