Vaříte? Ptáme se poněkud provokativně Mojmíra Juráně ve chvíli, kdy u kávy probíráme výčet mnoha řemesel, která používá při realizaci svých nápadů.

„Ano, nejčastěji používám elektrody průměru 2,5 mm,“ pohotově odpovídá rodák ze vsi Ústí u Hranic na Přerovsku.

Vyrůstal ve venkovském domě s chlévy, stájemi, králičími kotci, kurníkem a stodolou plnou zemědělských strojů a nástrojů. Tak ho odmala život na gruntě učil, že vlastníma rukama se dá spousta práce nejen zvládnout, ale také ušetřit. Chce to jen přemýšlet a dobré nápady uskutečnit. A samozřejmě ovládat pěknou sadu řemesel včetně sváření kovů.

Dům je grunt…

Těžko posoudit, zda to je tím, že pan Juráň má dnes coby senior víc času, ale v každém případě v domě, který s manželkou obývá, je k vidění řada drobných i větších detailů, které usnadňují péči o domácnost i zahradu a které přispívají k pěknému vzhledu rozlehlého ústeckého stavení v údolí Opatovického potoka:

Bezpečný přístup ke komínuUnikátní sluneční hodinyVenkovní pevný stůlGalerie majitelů gruntuPohodlná údržba a čištění sekačkyElektrická kočka s pojezdemPodvozek na přepravu trámůKontrolní měření cukru ve kvasuMultifunkční stavební výtah100 procentní likvidátor slimákůDržák plechovek s barvou na žebříkuDětská houpačkaNástěnný držák kol

Domácí návěs na dřevo

Mojmír Juráň právě sestrojuje přívěs za svůj domácí náklaďák (ten ze staré Škody Octavie) speciálně na svoz dřeva. Přesněji řečeno na svoz úzkých kmenů, větví a jiných haluzí, které hospodář štěpkuje a používá vedle štípaného dřeva jako palivo v kotli ústředního topení.

Dokonce zkusmo vysadil šedesát rychlerostoucích japonských topolů, aby zjistil, jestli mu opravdu za několik málo let zajistí přísun suroviny na štěpkování. To všechno vlastně jen kvůli nejchladnějším částem roku. Jinak se o vyhřívání obytných prostor domu stará tepelné čerpadlo.

„Víte, člověk pracovitý toho moc nevymyslí, protože pracuje. Ale člověk od přírody líný přemýšlí, až vymyslí něco, aby tu práci vůbec nemusel dělat,“ vysvětluje se smíchem své kutilské počiny. „Skoro všechno, co jsem vymyslel a udělal, bylo proto, abych si práci zjednodušil, nebo ještě lépe – abych se jí vyhnul.“

Velevážená historie

Výjimkou je nástěnná galerie majitele gruntu.

„Na tu jsem asi také nejvíc pyšný. Sice mi žádnou práci nezjednoduší, ale jsem rád, že jsem ji sestavil,“ říká Mojmír Juráň a zvážní „Jsem hrdý na své předky, na všechny, kteří na tomhle gruntu někdy od šestnáctého století žili. Jsem totiž přesvědčený, že vcelku našim předkům nesaháme ani po kotníky. To že máme internet a umíme všechno možné, to je vlastně nic proti lidem, kteří žili před čtyřmi pěti stoletími. Co všechno museli umět, aby obstáli. Přitom jim k tomu stačil selský rozum. Na ten já nedám dopustit; měl by být základem všeho.

Například hluboce obdivuji tesařinu starých krovů. Jsou udělané pouze na čep a zámek a dokonale drží. Kované hřebíky jsou použity jen na přitlučení latí.“

Vyučený zemědělský mechanizátor a strojní zámečník tvrdí, že pracuje rád s každým materiálem. Kdyby si prý musel vybrat jenom jedno z řemesel, které používá při realizaci svých nápadů, byla by to překvapivě zedničina.

„Staří zedníci si museli vystačit s kameny z pole a jílem, kterým postupně skládanou zeď zalévali. A takové, jak já říkám, stavby na blátě vydržely klidně i šest století. Ale mimochodem: Právě taková zeď se nesmí strojově podřezávat, protože voda, kterou se nástroj chladí, by jílové základy rozpustila. Proti vlhkosti v takových domech pomůže jenom drenáž a odvětrávání,“ říká Mojmír Juráň.

Stadion: 55 km/h

Aleš Gregovský je vodoinstalatérem a topenářem, zanedlouho získá výuční list v oboru elektrikář, ale soudě podle obývacího pokoje v domě v Troubkách, kde žije s manželkou a dvěma dcerkami, mohl by se vydávat i za bytového projektanta: Zajímavě odstíny zelené na stěnách, dálkově ovládaný světelný podhled v části stropu, podlahové vytápění, praktické propojení místnosti s kuchyní i terasou v upravené zahradě…

„Ten pokoj jsme vymýšleli se ženou. Jako řemeslník projdu mnoho bytů a domů, díky tomu mám hodně inspirace,“ tvrdí Aleš (33) skromně. Dům přitom stavěl většinou svépomocí a také venkovní krb či například zahradní dětskou prolézačku postavil vlastníma rukama.

Moped jako nový

K renovaci legendární ho mopedu Stadion vyrobeného v roce 1960 ho však přivedla chuť vyzkoušet si úplně jiné řemeslnické dovednosti, než které používá v práci nebo při budování rodinného domu.

„Viděl jsem u kamarádova tatínka pěkně upravené staré motorky i auta, a tak se mi ta jeho práce líbila, že jsem si ji chtěl také zkusit. Na něčem, co bych mohl zvládnout. Obstaral mi tedy absolutně nepojízdný vrak Stadionu.

Zprvu jsem ani moc nevěřil, že zase bude jezdit. Výhodou bylo i to, že Stadion nepotřebuje registraci na motorová vozidla, stačí pojistka. I proto vyjde renovace takového stroje na přijatelné peníze. Ovšem času spolykala víc než dost.

Ale povedlo se. S mopedem jsem letos najezdil skoro tři sta kilometrů, celý okres jsem několikrát objel a všechno na jednu jedinou nádrž, kterou jsem v létě poprvé naplnil až k hrdlu. Moped jezdí stále téměř zadarmo,“ reaguje Aleš Gregovský, když si povídáme o dobové reklamě na kozí dechy. „Asi litr na sto kilometrů.“

„Rychlost? Zpočátku mi tachometr nefungoval, ale protože v každé vsi jsou dnes měřiče, mohl jsem ho otestovat. Motor byl po čerstvém výbrusu, takže jsem ho raději opatrně zajížděl, ale pak jsem v Tovačově dosáhl na měřicí tabuli pětapadesáti kilometrů za hodinu! A možná, kdybych se přikrčil…“ líčí Aleš s nadšením a smíchem své zážitky s vlastnoručně vzkříšeným strojem, který mu přinesl také ocenění v soutěži Odměna kutilům.