Její účinky poznali brzy již první mořeplavci, protože indiáni si do jedovaté šťávy z plodů namáčeli své šípy, aby zvýšili jejich smrtící účinek. A nejen to. Ke stromům přivazovali zajatce, což způsobovalo připoutaným nesnesitelnou vyrážku. S tím se také o stromu šířili přehnané pověsti, že člověk může umřít, pokud ve stínu stromu třeba jen usne.
Název stromu je odvozen od španělského výrazu pro "malé jablíčko", které jedovaté plody mancielly skutečně připomínají. Záludnost dřeviny vedla i k jejímu mýcení především na Floridě, takže druhdy poměrně rozšířený strom vymizel a s tím i zkušenost, že je lepší se mu vyhnout. V roce 1999 tak radiologa Nicolu Striklanda a jeho kolegu zaskočily účinky, když ochutnal malé plody neznámého stromu a později zážitek popsal v British Medical Journal.
Na jedné z idylických pláží nalezli mezi spadlými plody manga a kokosy i zmíněná "malá zelená jablíčka" o velikosti mandarinky. Jen trošku si uždibli. Sladká chuť jakoby ze zralých švestek byl na dlouho poslední příjemný pocit. Vzápětí se dostavil pocit spíše pálivý, který zesiloval. Dostavilo se slzení a stažení hrdla, které v průběhu hodin přešlo v nesnesitelnou bolest. Jejich pokusy o samoléčbu (například alkoholem) vedli jen ke zhoršení bolestí. Otrava naštěstí druhý den odezněla.
Míza stromu obsahuje látku zvanou forbol, která vyvolává na lidské kůži pálení, záněty a puchýře. I dotek kůry může způsobit dermatitidu a popáleniny. Pokud jde o usnutí pod stromem - to není nebezpečné, ovšem jen do doby, než začne pršet. Nejhorší je však požití "zakázaného ovoce" - okamžitě způsobuje vředy a otoky zažívacího traktu a toxin působí i na lymfatické uzliny a vyvolává nesnesitelnou bolest i v páteři.