Kdyby to záleželo jen na lidech a jejich dojmech, povedou se o šetrnosti protonové terapie a jejích výhodách při léčbě nádorů nekonečné debaty. Fakta a čísla jsou však nezpochybnitelná. Jakkoli samozřejmě není univerzálním lékem na všechny typy nádorů a – bohužel – ani nemůže pomoci všem nemocným, pro řadu onkologických pacientů může být šancí.

Díky fyzikálním vlastnostem však oproti klasickému ozařování dokáže to protonové uchránit zdravé tkáně a orgány ležící v okolí nádoru a minimalizovat tak vedlejší účinky, tak často spojené se standardní léčbou. Proč tomu tak je, vysvětluje hlavní fyzik PTC Vladimír Vondráček.

V čem je odlišné běžné ozařování, které je účinnou metodou boje s nádorovými onemocněními, a protonová terapie?

Při ozařování nádorů je část energie vždy dodána i mimo vlastní cílovou oblast. Asi každý si umí jednoduše představit, že v případě hluboko uložených nádorů se musí záření k nádoru dostat skrz zdravou tkáň.

V radioterapii je tedy vždy nutné vyvážit přínos dodání vysokých dávek, které dokáží zničit nádor a riziko vzniku nežádoucích účinků v okolních tkáních. Hlavní výhodou protonové radioterapie je právě minimální ozáření zdravých struktur v okolí cílového objemu. Pokročilé techniky fotonové radioterapie jsou schopné také ozářit příslušný cílový objem do patřičné dávky a zajistit tak kontrolu nad nádorem, ale nedokáží zamezit dodání dávky i do zdravých tkání v ozařované oblasti.

Existuje ale přece pojem bezpečná nebo limitní dávka záření, která by tkáním neměla ublížit. Nebo to tak není?

Limitní dávky jsou tak trochu zaklínadlem obhájců fotonové terapie. Ta má samozřejmě v léčení také své místo, ale musíme si všichni přiznat, že limitní dávka je v podstatě jakási „dohoda“ o tom, že připustíme nežádoucí ozáření životně důležitých orgánů.

To tedy znamená, že ozařování může skutečně znamenat riziko vážného poškození zdravých orgánů? Není to tak trochu akceptovatelná daň za možnost bojovat s nebezpečným nádorem?

Musíme si uvědomit, že i v případě, že je dodržena tzv. „limitní dávka“, pro pacienta je to spojeno až s pětiprocentním rizikem vzniku nežádoucích účinků. Přeloženo do řeči čísel, z tisíce takto ozářených pacientů se jich skoro padesát příslušného nežádoucího účinku skutečně dočká. A v Česku se ročně ozáří okolo 30 000 pacientů. Navíc příslušné riziko roste s časem, tedy čím déle pacient po ozáření žije, tím je vyšší i pravděpodobnost vzniku nežádoucích účinků.

Právě v tom se protonová terapie výrazně liší. Proton však dokáže ozářit nádor

tak, že do příslušného kritického orgánu není dodána žádná dávka. Nehovoříme tedy o limitní dávce, tady je ve hře nulová dávka. Ta znamená zároveň i nulové riziko vzniku nežádoucích účinků. V případě protonové léčby se tedy žádný pacient ze sta nemusí obávat žádných vedlejších účinků.

Jak lze rozhodnout, pro koho je protonová léčba vhodná a pro koho ne?

Infobox

Více informací:
www.ptc.cz
e-mail: pacient@ptc.cz
tel.: 222 999 000

Radioterapie je léčba, kdy každý jednotlivý případ vyžaduje individuální posouzení a pečlivé zhodnocení, jaký způsob ozáření je pro daného pacienta nejlepší. Rozhodování ale nesmí být ovlivněno tvrzením, že limitní dávka je bezpečná dávka. Toto tvrzení navíc neplatí, když k vyloučení rizika nežádoucího ozáření existuje bezpečnější a v Česku snadno dostupná léčba – protonová terapie, která je hrazena z veřejného zdravotního pojištění.