Vydejme se na jižní Moravu po trase jednoho z výletů doporučovaných Turistickou encyklopedií České republiky. Vede z Mikulova přes Sedlec a Valtice kolem Lednických rybníků do Lednice a Bulhar a dále k Novým Mlýnům, do Milovic, Dolních Věstonic, Pavlova a hřebenem Pálavy přes Klentnici zpět do Mikulova

Z Mikulova do Sedlce

Starobylé město Mikulov, proslulé vinařské středisko, nabízí k pro­hlídce zámecké muzeum s vinařskou expozicí, pozdně gotický kostel sv. Václava a Ditrichštejnskou hrobku.

Kdo si chce prohlédnout město svrchu a zpovzdálí nakouknout do sousedního Rakouska, pustí se strmou cestou na Svatý kopeček s barokní poutní kaplí sv. Šebestiána.

Sedlec, vyhlášená vinařská obec, proslavená především pěstováním bílých odrůd ve svazích nad největším moravským rybníkem, Nesytem.¨

Lednicko-valtickým areálem

V části zámku ve Valticích, pohraničním městě spjatém s knížecím rodem Lichtenštejnů, sídlí Národní vinařské centrum s Národním salonem vín; návštěvníci tu mohou ochutnat nejlepší vína České republiky. Zámek a přilehlý park je součástí Lednicko-valtického areálu, zapsaného na Seznam památek UNESCO.

Soustavu čtyř Lednických rybníků se zajímavou faunou a flóroulze poznávat z naučné stezky, jejíž panely informují o zdejších přírodních poměrech.

Prohlídku Lednicko-valtického areálu zakončíme v Lednici. Kromě expozic v zámku láká návštěvníky skleník s exotickými rostlinami. Pěkná je procházka parkem s četnými romantickými stavbami, jakými jsou například minaret, umělá zřícenina, Apollonův a Dianin chrám a další stavby. Parkem vede síť značených cest, která umožňuje zvolit různě dlouhé okruhy.

Od Dyje do kopců Pálavy

Ves Bulhary, zmiňovanou poprvé r. 1244, založili němečtí kolonisté. Později ji získali Lichtenštejnové k lednickému panství, u kterého zůstala až do roku 1948. K církevním památkám patří kostel sv. Jiljí (1772) a drobné plastiky, socha sv. Ja­na Nepomuckého a dvoje boží muka.

Nové Mlýny, vesnička na levém břehu Dyje, dnes místní část Přítluk, bývala jednou z nejvýznam­nějších obcí novokřtěnců, kteří se zde se svolením Lichtenštejnů usadili po r. 1558. V současnosti má obec spíše rekreační charakter.

Předchůdkyní Milovic byla staroslovanská osada patřící k hradu Děvičky a zmiňovaná r. 1298. Na místě původního kostelíka stojí barokní kostel sv. Osvalda (1742), poblíž si můžeme prohlédnout kapličku sv. Jana Nepomuckého a hřbitovní bránu ze sedmnáctého století s renezančními prvky.

  • Jižně od vsi leží přírodní rezervace Milovická stráň s teplomilnými doubravami a s mnoha chráněnými druhy rostlin, mezi něž patří např. divizna brunátná, medovník velkokvětý, sinokvět měkký, zvonek sibiřský, kavyl Ivanův a sličný a zdejší endemit záraza ožanková.

Dolní Věstonice jsou jako slovanská ves poprvé zmiňovány r. 1312, ale historie zdejšího osídlení sahá hluboko do pravěku. Archeologické nálezy proslavily obec po celém světě. Výzkumné práce zahájil roku 1924 profesor Karel Absolon a mezi řadou objevů byla i proslulá soška ženy, Věstonická venuše. Nálezy jsou soustředěny v místním muzeu.

Profesor Karel Absolon (1877–1960), byl archeolog, muzeolog, entomolog, badatel, speleolog a popularizátor vědy. Zkoumal Sloupské jeskyně i jeskynní hmyz, od roku 1918 se patnáct let zabýval studiem archeologické lokality u Dolních Věstonic. Inicioval bádání v jeskyni Pekárně, objevil Punkevní jeskyně a prokázal jejich propojení s jeskyní Macochou.

V Dolních Věstonicích vedl práce Absolonův laborant Emanuel Dania, který spolu s J. Seidlem našel roku 1925 Věstonickou venuši. Později byla uložena v mikulovském zámku a na rozdíl od jiných exponátů jako zázrakem přečkala zdejší požár v dubnu 1945.

Pod romantickou zříceninou Dívčích hradů leží ve svahu vinařská obec Pav­lov, rezervace staveb lidové architektury. Dominantou obce je renezanční kostel sv. Barbory (1578), pozoruhodný je soubor selských statků s honosnými fasádami. Za prohlídku stojí i vinařské domy v České ulici, kde bydleli drobní majitelé vinic.

Ves Klentnice, poprvé zmiňovaná roku 1332, bývala součástí majetku nedalekého Sirotčího hradu. Nejstarším dochovaným stavením je fara čp. 37, kterou postavil Karel Jan Hromádko někdy v 80. letech osmnáctého století současně s kostelem sv. Jiří (1783–85). V kostele stojí za vidění překrásná varhanní skříň z 2. poloviny 18. stol., která byla do Klentnice převezena z minoritského kostela v Olomouci.