„Slovo orchidej vyvolává představu noblesní exotické rostliny z tropických pralesů, se skvostnými květy roztodivných tvarů. Představují možná vrcholný výtvor přírody i práci vynikajících zahradníků,“ uvádí pozoruhodné květiny RNDr. Miloslav Studnička, CSc., ve své knize Život orchidejí. V Botanické zahradě v Liberci, které je ředitelem, si můžeme prohlédnout patrně nejrozmanitější sbírku v republice. Zmíněná publikace popisuje detaily ze života i pěstování 207 druhů a kultivarů orchidejí.

Mezi nebem a zemí

Unikátní sbírku orchidejí si můžete prohlédnout v Liberci v botanické zahradě, více informací www.botaniliberec.cz

„Orchideje jsou zjemnělými kráskami nejen na pohled, ale ve srovnání s ostatními rostlinami jsou skutečně konkurenčně slabé. V soutěži o světlo a prostor unikají na různá extrémní stanoviště. I když koření někdy i v půdě, mnohem větší počet druhů roste na stromech (epifyty) nebo na skalách (petrofyty). Epifyty využívají stromy jen jako podklad, podobně jako petrofyty se uchycují na skalách. Neprorůstají do živých pletiv stromu, nejsou parazitem,“ vysvětluje botanik. Orchideje, rostoucí na stromech, jsou tedy zcela závislé na dešti, mlze a rose. Zachytávají ji dlouhými, silnými vzdušnými kořeny. Některé si vodu navíc střádají ve ztlustlých stoncích nebo pahlízách.

Některé druhy orchidejí však koření v zemi a na dně pralesa se přizpůsobily věčnému šeru. Výživu si vylepšují díky napojení na mycelium hub, takzvané mykotrofii. Existují druhy, které se na houby spolehly natolik, že ztratily listy! Živiny produkované houbami využívají i u nás rostoucí drobné luční orchideje. A většina druhů orchidejí bez pomoci hub ani nevyklíčí.

Křehká krása

Mnoho druhů orchidejí patří mezi silně ohrožené. Jakmile se podmínky stanovišť, kterým se dokonale přizpůsobily, změní, citlivé rostliny mizí. A doplatily také na svou krásu. Obchodníci jich v 19. století posílali do Evropy miliony. Část, která transport přežila, sloužila jako krátkodobý luxus. A pokud se je někdo pěstovat naučil, sbírka často umírala spolu s ním, protože neměl pokračovatele. V přírodě byla zatím drancována další naleziště. Dnes orchideje chrání zákony, což ale mnohdy nestačí. „Někteří sběratelé se pídí po raritách již ohrožených vyhubením ve volné přírodě. Nezřídka si pro takové orchideje dojedou i do vzdálených exotických krajin, a potom svým úlovkům připravují pomalou smrt. Jsou přitom tisíce skvostných orchidejí dostupných díky zahradnické produkci, bez ohrožování přírodních populací,“ upozorňuje Miloslav Studnička.

Záhada zelené kuličky

Je velmi malá pravděpodobnost, že semínko orchideje přistane na vhodném místě. „Orchideje zlepšují své naděje obrovským počtem semen, kterých mívají v jediném semeníku statisíce, někdy i miliony. Ale ani to by nestačilo, kdyby semena nebyla uzpůsobena k pohybu v členitém prostoru. Jsou proto práškovitě malá a kolem jadérka mají volné vakovité osemení. Taková semínka mohou plachtit a vířit ve vzduchu jako nějaké nepatrné vzducholodi. Po uvíznutí semene na vhodném mokrém substrátu se do dutého osemení nasaje voda. Zvlhlé semeno je potom kontaktováno všudypřítomným houbovým myceliem. To proroste dovnitř a dodá živiny pro růst pletiva orchideje. Protože v miniaturním semeni není vytvořeno embryo, roste orchidej několik měsíců jako téměř mikroskopicky malá zelená kulička, naspodu uchycená vlášením. Až když dosáhne velikosti pouhých několika milimetrů, vytváří první list a potom kořeny.“

Inkubátor orchidejí

Lze tedy orchideje vůbec rozmnožovat semeny? „Orchideje se vysévají v laboratořích na sterilní agarové substráty v láhvích nebo baňkách. Tyto substráty obsahují látky nahrazující součinnost houby při klíčení. Jejich receptury se různí podle druhu orchidejí. Pro Phalaenopsis nebo Cymbidium stačí jednoduchá směs minerálních solí, řepného cukru a fytohormonů (stimulátorů růstu), kdežto pro Paphiopedilum nebo Phragmipedium je potřeba dodat různé aminokyseliny a vitaminy,“ přibližuje tajemství množení orchidejí Miloslav Studnička. Kritickým zlomem je přesazení rostlinky ze sterilní láhve do půdy plné mikroorganismů. U některých kříženců, kteří by při množení semeny ztratili své vlastnosti, se místo semínka do baňky vkládá kousek pupene. V menším množství lze orchideje množit i dělením.

Poklad ve skleníku

Zatímco běžně prodávané křížence lze udržet v bytě, u mnohých druhů orchidejí je pěstování velmi obtížné. Je třeba jim porozumět. I v liberecké botanické zahradě se dřívější sbírka pyšnila především množstvím odolnějších kříženců, citlivější druhy opakovaně hynuly, nebo sotva přežívaly. V péči současného ředitele a zkušených zahradníků se kolekce postupně proměnila. Rostliny byly správně určeny, byly jim poskytnuty vhodné podmínky. Například orchidej z teplých pralesů a chladných hor, byť obě z tropického pásma, nemohou být pěstovány spolu, teploty se mění nejen během roku, ale i během dne. Vzácné druhy byly kultivovány a přibylo mnoho nových fascinujících orchidejí, které krásou těší návštěvníky z celého světa.

Foto: Miloslav Studnička