obrázek z archivu ireceptar.cz

Perníková legenda: Erbenovy miletínské modlitbičky

Ženy se vracely z bohoslužby. Při pohledu na ně napadlo Josefa Erbena vytvořit perník ve tvaru modlitební knížky. Psal se rok 1864 a sladká modlitbička se stala legendou.

„Miletínské modlitbičky? Jak by ne! Kupoval jsem je dětem na jičínském jarmarku… byla to v kraji zamilovaná dětská pochoutka“ napsal o nich Jaroslav Seifert v knize Všechny krásy světa.

Miletínští perníkáři

V malém, kořením provoněném skladu naproti cukrárně stojí pár velkých pytlů ořechových jader. Vyloupaly je babičky z okolí Miletína. Stejně tak i velké konve medu pocházejí od místních včelařů. „Nepoužíváme chemii, umělá dochucovadla, aromata ani barviva. Recept na miletínské modlitbičky je stejný už přes sto let. Medový spodek, korpus, náplň z lískových a vlašských ořechů v určitém poměru, na vrch sladká poleva a jako ozdoba půlka mandle. Jen když přišla válka, první a pak druhá, a mandle nebyly k dostání, nahradil je křížek z cukru“ vypráví Karel Erben. Patří k páté generaci Erbenů perníkářů a je mu 75 let. V tradici pokračuje i generace šestá - oba jeho synové, cukráři Jaroslav a Karel.

MiletínMiletínAutor: Archiv ireceptar.cz

V Miletíně, v roce 1820, v domku č.p. 174 začali Erbenovi péct perníky. Těsto vtlačovali do dřevěných forem, vyklápěli na pláty a v peci na dřevo tvarované perníky pekli. Perníkové figurky barvili a leštili klihem. Za čtrnáct let pekárnu přesunuli do domu na náměstí. Nejdříve perník pekli ze směsi žitné a pšeničné mouky, později si zákazníci oblíbili perník pšeničný. Tento takzvaný pumpernikl byl zdobený polevou z cukru a bílku, jakou známe i dnes. Na jarmarcích, poutích a o posvíceních nemohly miletínské zdobené perníky chybět.

Zarámovaná minulost

Karel Erben opatruje několik originálních receptů na perníkové modlitbičky, z nichž některé jsou třebas 150 let staré. Stěny kanceláře zdobí zarámované dobové fotografie, švabachem psaný dokument o placení daní za hraběte Kolowrata a také řada ocenění, jako je certifikát Svazu cukrářů nebo diplom Spokojený zákazník. V roce 1894 byly modlitbičky oceněny na průmyslové a národopisné výstavě v Hradci Králové, v roce 1903 na výstavě v Hořicích. A na vyznamenání z dob minulých navazují současná, kdy například Ministerstvo zemědělství uděluje miletínským modlitbičkám značku regionální potravina. Svou vlastní ochrannou známku mají již přes sto let.

Miletínské modlidbičkyMiletínské modlidbičkyAutor: Archiv ireceptar.cz

Legendu ukrást nelze

„Můj tatínek byl vyučený cukrář i perníkář, ještě za Rakouska – Uherska. Bratr se cukrařině vyučil také, ale přišel rok 1948 a byl konec. Já jsem se vyučit perníkářskému a cukrářskému řemeslu ani nestihl. Místo toho jsem přes dva roky sloužil v technické jednotce u Komárna. Byla tam ovšem dobrá společnost. Spolu s potomky prvorepublikových generálů, statkářů a bankéřů jsme s lopatou a krumpáčem v ruce budovali protiletadlovou obranu Bratislavy a pak dalších měst. Osmihodinová pracovní doba, svátky anebo neděle nebyly v plánu pětiletky. Člověk se musel zatvrdit, aby to vydržel. Pomáhalo nám i vzájemné přátelství. Někteří kamarádi mi zůstali na celý život, scházeli jsme se, dokud byli na světě. Po „službě vlasti“ a kamenické škole v Hořicích jsem pracoval v kamenolomu“ vzpomíná Karel Erben.

Při znárodnění v roce 1948 Erbenovi o pekárnu přišli, poté se se museli vystěhovat i z domu na náměstí. Jenže recept na modlitbičky na stole nenechali. Ne že by se je pekaři státního podniku chystali péci i nadále ve tvaru modlitební knížky. Ale jejich chuť byla tak vyhlášená, že o tajnou recepturu velmi stáli. Alespoň o pouti se snažili péci jakési napodobeniny nazvané „miletínky“. A rodině Erbenově úředníci zasílali důrazné žádosti, aby přesnou recepturu konečně poskytla. Samozřejmě ji nikdy nedostali.

Erbenovy miletínské modlidbičkyErbenovy miletínské modlidbičkyAutor: Archiv ireceptar.cz

Návrat k řemeslu

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

Známé jsou po celé republice. Ochutnat je můžeme v širokém okolí Miletína, v kraji Středočeském i Královehradeckém, ale delší cesty se už miletínským perníkářům příliš nevyplatí. Dříve se však modlitbičky vozily až do Rakouska a Francie.

Výrobna byla původním majitelům navrácena v roce 1991. „Byla tu pekárna, výroba perníků a pečiva naštěstí fungovala a dům nezchátral, i když část skladů shořela. Pokračovali jsme v provozu a postupně se vraceli ke svým specialitám včetně modlitbiček. Pomáhal nám také kamarád Josef Nosek, cukrář ze Špindlerovy boudy v Krkonoších. Vymyslel třeba perníkové rumové koule. Na rozdíl od modlitbiček, které jsou nejlepší čerstvé, si je můžete ke kávě dát po měsíci a budou stále stejně dobré“

Erbenův Miletín

V kanceláři Erbenovy pekárny visí i obrázky s náměty z Erbenovy Kytice. Karel Jaromír Erben, do jehož půvabného rodného domku můžeme při návštěvě Miletína nahlédnout, je zde všudypřítomný. „Otvor vysekaný v ledu, ve kterém děvče o půlnoci Štědrého večera vyhlíží obraz svého milého… Erbenovy pověsti mě nikdy nepřestanou zajímat“ uzavírá vyprávění Karel Erben, spisovatelův vzdálený příbuzný.

miletínské modlidbičkymiletínské modlidbičkyAutor: Archiv ireceptar.cz

Kromě hasičů a rybářů miletínskou společnost oživuje řada dalších spolků, jako je Klub přátel Karla Jaromíra Erbena, pořádající koncerty, výlety a besedy, nebo ochotnický Divadelní soubor Erben. Vyhlášené je i miletínské pivo, které vaří malý městský pivovar. Malebné okolí láká k výletům. Nedaleko leží vyhlášené Lázně Bělohrad či Hořice s kamenickou školou, parkem plným soch a hořickými trubičkami.

Foto: Martin Hlaváček

Akční letáky