Jenže on takovým není jen na televizní obrazovce, on takový prostě je. Znovu jsme se o tom mohli přesvědčit při návštěvě u něj doma, v malé vilce na okraji Řeporyjí blízko Prahy, za níž už jsou jen luka, pole a v povzdálí dokonce i lesy…
Známe se už dlouho, a tak nebudu předstírat vykání. Že rád jíš a skvěle vaříš, samozřejmě vím. Ale je pravda, že díky sbírce kuchařských kniha jsi i členem Klubu sběratelů kuriozit?
Pravda to je, ale ohledně toho vaření musím uvést na pravou míru, že já nejsem vůbec žádný kuchař od Pána Boha. Sice jsem vařil v České i Slovenské televizi, ale to je spíše určitá mediální bublina; tak dobře, jak vypadám, zase nevařím.
Vždyť také doma sobě, mně a hlavně našim čtyřem dětem vždycky vařila manželka, já přicházím k plotně jedině, když chci něco vyzkoušet, anebo když grilujeme. V tomhle případě ovšem zcela přebírám žezlo a veškerou zodpovědnost bezezbytku.
Dělám také všelijaké saláty, v těch se přímo vyžívám, a připravuji nejrůznější druhy kávy. Kdyby mi ovšem někdo řekl, abych uvařil svíčkovou, bez kuchařky bych to nedal dohromady. Jenže klika je, že já jsem opravdu pečlivý čtenář a navíc mám jakousi vrozenou intuici, jež mi pomáhá po přečtení nějakého nového receptu poznat, zda výsledný pokrm k něčemu bude.
Kuchařské knihy sbírám odmalička a zajímá mě i každá jiná literatura zabývající se jídlem. Kuchařek mám přes tisíc, české asi úplně všechny, a ty, které nemám, jsou nejspíše tak vzácné, že se jednoduše řečeno sehnat nedají. Navíc opravdu dobrá stará kuchařka nemá dlouhou životnost, prostě se opotřebuje – to není jako si doma pehlit sebrané dílo Karla Čapka… Jenže mou daleko větší vášní je sbírat jednotlivé recepty.
Jak se k nim dostáváš?
Prostě se vyptávám lidí, o nichž si myslím, že by nějaký zajímavý recept mohli znát. Občas mi lidé recepty také posílají třeba e-mailem či poštou. Spoustu receptů jsem se dozvěděl na svých zahraničních cestách. Jde mi o to, aby to byly opravdu originální recepty, i když beze zbytku se to ohlídat nedá. Už jich mám určitě víc než deset tisíc. Ostatně jsem z nich sestavil už devět kuchařek, letos vyjde desátá, a to dokonce v Mongolsku.
Všechny recepty ovšem musí mít jednu důležitou vlastnost: nemohou být takříkajíc normální, ale naopak musí být jistým způsobem ujetý. To znamená, že proměnit je v krmi vyžaduje určitou odvahu, fantazii nebo alespoň smysl pro humor, aby se člověk do vaření podle podobného receptu vůbec pustil.
Když taková jídla připravuješ, a pak dokonce servíruješ, pořád to ještě vypadá, že jsi se úplně zbláznil – ale jen do chvíle, než to tvůj host ochutná. Příkladem může být jeden z mých úžasných salátů v kombinaci meruněk s cibulí. Bez téhle přílohy u nás doma už nejíme téměř žádné maso.
Ona vůbec kombinace masa a ovoce je veliká dobrota a je jen dobře, že dříve něco neslýchaného dnes už řadu lidí vlastně nepřekvapuje. Ostatně si myslím, že právě zkoušení těchto kombinací skýtá úžasné pole možných experimentů, aniž by člověk při nich měl umírat hrůzou.
Vždyť třeba takové kuře v čokoládě není výmysl žádného blázna, ale skvělá středoamerická pochoutka, kterou jsem jen na naše poměry drobně upravil.
To totiž splňuje další bezpodmínečnou zásadu, že suroviny na recepty všech jídel, které v mých kuchařkách uvádím, ať jsou zdánlivě jakkoli šílené, lze bezproblémově nakoupit.
U vilky máš zahradu. Znamená to, že si pěstuješ vlastní mrkvičku, kapustičku, rajčátka…
Zahrada je jednak poměrně malá, především se ovšem musím přiznat, že její většinu jsem zrušil ve prospěch krytého bazénu, z něhož ale mám velikou radost. Takže svou mrkev sice nevlastním, zato si pěstuji bylinky, se kterými navíc rád experimentuji. Ale i bez experimentů není nad to, ochutíš-li bramboračku čerstvou majoránkou nebo třeba salát čerstvou bazalkou či saturejkou.
Takže s rýčem či motyčkou tě asi neuvidíme, ale co takhle s košíkem na houby?
Houbař tedy jsem, i když jen houbař-amatér, jenže na houbaření bohužel nemám čas. Ale po houbách bych se umlátil, a tak se ze mne stal takový žebrák hub a on mi, kupodivu, někdo sem tam nějaké houby vždycky dá. Za to, že mi třeba někdy také nějaké přineseš, ti prozradím fantastický recept na smaženici:
To úplně klasicky podusíš houby na zesklovatělé cibuli s kmínem, jenže ve finále do nich na zahuštění místo vajíček nadrobíš tavený a nastrouháš tvrdý sýr. Je to taková delikatesa, že tu klasickou smaženici už nikdy nebudeš chtít ani vidět.
Opusťme na chvíli Petra Novotného-kuchaře a řekněme si, co čeká Petra Novotného-baviče. Á propos: Nevadí ti ta, řekněme nálepka bavič?
Nevadí a dokonce vím, jak ten termín vznikl. Vymyslel ho Karel Šíp. Psal scénáře pro zábavní publicistiku, za které pochopitelně měl určitý honorář. Kdosi mu však poradil, že kdyby do toho scénáře vložil i konkrétní role, do nichž by se navíc obsadil, mohl by dostat nemalé penízky navíc. A tak Karel pro sebe a pro Jardu Uhlíře vymyslel role Bavič I a Bavič II a tohle úplně nové slovo se vlastně za chviličku neuvěřitelně vžilo.
Já mám ten termín opravdu moc rád. Je totiž dokonalým překladem amerického výrazu entertainer, který u nás do té doby chyběl. Entertainer není ani komik, ani konferenciér, je to člověk, který baví lidi sám do sebe, vlastními silami, nestylizuje se do žádné cizí role. Já nebo třeba Šíp či Náhlovský jsme prostě baviči. Na komika ani nemám. Tím býval pan Burián, dnes jím je třeba Bolek Polívka.
Petr Novotný
V televizi stále dělám pořad 5 proti 5 a v současnosti natáčíme dalších 200 dílů. Mám už připravený námět na nový zábavný pořad, o něm ovšem zatím nemohu mluvit. V divadle Broadway pravidelně vystupuji v muzikálu Angelika, po vlastech českých jezdím s vlastním pořadem, do něhož vždy zvu nějaké hosty. Jsem rád, že se v něm nedávno zase objevili například Fešáci či bratři Nedvědové.
Společně s mým italským přítelem Robertem Trevisou, jenž už tu žije 14 let a vede školu, v níž učí, jak se správně připravuje káva, děláme zábavný pořad na stejné téma s názvem Káva, kafe, kafíčko.
Hlavně ovšem mám vlastní firmu, jež je největší uměleckou agenturou v zemi; zprostředkováváme vystoupení několika set umělců a skupin, součástí pochopitelně je i reklamní agentura. V nakladatelství Euromedia, jež vydalo i mé kuchařky, zanedlouho vyjde kniha, kterou jsme napsali s Františkem Ringo Čechem o zajímavých, podivných a neobvyklých cestách v zemích, které jsme navštívili společně, ale každý o nich píšeme tak, jak jsme je viděli svýma očima. Je to docela zajímavá konfrontace.
Teď mě napadá, že tu kromě vlčáka, jenž nás dejme tomu vítal u vrat, nepobíhají žádná jiná zvířata. Ty, takový jejich milovník! Vždyť jste dokonce mívali i opičku…
Opička patřila dceři Lence a už je někde v opičím nebi. Zato za tebou v akváriu jsou masožravé rostliny a taky žáby. Zmíněný vlčák se jmenuje Pedro a je už několikátým Pedrem v řadě, kterého si vždy bereme z chovné stanice poté, co nás ten předešlý věkem opustí.
Na rozdíl od něj další stabilní člen rodiny kočka Čert je nalezencem a nevím jistě, zda mne moje žena chválí za to, že když jsem nedávno dělal porotce soutěže Miss kočka, přivezl jsem domů další dvě koťata z jakéhosi útulku, který se vtipně na soutěži prezentoval… Buď rád, že zrovna teď ty kočky někde chrní. Jinak jsi je měl dávno na klíně.
Jsme na prahu nového roku. Jaké osobní plány sis pro něj připravil?
V tomhle věku člověk plánuje hlavně to, aby přežil. Ale vážně: v podstatě mám dva velké plány. Jednak chci ještě podniknout nějaké cesty do zahraničí – především do Mexika, také do Patagonie a rád bych navštívil i nějakou z Baltských republik. Daleko důležitějším cílem ale je rozvinout činnost školy, kterou jsem již otevřel v loňském roce a která se musí etablovat především výukou rétoriky a další souvisejících dovedností. Té chci určitě věnovat spoustu času.
Mohu tě závěrem požádat i o přání do nového roku pro čtenáře našeho Receptáře?
Není tajemstvím, že hlásám 25 zásad Klubu přátel dobré pohody. Úplně první z nich říká: Nic není problém. A tak bych čtenářům Receptáře přál, aby si i oni vzali tuhle zásadu za své a uměli se k nejrůznějším situacím postavit tak, že opravdu nic není problém, protože všechno se dá nějak vyřešit - když ovšem člověk jenom nebrečí, nenadává, ale ten problém prostě řešit chce. A s tímhle přístupem přeci ten letošní rok může být docela fajn.
Leden 2008
Foto Jiljí Záruba
