Poutavé jsou její fotky kupovité i vrstevnaté oblačnosti ozářené zapadajícím sluncem. Ono kouzlo okamžiku je částečně dílem náhody, částečně výsledkem mnoha hodin strávených s fotoaparátem v pohotovosti.

„S foťákem relaxuji, nachodím díky němu hodně kilometrů,“ říká Marcela. „Mým vzorem jsou fotografie Václava Novotného z Jablonce nad Nisou. Jeho fotografie krajiny a přírody jsou to, o co usiluji. A i tematicky mi sedí. Zatím bych si nedovolila svou fotografii vedle těch jeho ani položit, ale myslím, že dobré věci zrají pomalu. Nikam nespěchám, věřím, že je pořád co nového objevovat. Pro National Geographic nikdy fotit nebudu, jen pro radost z podařeného záběru a pro vzrušení z lovu.“

Ulovit blesk, to není jen tak

„Ve městě, sevřeném v kotlině, je dost těžké pořídit kvalitní záběry blesků. A v městské zástavbě se většina blesků, které jsou viditelné, zobrazí na fotografii pouze přesvícením snímku. Pro vyfotografování blesku z dálky tu chybí prostor,“ tvrdí Marcela Kentošová.

Náhoda tomu však chtěla, že zachytila blesk a duhu současně při jedné letní bouři. „Ve stejném roce jsem při krátké intenzivní bouřce visela poněkud nedůstojně přes horní křídlo okna a blesk sjel tak blízko mě, že jsem leknutím skoro vypadla. Výsledkem je pozoruhodně zakřivený záběr blesku poměrně zblízka.“

Rosa a jíní

Rosu řadí meteorologové mezi srážky, tzv. usazené. Tvoří se zpravidla ve večerních a nočních hodinách za slabého větru či bezvětří při ochlazování předmětů pod teplotu rosného bodu. Podobně vzniká i jíní, jen teploty musí být pod nulou. Marcele se podařilo zachytit okamžik, kdy šedivák na slunci tál a měnil se v kapky vody.

„V údolí, obklopeném lesem, kde byl stín a mráz, bylo uprostřed místečko, mýtina, která připomínala zakletou zahradu. Dopadalo na ní vycházející slunce a pomalu měnilo jíní na chátrajícím oplocení, trouchnivějící lávce, bujícím plevelu a na pavučině, na třpytící se kapky vody. A jen na chvíli, než tíha velkých vodních kapek pavučinu protrhla, se pavučina podobala závoji s drahokamy. Ráda bych měla možnost vyfotit podobný záběr znovu a lépe, ale věřím, že není všem pavučinám konec…“

„Ženy fotí srdcem,“ říká Marcela. „A u mě to platí na sto procent. Ráda bych byla, pokud jde o fotografování, technicky zdatnější, ale nejsem. Spoléhám se tedy na atmosféru snímků, které zachycují to, co je mému srdci blízké, a doufám, že techniku vstřebám časem a sbíráním zkušeností.“

Marcele držím palce, přeji hodně štěstí a budu se těšit na další obrázky.