Velikonoční ostrov

Osamocený ostrov, který utvářely jen živly, sopky, mořský příboj, slunce a déšť dostal jméno Velikonoční ještě dávno před tím, než tam lidé přijali křesťanství. Oslavy těchto svátků jsou kombinací ortodoxního křesťanství a starých domorodých zvyků rapanujců. Slaví se tancem, karnevalem a bujarými oslavami Tanga Rapau, ptačího muže. Ostrov i jeho obyvatelé se ozdobí květinami a po celé Velikonoce se ve dne i v noci zpívá a hraje na kytary a ukulele.

Nejdřív vše probíhá jako v Evropě, jen snímání z kříže a uctívání je typicky jihoamerické. Ministranti obřadně vyjmou z korpusu hřeby, sundají Ježíšovo tělo, ruce, které mají v ramenou ohýbací klouby, stáhnou k Ježíšovu tělu tak, aby mohli korpus uložit na improvizované lůžko, a ležícího Krista uctívají všichni účastníci bohoslužby nejen pokleknutím, ale i políbením. Obřad se protahuje, jak to jde. Přitom se pořád zpívá a hraje na strunné nástroje.

V některých vesnicích staví velikonoční loďky, na které posadí figurínu Ježíše a pouští je při odlivu na moře, což má napodobovat Kristovo nanebevstoupení. Zdobí se také sopečné jeskyně, aby vypadaly jako chrámy a tam jsou svorně vedle sebe Kristus a Tanga Tamanu, ptačí muž. Někde se udržuje starý zvyk, kdy bojovníci museli doplavat k největšímu ostrovu a najít tam vejce ptáka Manu Tara. Ten, kdo se první vrátil s vejcem zpátky, stal se Tanga Tamanu - ptačím mužem roku, tedy králem. Pořádají se také soutěže v jízdě z travnatých kopců na kmenech banánovníků, které jsou dost nebezpečné. Kmeny jsou totiž velice hladké a tráva kluzká, a tak jde někdy až o život. Běhá se také kolem sopky Rano Raraku s třiceti až padesáti kilogramy banánů na zádech. Velikonoce se slaví jen na Velký pátek, Velikonoční pondělí je normálním pracovním dnem.

Velká Británie

Svátky tu začínají Masopustním úterkem, známým jako palačinkový den. Palačinek mají stovky na sladko i slano se všemi možnými i nemožnými náplněmi a polevami. Převládají ale barevné palačinky, růžová vítězí většinou ve tvaru zajíčka i s vousy, Bunny pancake. Dalším jídlem, bez kterého nemůže Angličan přežít Velký pátek, je Hot Cross Bun, což jsou speciální máslové kořeněné velikonoční briošky, které vypadají jako malé balíčky převázané provázkem, jde ale o kříž.

K jídlu se podává kromě palačinek jehněčí pečeně se sladkými topinambury, mladou jarní zeleninou a kopci jakýchkoliv poživatelných divoce rostoucích i pěstovaných zelených bylinek. Oblíbený je na Velikonoce rajský salát, ovšem saláty v Anglii a u nás jsou nebe a dudy. Anglický rajský salát jsou prostě pokrájená, posolená, okořeněná rajčata pěkně poskládaná na nějakém zeleném listě, případně ještě s olivami nebo s jinou zeleninou, na které se kápne pár kapek olivového nebo sezamového oleje. Stejně jako o Vánocích nesmí nikdy chybět v Anglii na stole o Velikonocích velikonoční dort.

Velikonoce jsou tu posledních sto padesát let díky německé velikonoční vaječné invazi ve znamení vajec. K dostání jsou kromě vajec slepičích a křepelčích také krocaní, husí, bažantí, kachní, pštrosí, dokonce místy i drozdí, která jsou považována za výjimečnou zdraví prospěšnou lahůdku a afrodiziakum. Proto jimi často ženy obdarovávají své partnery.

Vytváření a malování kraslic není ve Velké Británii příliš rozšířené, spíš je v poslední době lidé sbírají, nebo si je dováží ze zemí, kde jsou kraslice tradiční. Nejdůležitější jsou ale vejce čokoládová, která se ukrývají po bytech a domech. Bývají malinká, ale i půlmetrová! Nosí je velikonoční zajíc, který je poschovává i s dárky stejně jako v Americe.

Velmi často se vyrábějí ohromná dárková kašírovaná nebo papírová vejce potažená barevnými stanioly, do kterých se dávají dárky. Ovšem v některých oblastech schovává vajíčka s dárky liška, a proto místy chodí děvčata a mladé ženy v kostýmech lišky s košíčky, ve kterých mají čokoládová vajíčka a drobné dárečky. Za nimi vyráží smečka „psů“ a ukrytá vajíčka hledá. Kdo najde, dostane od lišky, která ho schovala, hubičku. Tento zvyk zřejmě pochází z dob, kdy o Velikonocích bývaly pořádány skutečné hony na lišku.

Amerika

V USA říkají Velikonocům Easter a jejich symbolem je jednoznačně neposedný zajíček. Ten o velikonočním měsíci zcela ovládne Ameriku a setkáte se s ním všude, kam se podíváte, dokonce i na toaletních papírech a plenkách pro malé i velké. Zajíčci jsou doslova všude, neutečete před nimi, ani se neschováte. Leckdy vás to ani nenapadne, protože za zajíčky se převlékne o Velikonocích polovina žen a v tomto kostýmu nedostatečně skrývajícím ženské přednosti chodí celé dny, schovávají vajíčka a rozdávají dárky.

Easter Bunnys zkrátka v toto období vládnou Americe daleko víc než z mrtvých vstalý Ježíš. Ne, že by v Americe nebyli věřící, právě naopak, víra je pro Ameriku základní stavební kámen, a také je tam nejvíc církví a sekt na světě. Kostely, kazatelny a modlitebny všech církví a sekt jsou o Velikonocích nabité k prasknutí, ale zajíček je na prvním místě. A díky tomu se o velikonočním čase nejedí leckde vejce, králíci, zajíci a drůbež. Naopak se slepicím vystrojují stromečky a hostiny s barevnými vajíčky a králíci se vystavují v barevných krmelcích s mrkvičkou a chutnou zeleninou. Vypadají jako malé barevné baráčky pro panenky nebo perníkové chaloupky. Děti je s rodiči dávají na zahrádky, do parku nebo do polí a lesů.

V mnoha místech chodí děti převlečené za zajíčky nebo kohouty, obcházejí stavení a koledují. Také se často ozdobí stromek na zahradě jako u nás na Vánoce a pod ním jsou všemožné dárky, především ale sladkosti. Rodiče s dětmi barví kraslice a pak začíná lov na vajíčka, která podle pohádky neposedný zajíček schovává všude po domě i zahradě. V Americe nemají volné Velikonoční pondělí, ale Velký pátek. V neděli se hoduje – podávají se tradiční pokrmy, jako je pečená šunka, sladké brambory, zelenina nebo jehněčí pečínka.
O Velikonocích pořádají v Americe a v Kanadě své oblíbené kratochvíle dřevorubci. Na vysoký, do roviny seříznutý kmen postaví vejce a dřevorubec musí vylézt až nahoru a kmen i s vejcem tak 10 cm tlustý pilou seříznout, aby vejce zůstalo jako na talíři, a pak s ním slézt a dát ho velikonoční královně. Za celou dobu mu samozřejmě nesmí spadnout a rozbít se, což je prakticky nemožné. Povede se to obyčejně tak jednomu a ten se stane králem Velikonoc. Všichni ostatní potom musí vítězi splnit každé přání, platit za něj útratu a obsluhovat ho až do rána.

Jinde je zase kůl vyhlazený do hladka, pomazaný tukem a nahoře je také vejce, pro které musí borci vylézt jen v trenýrkách. Konec je obdobný. Když se to někomu podaří a vejce přinese nerozbité, splní se mu každé přání. Většinou ale nedokáží po hladkém namaštěném kmeni vylézt ani nahoru. Zato je to velká legrace.

V prérijních státech mají zase velikonoční vílu a čarodějku Beautiful Shepherdess, někdy ji říkají prostě jen Beauty. Je to zřejmě proto, že přibližně v tuto dobu se vyháněly v Evropě ovce a dobytek na pastvu a pionýři si sem tento zvyk přenesli. Krásnou pastýřku představuje zvolená nejkrásnější místní krasavice. Je oblečená do průsvitných šatů až po paty a na šatech a ve vlasech má spousty bílých dlouhých pentlí. Je velmi plachá a před lidmi se schovává. Všichni ji hledají, a aby jim to usnadnila, nechává sem tam na zemi bílou pentličku. Ten, kdo ji najde, dostává obyčejně ohromný dárkový koš a rožněného beránka. Ona pak vybere z místních mužů a mládenců jednoho, kterého obdaruje zlatým vejcem a tomu věnuje až do půlnoci svou pozornost a dělá mu společnost.

U moře se místy schovává do hloubky zlaté vejce, pro které se potápějí svobodné ženy nebo vdovy a ta, která ho jako první vyloví, může si vybrat ze svobodných mužů, kterého chce, a ten se stane až do rána jejím princem. Tento havajský zvyk se rozšířil i v turistických střediscích podél amerického pobřeží.

Austrálie

V Austrálii je volný Velký pátek i Velikonoční pondělí, což má za následek, že se velká města často přes Velikonoce úplně vylidní a lidé využívají krásných dnů k výletům do přírody a k milovaným sportovním i kuriózním závodům a různým festivalům.

Jedním z nejzajímavějších a nejzábavnějších velikonočních závodů je běh s vajíčkem. Závodníci se postaví na startovní čáře s vajíčky na lžících a na startovní signál vyrazí na trať. Soutěžící běží plnou rychlostí a lžičku drží jen jednou rukou. Držení lžičky dvěma rukama nebo přidržování či narovnávání vajíčka je striktně zakázáno! Pokud soutěžícímu vajíčko spadne, musí zastavit, zvednout ho, vložit zpátky na lžíci, vyvážit a teprve pak pokračovat v závodě.

I v Austrálii zdomácněl zvyk Egg Hunt, při kterém děti hledají v zahradách vajíčka, která tam schoval velikonoční králíček či zajíček, stejně jako v USA a v Anglii, odkud sem tento zvyk dorazil. Králíky ovšem nemají v Austrálii v oblibě, považují ho za škůdce číslo jedna. Proto se tam víc uplatňuje malé ušaté chráněné zvířátko Bilby, které vejce dává do džbánků, většinou čokoládových.

Filipíny

Nejpodivněji oslavují Velikonoce v poslední zemi, která bývala až do roku 1946 americkou kolonií. Nechávají se dobrovolně zaživa ukřižovat, někteří to dokonce opakují pravidelně. Ti, co nebudou ukřižování, jdou v průvodu za těmi, co si vlečou kříže, a nechávají se bičovat bambusovými pruty, nebo se bičují sami. Na konci bičišť jsou často železné kuličky, hřebíky nebo háčky, takže jde o krvavé divadlo a všichni lidé propadají blouznivé náboženské extázi.

O Velikonocích se také pořádají kohoutí zápasy, jejichž výtěžek se dává církvi na opravu kostelů a koupi nových uměleckých děl s tématem Ježíše Krista, Panny Marie nebo dalších svatých. Peníze z kohoutích zápasů církev rovněž rozdává potřebným v sirotčincích nebo domovech důchodců či špitálech. O Velikonocích také nosí Filipínci v procesích Pražské Jezulátko (Bambino di Praga), které je tam ctěnou náboženskou ikonou známou jako Santo Niño.

Německo a Rakousko

Velikonoce tu jsou stejně jako Vánoce neodmyslitelně spojené s různými trhy. Ale také k nim patří velikonoční zajíček, a především pestré kraslice. Bez nich si Němci svátky neumí ani představit. Potkáte se tu však i s mnoha dalšími tradicemi, které se kraj od kraje liší.

Německé děti na Hod boží velikonoční obdarovává zajíc, od kterého dostávají drobné dárky. Především ale děti vyrábějí malá slaměná hnízda, která pak rodiče schovají různě po domě. Do těchto hnízd pak „snese“ vajíčka zajíček, liška, čáp, jezevec, kukačka nebo kohout - záleží na tom, v jaké části Německa se nacházíte.

Na mnoha místech jsou tyto dny spojené s masovými sportovními velikonočními soutěžemi v podobě přenášení, házení, koulení či rozbíjení vajec. Mezi oblíbené disciplíny patří házení vejce co nejdál nebo nejvýš – je ovšem třeba je při pádu zase chytit tak, aby se nerozbilo. Velkou zábavou jsou soutěže se syrovým vejcem, které mají tanečníci mezi čelem, a musí tančit, aniž jim spadne, dokud nezůstane na parketu jen jeden pár, který se stane králem Velikonoc. Velmi oblíbené je také přehazování syrového nebo vařeného vejce přes střechu domu. Jeho majitel se o to pokouší a ostatní členové rodiny se snaží na druhé straně vejce chytit, aniž by se rozbilo. Hod má ochránit stavení před bleskem.

Na Bílou sobotu to v Německu vypadá, jak když celé vzplálo. Němci všude zapalují ohně, které vyhánějí zimu a vítají slunce. Oheň jim měl zajistit plodnost, růst a dobrou úrodu. Koledníky s pomlázkami v této zemi ale nepotkáte, pomlázku z vrbových proutků tady neznají. Velikonoce jsou pro Němce ale především církevním svátkem. I nevěřící lidé v tomto období chodí do kostela a koná se řada procesí.

V Rakousku je to podobné. Velikonoce mají význam především náboženský, ale velmi rádi je slaví i ateisté. Nejdůležitějším dnem není Velikonoční pondělí, ale jemu předcházející sobota a neděle. Symbolem rakouských Velikonoc jsou preclíky ve tvaru věnečku. Každoročně se soutěží, kdo vytvoří největší preclík. Vítěz dostával potom podle krajů prase, ovci, kozu nebo krávu. Dodnes je to podobné, ale místo krávy obdrží vítěz třeba traktůrek, sekačku nebo vyorávač brambor.

Dodržuje se zde tradice, že na Zelený čtvrtek se musí jíst něco zeleného. Proto Rakušané vyrážejí do lesa a na louky pro zelené byliny. Jedí úplně všechny, které se dají sníst. Vaří bylinkové polévky, dělají z bylinek špenáty jako náplň do buchet nebo palačinek. Dávají je rozsekané do obdoby naší hlavičky. Pečou třeba štrůdly s divokým česnekem a kopřivami.

Rakušané věří, že sníst vejce, které slepice snese na Zelený čtvrtek, přináší štěstí a zdraví. Na Velký pátek se dodržuje půst, který končí po sobotní bohoslužbě, při níž se světí pokrmy. Hospodyňky přinášejí ve vyzdobených košíčcích maso, klobásky i chléb. Na Bílou sobotu se dělají stejně jako v Německu tradiční ohně, které mají spálit zimu.

Slovensko

Na Slovensku je tradicí hodování, polévání vodou a korbáč. V pondělí chodí muži a chlapci po domácnostech a zalévají či vyplácejí ženy a dívky ručně vyrobeným korbáčem z vrbového proutí. Stejně jako u nás dostanou za svou snahu vejce. Polévání se dodržuje převážně na východě Slovenska, kam přešel tento zvyk z Polska a Ukrajiny.

Hezký velikonoční zvyk měli v německých menšinách karpatských Němců (jsou tam dodnes) mezi Starou Lubovňou a Orlovem. Vzali totiž na ramena buď ovci, nebo svou milou a museli s ní vyběhnout na vrchol hory nad vesnicí. Kdo vynesl ovci, stál se králem Velikonoc a přes svátky mohl požádat prakticky o cokoliv, šlo hlavně o služby ve stavení nebo na poli. Mohl také ovci darovat otci dívky, po které toužil, a ten ho nesměl odmítnout. Ovšem upřímně řečeno, vynést ovci bez odpočinku až na vrchol dokázal skutečně málokdo. Pokud někdo ale vynesl na zádech svou vyvolenou a v náruči ovci a tu daroval rodičům, byla ruka v rukávě, museli mu ji dát, i když byl jen dráteník s holým zadkem a nevěsta byla dcerou největšího statkáře ve vesnici. Ale podle historika Raimunda Friedricha Kaindla se to stalo za půl tisíciletí jen dvakrát.

A co zbytek světa?

  • Na Islandu místy pečou muži slané cibulové buchty a za ty dostanou, když ženám chutnají, velikonoční vajíčko s rybími nebo ptačími ornamenty. Když prý některý muž darované vajíčko před dárkyní sní i se skořápkou, znamená to totéž, jako by ji požádal o ruku, a ona ho nesmí odmítnout. Ale může mu prý dát jeden úkol, a když ho nesplní, nemá na ni už žádný nárok.
  • Ve Finsku se muži a mládenci, když chtějí dostat vajíčko, musí svléknout a skočit dírou v ledu do ledově studené vody. Pokud se jim podaří vyplavat, dostanou od něžného pohlaví vajíčko a velkého panáka alkoholu a ženy je musí zahřát třením v náruči. O jaru si tu mohou v době Velikonoc většinou nechat jen zdát. O to více si připomínají rozkvetlé kytičky, oblíbená kuřátka a vajíčka, když ne jinak, tak alespoň poskládané a vystříhané z papíru. Stejně jako u nás i ve Finsku chodí děti koledovat. Tradice vychází ale z úplně jiných pověr – říká se, že období od Velkého pátku do Božího hodu je časem, kdy zlé čarodějnice brázdí v rejích oblohu na svých košťatech a scházejí se u hořících ohňů. Proto tu potkáte všemožně vymóděné babizny s bradavicemi a kočkami, které se toulají ulicemi finských měst. A jejich opravdu hodně. Převléknou se za ně prakticky všechny ženy od desíti do sta let.
  • V Maďarsku ženy a dívky polévají vodou, aby byly plodné. Muži následně dívku postříkají parfémem a dostanou vajíčko, koláč nebo alkohol. Ani v Maďarsku nechybí pečená masa a sladké kynuté buchty. Navíc jsou tam na pustě oblíbené velikonoční turnaje v půlení vajec bičem.
  • V Itálii se z kynutého těsta pečou velikonoční holoubci zdobení mandlemi a k snídani se v pondělí podává torta rustica, slaný koláč s vaječnou náplní.
  • V Chorvatsku mají zvyk přiťuknout si vajíčkem. Do skořápky si lijí pálenku. Tomu, komu zůstane skořápka celá, vyhrává štamprle rakije navíc.
  • V Portugalsku často leckde před kláštery nebo kostely kněží upečou vola a každý, kdo přijde, si může odříznout kolik chce, a do mísy vedle vhodí dobrovolný obnos pro potřebné.
  • Ve Španělsku prochází na Velikonoce procesí se sochami Ježíše Krista. Na hlavě mají špičaté kapuce a někteří na výraz pokání nesou kovové řetězy. Procesí vypadá dost děsivě.
  • Na karibském ostrově Guadaloupe tradiční Velikonoce začínají již o týden dřív. Karnevalové veselí, průvody obyvatel v maskách a trefných kostýmech vrcholí na Popeleční středu. Stejně jako ve většině jihoamerických zemí se za zvuku muziky a tance městy táhnou procesí věřících v extázi,
  • Řekové barví vajíčka pouze na červeno. Barva symbolizuje obnovu života a ukřižování Ježíše Krista.
  • V Irsku se pojídají zelená vajíčka na uzavření půstu a kdo chce velikonoční koláč, musí zatančit.
  • V Norsku mají již bezmála dvě stě let velikonoční svátky spojené s detektivkami. Dokonce i potraviny a oblečení mají potištěné detektivními příběhy. Jinak rožní na kopcích selata nebo jehňata či kůzlata a kdo přijde, dostane za vajíčko a panáka, co hrdlo ráčí.
  • V Mexiku vyrážejí lidi do ulic s transparenty či krabicemi nebo figurínami, které symbolizují Jidáše. Ty se věší, pálí nebo se do nich zuřivě mlátí.