Motto: Já, pes a fotoaparát…

Na facebooku Počasí ČT se fotky od Tomáše Novosada objevují pravidelně a vždy vystihují ono „kouzlo okamžiku“. S kolegy v televizi si je často vybíráme do vysílání právě pro skvěle zachycené okamžiky. Logicky jsem tedy autora oslovila i pro Receptář.

Když přišel e–mail, nejdříve jsem si prohlédla fotky a jako poslední jsem otevřela portrét. Stránka v Receptáři má tu nevýhodu, že to nemůžete udělat stejně. Opravdu jsem nečekala, že za hledáčkem objektivu je oko kluka ze základní školy. Pak už jsem jen hltala text, který přiložil.

„Baví mě procházky přírodou, focení, ježdění na kole a náš yorkšírek. Vždycky ho vezmu na procházku a taťka říká, že jsme nerozlučná trojka — já, pes a fotoaparát.“

Halenkovské proměny

Tomášovy obrázky ukazují, že právě počasí je malířem, který stejným místům dokáže vdechnout úplně jinou atmosféru.

„Nejvíc mě fascinují proměny přírody a oblaků. Líbí se mi změny počasí, jak se krajina mění během ročních období — to je například barevné listí, rosa, mráz nebo obloha.“

Zatímco jiní vybraní fotografové museli na první setkání s fotoaparátem vzpomínat a jejich první fotky byly většinou černobílé, Tomáš jistě zná jen z vyprávění, jak napínavé bývalo nekonečné čekání na vyvolání filmu.

„Poprvé jsem držel fotoaparát v ruce, když taťka chtěl, abych je někde vyfotil. A pak u mé babičky v Halenkově.“ A právě u ní bere Tomáš Novosad inspiraci. „Fotografujeme spolu proměnu přírody, babička bydlí kousek od nás.“

Největší úlovek?

„Cirkumzenitální oblouk,“ napsal Tomáš. To potěší! Zvlášť, když si uvědomím, kolikrát jsem pod takovou fotkou četla popisek typu: Objevila se duha, i když nepršelo. Či „erudovanější“: Duha s obrácenými barvami. Mám radost, že se Tomáš vyzná také v optických jevech!

„Občas si o focení něco čtu, když chci něco vyfotit lépe. Nejradši bych chtěl ještě vyfotit noční krajinu s měsícem a hvězdami.“ Tak ať se to, Tomáši, podaří!

A mimochodem, myslím, že až Tomáše potká tradiční zářijová slohovka na téma Co jsem dělal o prázdninách, může k ní přidat i pár pěkných fotek. To by v tom byl čert, aby to nebylo na jedničku s hvězdičkou.

Cirkumzenitální oblouk patří do skupiny halových jevů

Vzniká na ledových krystalech, pokud do nich sluneční paprsky vnikají horní podstavou a vystupují z něj boční stěnou. Je viditelný pouze v případě, že je Slunce níž než 32°.

Na výšce Slunce nad obzorem závisí i jeho poloměr. Při nízko zářícím Slunci je oblouk vzdálen něco přes 30° od nadhlavníku, s rostoucí výškou Slunce se mu blíží. Právě pro své místo na obloze, tedy kvůli tomu, že leží relativně vysoko, často uniká naší pozornosti.

Foto Tomáš Novosad (archiv Počasí ČT)