obrázek z archivu ireceptar.cz

„Půl zahrady patří hrášku,“ říká Alexander Hemala Receptáři speciál

Známý moderátor provázel diváky pořadem Receptáře na jarním českobudějovickém veletrhu Hobby. Zajímalo nás, zda také Alexander Hemala našel zálibu v zahradničení a chalupaření.

Musím se přiznat, že se zahradou nejsme úplně nejlepší kamarádi. Když jsem však před rokem a půl začal moderovat televizní Receptář, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí, a našel si tak k ní svou cestu.

Máte užitkovou, nebo spíše okrasnou zahradu?

Od všeho kousek. Existuje však rostlinka, kterou v žádném případě nemůžeme opomenout — hrášku patří vždy téměř polovina zahrady. Důvod je jednoduchý: Dcera má dva syny, a jakmile začnou dozrávat lusky, vrhnou se do zahrady a sami si je trhají. Vidět v dětských očích to neskutečné nadšení z malých zelených kuliček, je skutečně úžasné. S hráškem koupeným v obchodu se to vůbec nedá srovnávat. Pozorovat vnuky, jak sedí v záhonu a sami si hrášky vylupují z lusků, je pro mne zážitek.

Stanislav Hložek a Alexandr HemalaStanislav Hložek a Alexandr HemalaAutor: Archiv ireceptar.cz

Takže jste chalupář, který si zahradu spíš užívá, než aby na ní pracoval?

Snažím se o to, ale chalupa kromě užívání vždy znamená i nějakou práci. I když si na ni jezdím odpočinout, přece jen mi záleží na tom, jak vypadá a aby byla v pořádku. Pro mě to není „moje chalupa“, je to něco, co bych chtěl předat svým dětem a vnoučatům, něco, co předáváme budoucím generacím.

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

Další otázky a odpovědi věnované zálibám i práci Alexandra Hemaly přináší Receptář speciál 2/2016 pod titulkem Zahrádkáři jsou příjemní lidé.

Před nějakým časem jsem moderoval večírek jedné prestižní hodinářské firmy. Její ředitel tam poznamenal, že luxusní hodinky si nekupujeme jen pro sebe. Kupujeme je pro celou rodinu a pro všechny další generace. Je to něco, co neztrácí hodnotu, v čem se skrývá krása a potěšení, něco, co bude dělat radost i těm, co přijdou po nás.

Velmi podobně beru i chalupu. Jsem tam vlastně takový nájemník na malou chvíli. Snažím se do ní příliš nezasahovat, ale zároveň ji udržet v co nejlepším stavu. Ono je to jako v životě: Narodíte se, jste, a zase odejdete, po vás přijdou další. Jenom jde o to, aby ti, co po mně přijdou, nenašli jen trosky…

Alexandr HemalaAlexandr HemalaAutor: Archiv ireceptar.cz

Určitou dobu jste moderoval televizní Receptář. Jaká to byla práce?

Jedním slovem úžasná. Díky Receptáři jsem se dostal na spoustu zajímavých míst, ať již šlo o nejrůznější arboreta, krásné zahrady nebo sady, do kterých bych se za normálních okolností nepodíval. Navíc jsem zjistil, že kolem květin, stromů, zahrad a vlastně přírody obecně se pohybují nesmírně pozitivně naladění lidé.

Nevím, jestli to způsobuje ta zeleň, ale drtivá většina těch, se kterými jsem se během práce v Receptáři setkal, byli pohodoví lidé, na nichž bylo vidět, že je jejich práce či koníček baví a umějí o ní skvěle vyprávět.

Když v životě potkáte člověka, který tématem, o němž si s ním chcete povídat, vlastně žije, je to velké štěstí a radost. V tom okamžiku je úkolem moderátora vlastně ho jen brzdit, aby se nerozpovídal přespříliš. Receptář mi vlastně pomohl tak trochu si znovu najít vztah k přírodě, byť zahrádkář ze mě asi nikdy nebude.

Foto Receptář speciál 2/2016 (Dana Špicarová)

Celý rozhovor si přečtete v Receptáři speciál 2/2016