Rak říční (Astacus fluviatilis) je u nás zastoupen nejhojněji. Má široká klepeta, hladký a tvrdý krunýř. Dorůstá délky 17–20 cm a dosahuje hmotnosti 150–200 g. Jeho život je závislý na čisté vodě v řekách, potocích i v rybnících s chladnější vodou – někdy totiž žije i v určitých částech vodních nádrží. Pokud je čistá a chladná, ani stojatá voda mu nevadí. dalším druhem je rak bahenní (Astacus leptodactylus), který má štíhlejší, ale i delší klepeta než rak říční. Naším nejmenším původním rakem je rak kamenáč (Astacus torrentium), který dosahuje délky pouze 9 cm. Predátory raků jsou například vodní ptáci, ryby i vydra říční.
rak říční
Samičky chrání vajíčka vlastním tělem
obrázek z archivu ireceptar.cz
Raci se živí drobnými živými i uhynulými živočichy a rostlinami. Proto je lze považovat za jakousi čisticí službu vod.
K páření dochází od října do prosince. Samičky kladou 50–150 vajíček o velikosti asi tří milimetrů. Ukrývají je a opatrují „nalepená“ pod zadečkem a v červnu a červenci se z nich líhnou malí ráčci. Do zimy dosahují asi čtyř centimetrů.
- Během růstu se malí ráčci několikrát svlékají a odvrhují krunýř. Již po prvním svléknutí dokáží žít zcela samostatně.
- Sameček dospívá ve třech letech, samička o rok později.
Bez brnění je rak bezbranný
Rak při svlékání potřebuje úkryt, ve kterém se celý bezpečně schová, protože je v této době zcela bezbranný. V přírodě je to ve vodních jeskyňkách pod kameny nebo kořeny stromů. V umělých líhních si raci našli také náhradní útočiště. V drenážních trubkách, kde je nikdo neruší, se svlékají a samičky zde přivádějí malé ráčky na svět.
Vzhledem k tomu, že se raci začínají chovat ve speciálních chovných zařízeních, je předpoklad, že je po vysazení do čistších řek a potoků budeme moci vidět často jako před mnoha lety. Čistota vod se u nás naštěstí postupně zlepšuje.
rak americký
Nebezpeční cizinci
Kromě původních druhů raků se k nám dostali ještě raci nepůvodní, kteří pocházejí z Ameriky – rak pruhovaný čili americký (Orconectes limosus, syn. Cambarus affinis) a rak signální (Pacifastacus leniusculus) Jsou agresivnější a silnější než naši domácí raci a mohou je proto utiskovat. Navíc přenášejí račí mor, aniž by se touto nemocí sami nakazili. Nerozumné vysazování nepůvodních druhů do přírody má obvykle nepříznivé následky, ve vodě i na souši.
