obrázek z archivu ireceptar.cz

Receptář na březen: koniklece, višně, levný fóliovník, jedlé květy, éčka...

Vypadají jako zbytky sněhu, ale pohled na ně nestudí. Bíle kvetoucí jarničky, cibuloviny, keře a zářivá kůra bříz vlévají do jarní zahrady novou energii a příjemnou atmosféru. Které druhy to umějí a kam je vysadit?

Nápovědu, kterak pozvat do zahrady jaro v bělostném šatě, si v březnovém vydání Receptáře přečtete v článku Svěží dech jara.

Tak například: Kde není nouze o místo, vysadíme březový hájek čili několik bříz, nejlépe v lichém počtu. • Skupinka narcisů mezi pocuchanými stébly na břehu jezírka zase vyvolá úžas nad nepoznanou divokostí oblíbených cibulovin. • Květenství prvosenky zoubkaté pietně připomene dobře uplácanou sněhovou kouli. • Bledule letní kvete v dubnu a květnu, tedy měsíc až dva po bleduli jarní, což láká k tvůrčí kombinaci v čase i prostoru; třeba s kvetoucí třešní. • Bílé, ale i růžové či žluté květy magnolie neboli šácholanu promění i nejméně zajímavé místo zahrady v její jarní chloubu.

Koniklece

Zatímco v přírodě vyrůstají květy konikleců spíš jednotlivě, na zahradě dokáže týž druh vytvořit na jediné rostlině desítky květů. Chce to ovšem čas a stanoviště vybrané s ohledem na ten který druh. Březnový Receptář roku 2014, který je právě v prodeji, radí, které druhy kam umístit.

koniklec slovenskýkoniklec slovenskýAutor: Archiv ireceptar.cz

  • Koniklece velkokvětý, slovenský, luční a zahradní hybridy vyžadují plné slunce, místo dobře drenážované a půdu s přídavkem mletého vápence.
  • Pěstitelsky náročné koniklece jarní a bílý a další vzácné horské druhy však potřebují místo s lehkým zastíněním, stálou vlhkostí a půdu vylepšenou rašelinou čili s kyselou půdní reakcí, ale s malým množstvím živin; hlavně nesmí být přehnojená dusíkem.
  • Koniklec otevřený pak stojí někde uprostřed mezi oběma skupinami. Je poměrně nenáročný, ovšem vyžaduje nevápenité půdy.

Než se vydáte nakoupit koniklece do zahradnictví zaměřeného na pěstování skalniček nebo na výstavu alpínek, nahlédněte do březnového Receptáře pod titulek Ozdoba přírody i zahrady.

První jarní zelenina

Zvláštní, mírně štiplavou chuť ředkviček způsobuje sirná silice, která je ovšem velmi užitečná, protože ničí střevní plísně a bakterie. Při pěstování ve fóliovníku, skleníku nebo v pařeništi se první úrody dočkáme již za tři týdny, třeba již během března. Čas přímého výsevu na záhon přichází zhruba v polovině dubna a vegetační doba se asi o deset dní prodlouží. To a další detaily pěstování, výběru odrůd a přínosu pro lidské zdraví připomíná březnový Receptář v článku Ředkvičky.

ředkvičky - první jarní zeleninaředkvičky - první jarní zeleninaAutor: Archiv ireceptar.cz

Ve stínu višně

Výsadba ovocných stromů našim moudrým předkům přinášela ovoce, ale pomáhala i jinak. Višně mnohdy označovaly hranice mezi poli a poskytovaly v letním žáru stín člověku i hospodářským zvířatům, připomíná zatím poslední článek z cyklu Receptáře věnovaného starým ovocných odrůdám.

Pod názvem Višně najdete v březnovém Receptáři výčet osvědčených odrůd kyselek, amarelek, tmavých sladkovišní a skleňovek, samozřejmě  s popisem jejich vlastností. Ve srovnání s třešněmi se díky menší koruně hodí i do menších zahrádek, lépe odolávají jarním mrazíkům a také jejich plody za dešťů pukají méně než třešně.

Dvě hrsti listí na hnojení

Epifytní kapradiny parožnatky získaly české jméno podle podobnosti listů s parožím losa. Parožnatky však mají ještě jiné, menší, oválné listy, které po seschnutí vytvoří jakési kornouty. Ty zachytávají vodu, opadané listy, kousky kůry a větviček a další materiál, který se postupně rozkládá a uvolňuje živiny.

Proto lze v domácích podmínkách parožnatky hnojit i tak, že do „trychtýře“ vložíme jednou za 3—4 měsíce jednu až dvě hrsti tlejícího listí, nejlépe bukového. Další podrobnosti o pěstování zajímavé rostliny uvádí březnový Receptář v článku Vzdušné krásky.

parožnatkaparožnatkaAutor: Archiv ireceptar.cz

Tajemství květů a plodů

Trocha opakování ze školní biologie pomůže na zahradě a především při nákupu ovocných stromků a keřů: Pod názvem Než utrhneme jeřabinu připomíná březnový Receptář, čím se liší rostliny obojaké (hermafroditní), například jabloň, od rostlin jednodomých, třeba lísky nebo ořešáku vlašského. Které rostliny nazýváme dvoudomé, cizosprašné, samosprašné... 

Vědec na houbách

Příznivci houbaření nahlédnou v březnovém Receptáři daleko za hranice českých lesů a hájů díky rozhovoru s významným českým mykologem Vladimírem Antonínem.

Pod titulkem Korejci sbírají i kuřátka vypráví o houbách v Asii, Africe i Evropě. „Až na několik málo výjimek nalezneme v Koreji úplně jiné druhy než u nás, i když největší část Koreje leží také v mírném pásmu. Například naši houbaři jistě znají klasickou hadovku smrdutou, ve stáří zapáchající houbu vyrůstající z vajíčka. A ta jejich hadovka má vyvinutý dlouhý žlutý závoj pod kloboukem, který sahá až na zem! Úžasný pohled!“

vědec na houbáchvědec na houbáchAutor: Archiv ireceptar.cz

Rozkvetlé dobroty

Zatímco nerozvinutá květenství květáku či brokolice, květy různých tykví, brutnáku a ibišku jedlého (okry) běžně konzumujeme jako zeleninu, zájem o kulinářské využití květů okrasných rostlin se zvyšuje až v posledních letech.

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

Je známo, že i staročeské kuchyně využívala květy bezu černého, šípkové růže, macešky, sedmikrásky, červený jetel a především pampelišky.

Přitom jedlé květy okrasných rostlin a zeleniny sloužily odedávna jako ozdoba talířů a slavnostních tabulí na královských a šlechtických stolech, ale též jako surovina pro přípravu jídel v kuchyni lidové.

Jaké máme dnes možnosti využít jedlé květy v kuchyni, to přibližuje Olga Štěpničková v dalším, již patnáctém díle Školy vaření a nabízí i řadu receptů.

jedlé květyjedlé květyAutor: Archiv ireceptar.cz

Všude samá éčka?

Proč se při výrobě potravin ve značné míře používají přídatné látky, tzv. éčka, jaká pravidla přitom výrobci musí respektovat, a vysvětlení, k čemu v potravinách slouží konzervanty, antioxidanty, sladidla, emulgátory a látky protispékavé, nabízí březnový díl článku Přídatné látky v potravinách. (V únorovém vydání zájemci našli obsáhlý seznam těchto aditiv.)

Jiné oleje

Užívání olejů čili cenných výtažků z rostlin a jejich semen zatím nemá v Česku tradici. Ale například olej lisovaný zastudena z meruňkových jader pecek meruňky obecné má lahodnou chuť s vůní marcipánu a sladkých mandlí. Obsahuje řadu esenciálních nenasycených mastných kyselin (zejména linolovou, linoleovou, olejovou, palmitoolejovou palmitovou a stearovou). A rovněž vitaminy, především řady B. Kromě nich jsou v něm i vitaminy A, C a F a množství draslíku.

olejeolejeAutor: Archiv ireceptar.cz

Používá se ve studené kuchyni k dochucení salátů, zejména ovocných a při přípravě marinád a sladkých jídel. Více se o užívání netradičních olejů dočtete v březnovém Receptáři v článku s názvem Neznámý svět olejů.

Podrobný obsah 

Předplaťte si Receptář

Akční letáky