V dubnovém vydání Receptáře upozorňují vítězové ankety své zákazníky na novinky v sortimentu a doporučují i své nejosvědčenější produkty.

V časopise samozřejmě najdete i tradiční jarní témata.

Stálice okenních truhlíků

Mezi květinami vhodnými do nádob a závěsů dominují pelargonie. Stále mají co
nabídnout. Nové odrůdy jim totiž vdechly novou krev. Mají vylepšené vlastnosti, zůstala jim však atraktivita jejich předků: mohutný květ s korunními plátky velkými až 5 cm a především nedostižné barevné tóny: růžové, jahodové, s různým žilkováním a podobně. Některé se vyznačují velmi příjemnou vůní. Známé jsou pelargonie vonná a citronová, ale k dostání jsou nově i odrůdy s méně očekávanou vůní, například oříškovou, masovou či jinou.

Od 10. března je v prodeji Receptář speciál 1/2016.

  • V Receptáři 4/2016 se na dvoustraně nazvané Pelargonie dozvíte řadu užitečných informací, mj. tipy pro pěstování bohatých převisů či k nákupu kvalitní květinové sadby.

Osivaření na zahrádce

Proč mít vlastní semínka, když jsou jich plné obchody a obrázky na sáčcích lákají k nákupu? Protože ne vždy lze sehnat semena všech odrůd. Domácí semenaření s sebou navíc nese řadu dalších přínosů pro zahradu, životní prostředí a koneckonců i pro nás samotné.

  • V dubnovém Receptáři otvíráme pod titulkem Začínáme s domácím semenařením nový cyklus článků plných informací a rad ke kdysi samozřejmé součásti pěstování, dnes však opomíjenému oboru zahradnické práce — k získávání vlastního osiva.

Představíme odrůdy, které jsou vhodné pro osivaření na zahrádce, přiblížíme, čím se liší pěstování rostlin na jídlo a na semeno, jak postupovat, aby se odrůdy vzájemně nezkřížily, které rostliny vybrat na semeno, kdy je nejvhodnější čas sklizně či jak semínka vyloupat a vyčistit, abychom získali kvalitní, dobře klíčivé a zdravé osivo.

Záplava květů všech barev, tvarů a vůní

Aby letničkový záhon vysetý jednou dávkou semenné směsi byl v jednom květu po celou vegetační sezonu čili od června až do prvních mrazů, musí směs obsahovat několik skupin rostlin, které se od sebe liší termínem nakvétání. Šest týdnů po výsevu kvetou velice rané letničky. Stěžejní jsou druhy, které kvetou po celou sezonu a tvoří jakousi kostru směsi (např. cínie).

  • Například slunečnice, mák, měsíčky nebo afrikány se nacházejí ve většině směsí.

    Pod titulkem Letničkové směsi pro přímý výsev se v Receptáři 4/2016 dozvíte podrobnosti o druzích rostlin, které se pro takový účel hodí, jak botanici bádají nad skladbou směsí, kdy semena vyset, jak připravit záhon a další rady.

Jaro s atlasem ptáků z Receptáře

K pravidelným a oblíbeným stránkám Receptáře jistě patří i rubrika věnovaná ptactvu. Fotografie a stručná charakteristika se mohou na jaře zvlášť hodit; není vyloučeno, že některého z popisovaných pěvců spatříte či uslyšíte na zahradě nebo při procházce jarní přírodou.

  • Třeba králíčka obecného, nejvýše 9 cm dlouhého, 5—7 g lehkého, žijícího v jehličnatých lesích včetně horských. V zimě se stahuje do nížin (severské populace odlétají na jih), může navštěvovat i zarostlé zahrady a krmítka, kde překvapí nebojácností. Dubnový Receptář představuje zástupce čeledi králíčkovitých a pěnicovitých.

Boje a vraždy kvůli muškátovníku

Obchod s muškátovým oříškem kontrolovala od šestnáctého století nizozemská Východoindická společnost, první multinárodní firma na světě. Během sedmnáctého století likvidovala konkurenci tím, že kácela muškátovníky rostoucí na těch indonéských ostrovech, které sousedily se souostrovím Moluky a které společnost sama neovládala. Zaměstnávala proto žoldnéře, nechávala vraždit obchodní rivaly a využívala otrocké práce, což vedlo k decimování domorodé populace. Muškátový monopol Nizozemců trval až do druhé poloviny osmnáctého století.

  • Víc z dramatické historie muškátového oříšku a podrobnosti o jeho účincích na lidský organismus si přečtete v dubnovém Receptáři roku 2016 v pokračování cyklu o rostlinách, které měnily zdraví světa.

Tibetská doga, majestát síly a odvahy

Vzhled a charakter velmi starého plemene se v průběhu staletí měnil jen málo. Tibetská doga je velká a odvážná, proto si jí lidé cenili. Zmiňuje ji i čínská kniha letopisů, která pochází z jedenáctého století před naším letopočtem. Asijské národy si cení své kultury a doga se stala její součástí. Tito psi jsou pravděpodobně předchůdci většiny velkých plemen, například bernardýnů, novofundlanďanů, rotvajlerů či neapolských mastinů.

  • Za starodávným pracovním psem himálajských pastevců a strážcem tibetských klášterů se Receptář 4/2016 vypravil do Dolína na Kladensku k chovatelce Renatě Žižkové. Její poznatky najdete pod titulkem Tibeťan.

Rozhovor s mykolforistkou

Další z rozhovorů s významnými mykology, které Receptář přináší ve volném cyklu již třetím rokem, je poprvé věnován ženě. Dubnové vydání časopisu představuje mykofloristku Terezu Tejklovou (*1984) z královéhradeckého Muzea východních Čech.

Na houby chodila s rodiči a sourozenci odmala, první druhy se naučila poznávat díky tatínkovi. Jejím prvními odbornými vzory byli členové mykologického klubu Muzea východních Čech, právě toho, v němž nyní pracuje.

S Receptářem si povídala o tom, které druhy hub se letos už objevily a které další jarní houby lze najít během dubna a kde je hledat. Řeč je vedle jiného o smržích, o nichž se Tereza Tejklová domnívá, že se těší stále vyšší oblibě navzdory klesajícímu výskytu. Říká: „Lze je i sušit a jejich kulinářské využití je velmi široké. Můžeme je plnit, přidávat do polévek, smržová omáčka či smrže pečené v troubě na víně se šlehačkou jsou prý přímo delikatesa.

  • V houbařském rozhovoru dubnového Receptáře nazvaném Vzhůru na jarní houby se rovněž dozvíte, od kterých druhů jarních hub hrozí otrava, čím se liší práce mykofloristky od houbaření, kolik druhů vyšších hub se vyskytuje v běžném lese, které druhy odbornice pokládá za přeceňované a které naopak za opomíjené.

Podrobný obsah

Předplaťte si Receptář