Jedním z takových vinařů–průkopníků je i Jiří Trapek. Sladké hrozny z moštových a stolních odrůd sklízí také na své zahradě u rodinného domu v Úvalech kousek na východ od Prahy. Už více než dvacet let.

Ve stopách Karla IV.

„Na hroznech ze stolních odrůd si pochutnají nejvíc vnoučata, z moštových odrůd vyrábím burčák, a také mladé víno, necelých sto litrů. Pro rodinu a přátele dělám i dětské vinobraní — obvykle již kolem poloviny srpna, tak brzy tady dozrává například odrůda Irsai Oliver!“ říká vinař, degustátor a odborný redaktor vinařských časopisů. V článku nazvaném Vinobraní v Úvalech vypráví o jemném lisování hroznů, zakvášení moštu, školení vína, objevování, učení se z chyb a mnohém dalším. Zjistil také, že révu pěstuje tam, kde ji nechával vysadit už Karel IV.

Třešeň Inka v kompotu i marmeládě

Šťavnaté bobule mochyně peruánské chutí připomínají jahody. Obsahují malé množství cukru, vitamin C, provitamin A, organické kyseliny, pektin, rutin, draslík, vápník a fosfor. Plody působí antioxidačně a chrání buňky před stárnutím. Jako přírodní prostředek se užívá pro léčbu dny a kloubních potíží; dokáže totiž rozpouštět a odvádět soli kyseliny močové, usazené v kloubech a tkáních.

  • Mochyni peruánskou lze pěstovat podobně jako rajčata. Návod najdete v únorovém Receptáři pod titulkem Mochyně pro krásu i užitek, v březnu můžete začít výsevem semen.

Už aby se listy baby zelenaly!

Anglické označení salátů baby leaf se vztahuje na mladé listy raných salátů, které sklízíme ještě před tím, než začnou tvořit hlávky. Směs různých lístků vypadá na talíři zvlášť dobře, nakombinují–li se různé druhy odlišné barvy (světle a tmavě zelené, růžové, červené) a rozdílné struktury (hladké, zvlněné, zkadeřené).

Vedle raných salátů se hodí i mladé listy mizuny, rukoly, polníčku, špenátu, endivie, římského salátu, listové vodnice a mangoldu. Baby leaf sklízíme ve chvíli, kdy dosáhnou délky 5 až 10 cm, záleží na konkrétním druhu. Mladé rostliny sklízíme buď celé, nebo lístky seřezáváme 2 až 3 cm nad zemí.

  • Přečtěte si informace v článku Lahodné baby Lea, abyste si takový salátek mohli připravit co nejdřív.

Anabelle, Rosara, Belana…

Také mezi odrůdami brambor si můžeme vybírat. Jednak podle délky vegetační doby velmi rané, rané, polorané a polopozdní až pozdní. A pak také z hlediska využití vařených hlíz v kuchyni. Písmenem A se označují brambory salátové a vhodné jako příloha; B značí univerzálnost, takové brambory se hodí pro přípravu jídel všeho druhu, jistě i jako příloha. Kategorie C je vhodná pro přípravu těst a kaší.

  • Článek Je čas myslet na brambory připomíná zásady přípravy předklíčené i zakořenělé sadby a půdy a popisuje vlastnosti některých osvědčených odrůd.

Pěstování hlív na špalku

Hlívu lze pěstovat na dřevu nebo na řezané slámě. Při pěstování na špalcích používáme dřevo listnatých stromů staré několik týdnů po kácení v době vegetačního klidu — dub, buk, habr, bříza, topol nebo olše jsou nejlepší. K dispozici je v současnosti asi pět různých druhů hlív. Důležité je očkovat dřevo v čistém prostředí a otvory pro kolíčkovou sadbu vrtat čistým vrtákem o průměru 10 mm. Naočkované dřevo potom zabalíme buď do strečové fólie, nebo do polyetylenového pytle a těsně je uzavřeme, abychom sadbu ochránili před vysycháním.

Špalky očkované na jaře prorostou ve sklepě do srpna a tehdy je vkládáme do půdy na stinném a vlhkém místě. Pokud máme špalky z měkkého dřeva (břízy, topolu), hlíva na nich vyroste téhož roku na podzim nebo v budoucím roce na jaře, na špalcích z tvrdého dřeva vyroste až v následujícím roce a zpravidla se vyplodí během 3 až 5 let.

  • Pod titulkem Houby na zahradě i doma přináší únorový Receptář hned několik návodů na pěstování hlívy, žampionů, ucha Jidášova i smržů.

Indiánská slepice

Schází jí ocas, snáší tyrkysově modrá vejce, má zelené běháky, pestré peří a vůbec je celá zvláštní. Slepice araukana. Vzorník uznává čtrnáct barevných rázů. V Česku se nejčastěji chovají divoce zbarvené, bílé, černé, modré a v posledních letech i stříbrokrké a žíhané. První písemná zmínka o jejich existenci pochází z roku 1883, ale objeveny byly patrně už dříve, a to u indiánů kmene Araukánů (Arauca), žijících na území dnešního Chile ve vysokohorském prostředí And.

Chovatel Jan Velíšek popisuje v článku s názvem Slepice, které nepřehlédneme, své zkušenosti mj. s krmením, líhnivostí, rozmnožováním, odchovem kuřat i kvokáním slepic. Pochvaluje si, že dobře nesou po celý rok, potravu si nasbírají, jsou otužilé, že není problém koupit do chovu kohouta kvůli nové krvi, a nabízí další své poznatky a zkušenosti všem, kteří mají zájem o chov neobvyklých araukan.

Podrobný obsah

Předplaťte si Receptář