Věděli jste o Řípu, že…

…má vrchol jen 460,7 m nad mořem? Lidé z Krušnohorského Božího Daru, jež je nejvýše položeným městem u nás (1028 m n. m.), na něj tedy mohou koukat hodně z vysoka.

…nad okolní rovinatou krajinou Polabí ční do výše dvou set metrů? Je třikrát vyšší než Petřínská rozhledna, není tedy divu, že je z dálky tak dobře viditelný.

…do sedmdesátých let 19. století nebyl zalesněný? Dnes tam rostou duby, habry a další dřeviny. Jako bychom záviděli dávným poutníkům, kteří z jeho vršku mohli přehlédnout pěkný kus české země, a to kolem dokola. My se můžeme těšit jen z několika vyhlídek mezi stromy: třeba Mělnické, z níž lze při dobré viditelnosti spatřit Ještěd, nebo Pražské, odkud se naskýtá pohled na severní okraj hlavního města a přes dalekohled i Hradčany, Petřín nebo Bílou horu.

…z něj pochází první kámen, který byl uložen do základů Národního divadla? Stalo se tak 10. května 1868 a sláva to byla náramná, účastnily se davy lidí.

…celý kopec, včetně stavby na něm, je od roku 1964 národní kulturní památkou?

…je zvětralým zbytkem sopouchu třetihorního vulkánu? A protože vedle čediče a dalších nerostů obsahuje i magnetovec, chová se na něm střelka kompasu poněkud netypicky – neukazuje všude k severu.

S kočárkem z Rovné až na Říp

Na samotném vrcholu je rotunda sv. Jiří a Vojtěcha. Měla by tam stát od roku 1126, ale v průběhu let byla výrazně přestavovaná a upravovaná, včetně fasády: někdy měla jen kameny, jindy omítku. Dnes má omítku. Víte, že když sv. Jiří mrkne na svobodnou dívku, do roka se vdá. Svatí Jiří jsou na nahoře v rotundě dva, jeden jako reliéf a druhý socha, a oba bojují s drakem.

Pro výstup s kočárkem je nejvhodnější severovýchodní strana z obce Rovné. A kousek od rotundy je turistická chata, která v sezoně nabízí občerstvení – zvláště po výstupu s kočárkem se může hodit.

Říp je hora

Jeho jméno sahá až do doby bronzové a mělo by znamenat Hora. V Podřipsku se našly pozůstatky osídlení z mladší doby kamenné? Konkrétně v Ledčicích, Straškově, Ctiněvsi nebo v Kostomlatech.

Za uchování pověsti o praotci Čechovi a jeho činu může kronikář Kosmas, který ji ve 12 století poprvé písemně zaznamenal. Šířil ji pak Václav Hájek z Libočan, jenž žil v 16. století, a spisovatel Alois Jirásek, který ji zařadil do svých Starých pověstech českých a vydal v roce 1894.