Vnímáte čas před Velikonocemi jako dobu půstu, očisty?

Ano, myslím, že tohle naši předkové vymysleli výborně. V zimě se cpu vším možným, abych přežila tmu a sychravo. Ale jak se objevuje víc světla a ve vzduchu je víc optimismu, začnu chtít dostat zimní neřesti pod kontrolu. Takže ubírám všechno rozmařilé včetně vína a čokolády, a místo toho opravdu piju čaj z kopřivy.

Úplně vynechat jídlo a postit se bych asi nevydržela, ráda totiž jím. Musím se vždycky nasnídat, jinak jsem mrtvá. Zimní hemenex vyměním třeba za jogurt s vločkami. Když mě honí mlsná, dám si ovocnou svačinku, oběd vždycky teplý — nejraději maso a zeleninu —, odpoledne kávu a jednu(!) sušenku, například zázvorku, a večer vařím — také lehce — pro celou rodinu. Ale hlavně se snažím chodit hodně ven, protože únorová a březnová příroda je sice trošku pochmurná, ovšem já už ve vzduchu cítím vůni jara. Občas mi to potvrdí i nějaký kvítek.

A co pro vás znamenají Velikonoce?

Mám je spojené s určitým zvláštním pocitem euforie, který tam je, ať se podíváte z jakéhokoliv úhlu pohledu: nábožensky, kalendářně nebo i gurmánsky (konečně zase něco roste, i když jsou to zatím „jen“ bylinky). Tu atmosféru nového začátku mám strašně ráda a úplně cítím, jak mi každoročně rozproudí krev v žilách.

Jak se na ně obvykle připravujete?

Většinou musím uklidit, protože zimní šero leccos schová, ale předjarní slunce je mrcha. A pak samozřejmě zdobím.

Další otázky a odpovědi i recept na cmundu s křenovou omáčkou najdete v Receptáři speciál 1/2016.

Mám úchylku na kytky a bylinky a nejradši bych všechny truhlíky a květináče osázela už v půlce února. Obvykle se zlobím na květináře, že jim to tak dlouho trvá, ale selským rozumem si uvědomuji, že by mi to jinak ještě pomrzlo. Každopádně jarní výzdobu pojímám stejně zodpovědně jako vánoční, dělá mi totiž dobře pohybovat se po vyzdobeném bytě. Takže to dělám kvůli sobě.

Chodí se u vás na koledu?

Velikonoční koledování pro mě v dětství bylo spíš noční můrou, protože u nás ve čtvrti chodívali převážně opilí dospělí chlapi s bužírkami, dost často jsem se někam schovala a vylezla, až když už byli popadaní v příkopech. Ale pak jsem se odstěhovala do vesnice v Brdech a od té doby to mám ráda — tady chodí děti, malé se střízlivými tatínky a větší v partičkách. Všechny spořádaně zazpívají a vezmou si vajíčko a čokoládku. Je to roztomilé a vždycky nás to baví.

Co nesmí chybět na talíři? Co vaříte a pečete?

Inspiraci hledám ve staročeské kuchyni. Peču perníčky, mazance a jidášky, v tomhle jsem tradicionalistka, folklorní tradice pro mě mají pořád kouzlo. Nesmí chybět ani cmunda s křenovou omáčkou. Vyrábíme také nádivku s uzeným a kopřivami, na tu je specialistka moje tchyně, já jen sklízím kopřivy na zahradě.

A snažím se vždycky připravit jehněčí nebo skopové. To jsou pro mě málo častá masa, takže mi to nedá a zkouším nové recepty — i když tradiční skopové na česneku se špenátem a bramborovými knedlíky je v podstatě dokonalé.

Foto TV Prima a archiv Karolíny Kamberské

Celý rozhovor si přečtete v Receptáři speciál 1/2016

Předplaťte si Receptář